Sherlock

1. série: musím konstatovat, že takhle dobře a důsledně provedenou aktualizaci jsem již dlouho neměl tu čest vidět. Formálně je seriál BBC udělaný podle všech pravidel modernosti, přitom v něm jsou však momenty, které působí až nezvykle staromilsky a které jakoby svět současného Londýna se všemi jeho proprietami vracely do časů temných a křivolakých uliček, v nichž se prohání všeliká spodina. Sherlock zůstává svým jádrem tou nejtradičnější detektivkou, pro kterou je akce a dynamika prostředkem k ironii (stroboskopicky chaotická rvačka v planetáriu v Great Game, zemitá mlata v čínském cirkuse v Blind Banker atd.). Hlavní zbraní postavy, kterou s geniálním vcítěním oživil Benedict Cumberbatch je dedukce a sarkasmus. A hlavní zbraní seriálu je zcela dechberoucí duet Watson-Holmes, který o dvě třídy překonává slavnější soupisku Ritchieho špektáklu. Přitom jsou ale jak postavy, tak případy nesmírně věrné duchu Doylova díla, aniž by je to limitovalo v lišáckém popkulturní rozletu. Je bezmeznou slastí vidět, jak si Holmes podmaňuje a reinterpretuje moderní seriálové mantry a vzbuzuje v člověku až necudné puzení vidět, jak by asi dopadl Pes Baskervillský v podání téhle tvůrčí skupiny. Sherlock prostě vrací temné a uhrančivé mystérium, které vždy patřilo k tradičním detektivkám a daří se mu to i bez nutnosti vracet se v čase. Což je, z mého pohledu, počin zcela nepochybně geniální. (17.08.2010)

To zas jako obvykle vybočím z řady a budu za heretika, když 14. nejlepší seriál (podle CSFD) odměním dvěma hvězdičkami, ale v tomhle případě mi stačil jediný díl s celovečerní stopáží, abych zjistil, že tenhle projekt nebude mít šálkem čaje. Kultovní knižní sérii Arthura Conana Doyla v lásce nemám a totéž se dá napsat o jeho detektivním hrdinovi, protože tyhle klasické detektivky mi vždycky přišly vykonstruované a podbarvené typicky britským třídním a společenským snobismem. Moderní verze přijímám, pokud zabrousí na pole parodie nebo obecně humorné nadsázky, jako se to povedlo popkulturně laděné verzi Guye Ritchieho, ale tohle zpracování směřuje spíš k teenagerům, ke kterým mám už přece jen věkový odstup. Obecně se dá říct, že tam, kde klasika je zpracovaná v teenagerském balení, dostává ode mě obvykle výprask. Ty dvě hvězdičky nejsou ani tak za zpracování, které je profesionální, jako spíš za emoce, které ve mně unuděný sebestředný mladý génius se stejně laděným záporným protihráčem vyvolávají. Celkový dojem: 45 %. V tomhle případě se shoduju s intelektuálně vyšroubovaným komentem Radka99.:-) (27.06.2011)

Se stěžejním dílem sira A.C.Doylea lze naložit různě. Můžete ho dát do antikvariátu mezi zádumčivé klasiky, udělat z něj rozjuchaný komiks pro masy a nebo si jej vezme do rukou šikovný nerd a sfoukne z něj prach.. Inteligentní, až po okraj sarkasmem naplněná podívaná, jenž těží z chemie vzniklé katalýzou průměrné mysli Watsona a té geniální nesnesitelného asociála Holmese. Inu, není se co divit, když Bilbo je pichlavý i bez Žihadla a Khan jen hlasem způsobuje neposkvrněná početí.. Jestli jsem já, pošetilý blázen, nechtěl dát plné hodnocení, scénáristický masterpiece s dokonalým cliffhangerem navrch (Reichenbach Fall) mě vyvedl z omylu. Něco mi říká, že vše rozdýchá i fanda bratří Grimmů Moriarty a Dean Keaton už nebude mít důvod říkat svým obvyklým podezřelým, že: „There's no mystery to the street, no arch criminal behind it all.“ (14.10.2013)

