Oddělen

Bolestivá pravda o lidském životě, aneb zoufalá zpráva o stavu světa. Úvahy v obrazech načmáraných na školní tabuli pro všechny oběti systému. Smutná přehlídka duševních sešlostí v těkavých etudách, hlubokých jako deprese nebo úzkost. Inspirativní výzva pro všechny, kteří si ještě touží zachovat rysy své tváře. Film má velice klidný děj, takže to určitě spousty diváků odradí. Ale když prijde na mě, neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke všem. Bez jakéhokoliv vynuceného podsouvání poukazuje na fakta, před kterými lidé zavírají oči. Nikdy bych nečekala, že se tak ukázkový film se vším všudy vejde jen do 97 minut. Tento snímek je pravý důkaz toho, že i kratší film může být na úrovni, když se toho ujme správná ruka režiséra, kameramana a zvukaře. Nemohu si pomoct, ale tento film je teď zaručeně jedním z mých oblíbených, zamilovala jsem si ho okamžitě. Všechno co je řečeno, prezentováno, je učiněno tak jemným přitom velice realistickým způsobem. Líbí se mi, že se tvůrci vůbec nebáli a film postavili na zcela depresivním, ovšem jak už zmiňuji výse, realistickém podstavci. Protože jak většina z nás ví, pravdy a bolestivé reality se bojí naprosto každý. A herecké obsazení v podání Adriena Brodyho? Naprostá trefa do černého; ty jeho smutné oči jsou prostě pro tento typ filmů jako stvořené. - "I'm a numb person. I'm not here. You may see me. But I'm hollow." (11.08.2017)

And...what´s your problem...??. Nekompromisní sonda do lidské duše s průvodcem, jenž se dobrovolně stylizuje do role zachránce těla i ducha. Před ním není nutné nic skrývat či obalovat. Není nutné se před ním schovávat za drsné řeči, agresi...citové pohnutky. On do nich vidí. Nevidí nic, ale i to je výsledek. Lidská duše je prázdná, snažíme se jí naplnit, ovšem marně. Marnost je zlo, plodí nenávist. Vůči sobě i okolí. On jejich duše naplňuje a nutí je přemýšlet v bezmyšlenkovitém světě, i když jeho duše již dávno odlétla. Schoulený, samotný chlapec zachraňuje ty, kteří o záchranu nestojí. Naprosto excelentní, ukázková režie ve velmi silném dramatu, ale i humoru, který by zde čekal málokdo. Bezchybný soundtrack a perfektní herectví. Takovéto filmy potřebuji. (10.09.2014)

Dlho je už dlho od American History X a k divákovi sa nie a nie dostať ďalší film od Tony Kaye. Detachment pripomenie štruktúrou AHX, naštve dosť vliezavá zoomujúca kamera ale dá sa na to zvyknúť. Nie je až tak pôsobivý no rozhodne zaujímavý je a na druhé ráno som si naň spomenul a to som ani nechcel. (08.06.2012)

VŠICHNI JSME STEJNÍ, VŠICHNI CÍTÍME BOLEST A VŠICHNI MÁME VE SVÝCH ŽIVOTECH ZMATEK..... /// PROČ TAHLE ŠKOLA NENÍ MEZI NEJLEPŠÍMI? (protože jsou to zmrdi a na každý hodině bych jednoho pro výstrahu ,,říznul“a nechal vykrvácet…) Jo, takový jsou první pocity, ale v hlavní roli je tu Adrien Brody. Zatvrzelej, rozjímající, zlomenej a ukázkovej příklad Watersova chlápka ,,za zdí“. ON by mohl změnit svět (k lepšímu, vole!…). ALE CHTĚJ LIDI VŮBEC DRUHOU ŠANCI? (nebo je to jen havěť, která musí trpět!…) Film, ze kterýho cejtím touhu po disciplíně, o očistu společnosti, vzpouru proti marketingovýmu holocaustu. A i když je to točený jinak, je mi ,,TO“ sympatický, protože ,,tomu“ rozumím. To, že Brody dokáže po Predátorovi zkrotit i černýho studenta totiž není až tak podstatný. Důležitá je formulace ideí slušnýho člověka. Zajímavej film, plnej lidskejch problémů, praktický přehlídky bolestí společnosti a několik verzí osamělosti nevýznamných mezi bezvýznamnými (a hovno potom, že jsou to tady (hlavně) učitelé). Hledáte myšlenku? Tady je! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád zjišťuju, že je všechno na hovno. 2.) Myslím, že TO můžu změnit 3.) Thx za titule ,,Bonolennes“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.05.2012)

Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70% (10.01.2014)