That's What I Am

A SVÝM PEREM MOHU VYTVOŘIT SVĚT,KDE STATEČNÍ LIDÉ, JAKO STANLEY MINOR...TVOŘÍ STANDART, PODLE KTERÉHO SE VŠICHNI MĚŘÍ. SVĚT, VE KTERÉM SE LIDSKÁ DŮSTOJNOST PLUS SOUCIT...ROVNÁ MÍRU. "SBOHEM PANE SIMONE, NEJLEPŠÍ UČITELI NA ZEMI!"..... /// Kdo očekával nějakou ,,taškařici“ musí bejt zklamanej. Tady jde totiž o víc než v těch groteskách s Lupino Lanem nebo Charlie Chaplinem…. Tohle je totiž o lidský důstojnosti. Příběh ze života osmý třídy, z let, kdy hippies protestovali proti válce ve Vietnamu (ale vono to je furt stejný, mění se jen šaty a hudba) o klukovi, kterej není jako ostatní, první lásce, (navzdory školnímu tyranovi a na kterou zůstává sladká vzpomínka), přátelství (navzdory ,,davu“), nejlepším učiteli na světě (výbornej Ed Harris), příležitostech a volbách. Je toho tady dost pro všechny. Hezkej film ze života 13tiletých, jenž hodně vypovídá i o nás dospělých a během kterýho se mi párkrát radostí zaleskli oči. A radost přináší svobodu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že řešení otázky světovýho míru je ve čtyřech slovech. 2.) Vlastním baseballovou kartičku (ještě voní po žvejce). Nějakej začátečník - Mickey Mantle. 3.) Nesnáším potupu, jsem vysoký, silný, hrdý a statečný. (a teď tu o Jasněnce…) 4.) Thx za titule ,,EvaShakii“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (09.07.2011)

Pan učitel je bukvice. No a co? V době letních táborů vedených sbormistrem Kulínským a demonstrativních pochodů řiťopichů a lízalek hlavními městy nic, co by moderního rodiče zvedlo ze židle. Jsou však padesátá léta v Americe, kdy vás veřejná deklarace záliby ke kolonoskopii stavěla na úroveň komunistů a negrů. To byly časy! A tak to tenhle vyteplený Ámos nemá nikterak jednoduché. Přitom dává těm frackům ze šosáckých rodin to nejlepší, co může a prudérní společnost se mu odvděčí tím, že jej pošle tam, kam vždycky toužil. Do prdele. Jak už to u takových cajdáků podle skutečné události bývá, stříká z toho patos a kýč na všechny strany a náš estrogenový hrdina důstojně bojuje za teplejší zítřky i pomocí svého cool kréda, které mu vyhrálo růžový Cadillac - Human dick + Compression = Piss (15.08.2011)

Skolni prostredi nabizi celou radu nametu pro filmy. Pocinaje hororem Fakulta a konce filmem That's what I am. Tenhle film je o hledani sebe sama. Bez kompromisu. A to je asi neco, co mi nedovoluje dat filmu patou hvezdicku. Svet je tu vykresleny jako idealni misto, kde se sice najde nejaky ten lump, ktery se vzepre, dostane par na zadek, pokusi se nekomu ublizit. Ale - nic se nedeje. Tak to prece chodi. A nakonec je spravne, ze film konci, jak konci. Ne podle me. Myslim, ze by filmu neuskodilo trochu vic syrovosti ve smyslu opravdovosti. Uz jen proto, ze i na nasich skolach je sikana problem, ktery vetsina ucitelu radsi neresi. Nicmene i tak me That's what I am oslovilo vic, nez jsem cekala. (25.07.2011)

Harris je sympaťák snad všude, kde se ojeví, některé pasáže jsou citlivě napsané a osobně jsem rád, že takové filmy vznikají. Jsem rád, ale už jim to nežeru. Předpisové postavičky na předpisové šachovnici jedou podle předpisových pravidel pohádek o toleranci a dospívání. Ve výsledku může být takový film poučný, ale reálný je jen pramálo. (01.09.2013)

Rozhodně příjemná, indiem trochu šmrncnutá jednohubka, na které mě baví, že přes navenek puberťácky působící prostředí hovoří Pavone k divákovi hodně dospělou formou. Mě to sedlo a to i přes to, že tyhle naivní zápletky s přesahem moc nemusím. Tentokrát ale čtyři, i když trochu odřené. Human dignity + Compassion = Peace (21.07.2011)