Na BBC se mi líbí, že když se jí povede nějaký seriál, tak k němu přistupuje k rozvahou. Nerozmělní jej v nekonečných sériích plný zbytečné vaty, ale naopak upřednostní kvalitu. To je přesně případem Sherlocka, kdy jsou až na jediný ne tak perfektní díl (01 – 02) všechny skvěle napsány a hercům dávají dost prostoru, aby své postavy mohly rozvinout. Všechny inovace jsou parádní a v tomto moderním pojetí fungují pro seriál, žádná není rušivá. Naopak, i přestože je tak trochu House a tak trochu Sheldon zůstává Holmes Holmesem, jen v nové kabátě. Díky dostatečnému rozsahu zápletek je tato seriálová verze lepší než ta filmová Guye Ritchieho, byť ani ta není špatná. V seriálu je prostě víc prostoru k demonstraci Sherlockovi chytrosti a o tom má film o Holmesovi být. (20.02.2012)

Sherlock (respektive jeho první epizoda) mě analyticky, esteticky i čistě divácky neuvěřitelně potěšil, až jsem měl při jeho sledování během zuřivého psaní poznámek a odklikávání záběrů chuť skákat nadšením. Vzpomněl jsem si na okamžik, kdy jsem poprvé před řadou let viděl CSI - rovněž upřímná oslavou myšlení a nerdů, vyvěrající z přesvědčení, že i kriminálku lze ozvláštnit nečekaně promyšlenými způsoby. // AKTUALIZACE: První dvě řady Sherlocka pořád shledávám jedním z nejinspirativnějších a nejprogresivnějších moderních seriálů, ovšem na rozdíl od Arthura Conana Doyla se tvůrcům nepodařilo překonat jak hrdinovu smrt na jedné straně, tak vědomí obrovského množství natěšených fanoušků na straně druhé. // AKTUALIZACE PO 4x2: Na Sherlockovi bylo super, jak to genialni mysleni ozvlastnovalo dost povedomy fikcni svet a relativne bezne kriminalni namety. Vice ci mene soukrome problemy (tj. zasazovani Sherlocka do zavedenych schemat spolecenskych situaci) staly jako dumyslny motiv v pozadi hry s ocekavanimi spojenymi na jedne strane s detektivkou jako takovou a na druhe strane s klasickymi doylovskymi pribehy. Proto byla tak sokujici posledni epizoda s Moriartym, protoze najednou slo o superhrdinsky pribeh o stretu dvou intelektualnich superhrdinu - a pak konec. ___ Od treti rady se to obratilo... a ted uz je to jen transparentní melodramaticky pribeh na pozadi fikcniho sveta, ktery je z hlediska realistickych motivaci neuchopitelny, okazale vystredni a jediny normalni je v nem Lestrade. Je to jiste zen pro fanousky fanfiction, ale vypravecsky, tematicky a tentokrat i stylisticky mi to pripadlo vlastne umorne neinspirativni. Minule jsem jeste doufal ve zmenu skrze ozvlastnovani tradic nikoli detektivky, nybrz britske spionazni fikce. Ale dneska uz me to proste jen stvalo, protoze na me kazda vterina kricela, jak strasne je ta vystavba dila chytra, aniz bych nachazel duvody, proc si to myslet. ___ Z osobniho hlediska, doby dechberoucich moffatovskych zapletek (jeho dily Doctora Who v prvnich peti radach, prvni dve rady Sherlocka, Tintinova dobrodruzstvi, Jekyll) jsou pryc... a zustal... jen virivy vyprodej excentrickych postupu. Ma sve fanousky a ta zavratnost je pro nektere divaky zrejme pohlcujici (byt mi trochu pripomina okouzleni Danem Brownem par let zpatky), ale z analytickeho hlediska jsou to vlastne hrozne pruhledne kouzelnicke triky. :( (02.08.2010)