Oddělen

Hehe, tohle by měli pouštět v prvním ročníku na pedáku, aby si všichni včas a rychle rozmysleli, chtějí-li vůbec zkoušet povolání učitele vykonávat. Děti jsou parchanti a jejich rodiče kolikrát ještě větší (jak vím z vyprávění, holt učitelská rodina no :-D). Jakkoli je film dobře zahraný a má co říct, hlavní hrdina v podání Adriena Brodyho mi k srdci nepřirostl. (14.12.2012)

Zajímavé a zejména ke konci depresivní drama, které je poutavé nejen svým příběhem, ale i formou, jíž je natočen. Prostřihy na filozofování Adriena Brodyho byly možná mírně rušivé, ale dotvářely celkovou atmosféru snímku. Hudba byla v Detachment příjemná, herecké výkony velmi potěšující a díky působivému závěru zvažuji i 5*. (21.10.2012)

Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70% (10.01.2014)

Tony Kaye je i po letech v parádní formě a prostřednictvím Detachment přivedl do filmového světa svůj další depresivní kousek poctivé a strhující filmařiny. Fenomenální scénář, výborné obsazení, od "leading man", Adriena Brodyho, přes úchvatnou neznámou Sami Gayle až po dcerku pana Kaye, Betty Kaye. Velmi silná a emotivní sonda do duše a života (ne)jednoho člověka. Oddělen vypráví o melancholii a smutku jedince. O tom, jaké to je žít v dnešním, materialisticky a konzumně založeném světě, kde se osobnost a duše jedince velmi lehce ztrácí a zaniká. O společnosti, v níž každá nastupující mladá generace vyrůstá v prostředí, kde záleží jen na věcech a skutečné hodnoty zanikají. Mladiství si jen užívají, aniž by si byli vědomi následků. Jsou znudění, agresivní, bezcitní, neznají, co to je respekt vůči druhému člověku. O křehkosti lidské bytosti a o tom, co je schopna vydržet. O poutech, která se mezi lidmi vytváří a proč je někdy sami zničíme, anož bychom vlastně chtěli. O osamělosti člověka a jeho vlastních bolestech a útrapách, které se snad ani nedají vyslovit. Několik scén na mě velmi silně zapůsobilo, mrazilo mě při nich a měla jsem slzy v očích. Detachment byl snad ve všem lepší a mnohem silnější, než jsem čekala. Podmanivá hudba vytváří v, už tak dost depresivním snímku ještě větší propast, do které divák spadne spolu s postavami. (12.10.2013)

Silný, pravdivý a hodně depresivní film. Jenže strašně debilně natočený. Nemám rád pseudodokumentární roztěkanou kameru se zazoomovanými nájezdy na hlavní postavy. Jenže film v sobě nese takovou depresivní linku, že i přesto zapůsobí. Takže i přes mně nelibou formu, zůstává v pocitech obsah, který je opravdu silný, a který vám s jistotou zkazí hezký večer. 6/10 (13.12.2012)