Vyrobené v Dagenhame

Jako filmového nadšence mě především zaujalo herecké obsazení - výkvět mladé anglické herecké ženské generace v jednom filmu (speciálně Sally Hawkins, Andrea Riseborough a Rosamund Pike) se jinde jen tak nevidí. Jako ženu mě zaujal jejich boj a to, že se nedaly odbýt a nakonec opravdu dosáhly svého. A v neposlední řadě mě jako Češku zaujaly (nebo spíše naštvaly) některé zdejší komentáře, jejichž autoři si myslí, že celý svět si z nás sedne na zadek jen proto, že u nás se v létě 1968 řešilo něco naprosto jiného než práva pracujících žen v Anglii. Poznámka na konec - v závěrečných titulcích byly ukázány dobové fotky a je zajímavé, že žádná z Fordových šiček nebyla tak sexy jako těch pár v tomhle povedeném filmu. (11.05.2013)

- PRÁVO NENÍ VÝSADA ! - Souhlas s Malarkeyem, u nás v době kdy šičky od Forda protestovaly za rovnoprávnost platů zadupávaly pásy tanků ,,bratrských'' armád mylnou představu našich taťků o ,,socialismu s lidskou tváří''. Jenže ona ta Anglie byla vždycky napřed a tak zatímco se u nás válčilo o kolonii Sojuzu, v Dagenhamu řešili rovnoprávnost žen. Jak komedie mi film vůbec nepřišel, naopak mi přišel velice smutný. Krásně předvedl jak i desítky let po válce trpělo mnoho mladých můžů poválečným syndromem, kteří většinou bez pomoci zvenčí své noční můry končili ve spásném a klidném náručí smrti sebevraždou. Film je to celkem zajímavý, začátek sedmdesátek se podařil zachytit v Anglii celkem solušně. Cortiny se mi líbily, pamatuji si je jako malej kluk. Nesly si ještě pozůstatek doznívajících ploutví (myslím ročník 1966) s originálními kulatými zadními světly. Za mne je to za tři dveřní ručně šité výplně dveří. * * * (10.08.2015)

Pohodový, vcelku vesele laděný, příjemný film o boji dělnic u Forda za rovnost platů. Pěkně natočeno, Sally Hawkins mě tady bavila, narozdíl od Tváře vody, kde jsem nad výběrem herečky kroutila nevěřícně hlavou, byla tady skvělá. Odlehčené, pěkně obsazené, odsejpalo to, ráda jsem film viděla. Možná časem hodnocení zvednu. Oceňuji, že ženské byly ryze ženské, že nebyly vyobrazeny jako androgenní feministky s obočím Brežněva, byly to baby všech věkových i váhových kategorií, které rády tancovaly, smály se, v práci šily v podprdě, protože bylo horko, některé byly parádnice a velké drdolové fešandy, jiné úplně běžné maminky nebo babinky, ale pokud šlo o červené šaty, měly jasno všechny. Včetně strhující Mirandy Richardson v roli ministryně. Sympatické pojetí, které se dnes už moc ve filmu nevidí. (04.12.2020)

Představte si ten paradox. V roce 1968 nám do země vtrhnou ruské armádní síly a v Anglii to nejdůležitější, co tam řeší, je rovnoprávnost žen v jejich zemi. Neřikám, že je to málo, ale v porovnání s naší zemí je to pořád docela dost podstatný rozdíl. O to více mě štve, že Angláni tenhle film vzali s noblesou a komediální grácií jim bližší, takže to vlastně v onom filmu tak hrůzně, jak to vypadá v nadpisu zde na čsfd, nevypadá. Sexuální diskriminace pak vypadá tak, že šičky šijí a aby se jim líp šilo, tak si prostě rozepnou blůzy a jednou za čas jim tam někdo skočí s nějakou zprávou a oni se z toho můžou potrhat. Tak oni tam řeší takovou sexuální diskriminaci a u nás se řeší otázka cti, nacionality a přežití? No prostě mě to zarazilo, protože jsem si uvědomil, jaké problémy ten rok jednotlivé země měly a docela by mě zajímalo, jak by Angláni prožívali to, co se v těch letech dělo u nás. (20.12.2011)

Milujem Sally Hawkins. Ja viem, že to hovorím vždy, ale ona neni ani mladá, ani pekná, ani sexi, a aj tak vždy keď ju vidím chcem, aby ma zabalila do deky a spravila mi horúci čaj ❤️. Jo a tiež som feminista. Vždycky som bol. Lebo ak tomuto svetu urýchlene nezačnú vládnuť ženy, čoskoro skončíme v prdeli, niekde naspäť v 30.tych rokoch. A ten film je tiež dobrý, také milé retro. Celý čas som sa usmieval. Robilo mi to radosť, ten film mi robil radosť. 85% (18.11.2019)