Čarodejník z krajiny Oz

Ja viem, že Čarodej zo zeme Oz je jednou z najväčších filmových klasík, ale nemôžem si pomôcť, dekádami jednoducho zostarol. Beriem ho ako povinnú filmovú literatúru, ako klasiku, ktorú musí každý vidieť. Príbeh je fajn, je to klasická rozprávka so sympatickou Judy Garland a samozrejme nezapomenuteľnou ústrednou pesničkou. Moje hodnotenie je ovplyvnené onou kultovou aurou filmu a akýmsi uznalým pritakávaním nad jeho objektívnymi kvalitami, ako zábava z dnešného hľadiska to už proste nie je ono. Dnešné deti by viac ocenili dobové Disneyovky. (20.07.2012)

Nezabudnuteľná adaptácia svetoznámeho príbehu o fantastickej výprave, v ktorej každý člen trpí istým neduhom sebe vlastným, a pred porazením zlej čarodejnice sa s ním musí popasovať. Nezabudnuteľná Judy Garland ako malá Dorotka z Kansasu a elegantný Frank Morgan ako mystický titulný čarodejník zo zeme Oz. (05.03.2013)

Od prtěcích let jsem zhlédla nespočet filmů, ale jen málo z nich mě dokázalo uhranout natolik, abych je poté dokázala milovat celý život. Země Oz je pro mě jakýmsi malebným lucidním sněním, které nerada opouštím. Zajisté parafrázuje slavnější a starší sestru Alenku, z níž si (pro někoho možná nestoudně) narativní schémata do určité míry vypůjčuje. Přesto novější imitace "nečekaně" selhávají a proto je třeba neustále smekat na touto svěží klasikou. Vzhůru za dobrodružstvím! (02.07.2013)

Shlédnutí Čaroděje jsem neustále odkládal, jelikož jsem si pod tím představoval něco jako filmy Tima Burtona, což opravdu není můj šálek kávy. Sice se ukázalo, že Burton z Čaroděje ze země Oz hodně čerpá (Mlaskaly převlekl do latexu a hle, máme Umpa Lumpy, jak zvrhlé), ale na rozdíl od jeho filmů je tahle nesmrtelná klasika přes svou přestřelenou vizualizaci snesitelná, a co víc - dokonce docela příjemná a zábavná. Vadil mi snad jedině nejpodivnější lev v dějinách kinematografie, na druhou stranu alespoň není glorifikován jako král zvířat a pán tvorstva, jak je ve 20. století zvykem, což je pro mne další plus tohoto filmu :). (20.11.2012)

(1001) Nikdy (a hlavně jako dítě) jsem nechápala tu dospěláckou snahu rvát malým dětem pod nos takhle strašně bipolární filmy. Na jednu stranu infantilní, až by z toho zarytý intelektuál zvracel, na druhou stranu drastické, až z toho děti získávají psychopatické předpoklady. A to samé u všech těch Sněhurek a Lvích králů a podobně... (18.09.2009)