Vrchárka

Moravia, De sica, Zavattini.. Herecké výkony parádní - především Lorenová. Skvělá kamera, hudba nevtíravá - ono vůbec se tu na city moc nehraje. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že je to nevyužitý potenciál. A opravdu nevím, kde je chyba - snad právě v Zavattiniho převedení knihy do scénáře. Knihu jsem sice nečetl, ale mám pocit, že je dějová linka asi zachována celá - což byla možná chyba. Příběh ve filmové podobě nedrží moc pohromadě. Nejedná se o žádné pořádné vystupňované drama - děj je spíš rozdroben na menší epizodky. Drama nastává až čtvrthodinku před koncem. A pokud se mělo jednat o evokaci válečné atmosféry, tak se to taky moc nevyvedlo - film v tomto směru totiž působí docela chladně, nevzrušivě. Pak tedy nevím, o co v tom filmu vlastně tak nějak šlo. Nevím.. Po Zlodějích kol a Umbertu D jsem asi čekal moc. Jinak Horalka ale jistě ztráta času není - už kvůli pětadvacetileté Sophii Loren :-) Jedny z mých nějtěsnějších pěti hvězdiček.. (29.04.2007)

Strhující drama o údělu matky - a o válce, která nerozlišuje mezi vojáky a civilisty ani mezi nepřáteli a spojenci. Zpočátku se zdá, že tvoří pouhou kulisu pro dokreslení příběhu - ve skutečnosti jen trpělivě čeká na příležitost, aby ukázala svou pravou tvář, k čemuž nepotřebuje velké bitvy ani nadbytek padlých. (28.08.2012)

Asi nejlepší Italský film, jaký jsem kdy viděl. Po té, co mě neuchvátili takoví mistři filmového řemesla jako Fellini, Benigni nebo Passollini, přimotal se ke mně zcela náhodou pan De Sica a s mistrnou lehkostí mi před očima odvyprávěl tento poutavý příběh z jedné nejmenované fašistické země, ve které, stejně jako všude jinde, lidé v nehostinných podmínkách zažívali útrapy jedné "nechtěné" války, ztráceli své blízké a okoušeli na vlastní kůži, jak chutná skutečný život. BRAVO!!! ***Věděli jste, že: Sophia Lorenová byla první ženou, která (za svou roli v Horalce) získala oscara za hlavní ženskou roli v neanglicky mluvícím snímku.*** (22.04.2007)

Role Itálie ve 2. světové válce byla hodně rozpačitá, režim nepopulární, armáda neakceschopná a celková situace na domácím poli neradostná. Italské válečné filmy proto obvykle svou pozornost nesoustředí na armádní svazky a velkolepé bitvy, všímají si spíš osudů civilistů v zázemí a Horalka se z téhle tradice nevymyká. Příběh Římanky, která se z obav před bombardováním vydá se svou dcerou na venkov za příbuznými, navazuje na tradici neorealistických filmů 50. let a představuje pro Sophii Lorenovou skvělou příležitost předvést svoje herecké umění. Paradoxně je to ale právě ona, kdo mi zabraňuje nadělit nejvyšší hodnocení. Nezpohybňuji ani v nejmenším její herecké nadání, ale nějak jsem si k ní jako herečce nenašel cestu. Totéž ostatně platí i pro další slavná jména světové kinematografie oné éry, počínaje Brigitte Bardotovou. Celkový dojem: 85 %. (13.03.2016)

Drásavě realistický pohled na to, co válka dělá s osudy obyčejných lidí. Krásná vdova Cesira se z bombardovaného Říma vydá zpět do rodné vísky, kde, jak doufá, dokáže lépe ochránit svou dceru před nebezpečím. Rodinná náruč a společnost starých přátel ale přinese jen chvilkovou úlevu. Obyvatelé venkova sice nejsou tak často vystaveni náletům, zato je jejich denní realitou hlad a tvrdá práce pro zajištění alespoň základní obživy. A nebezpečí je tu stále, jen už nemá podobu letících bomb, ale konkrétních lidí. Pozvolna plynoucí příběh neúprosně graduje k tragickému konci... Životní výkon Sophie Loren v archetypální postavě matky, kterou Vittorio De Sica místy staví do až biblických póz. Mě ale nejvíc dojal křehký idealista Michele (netradiční poloha Jean-Paula Belmonda) a také potvrzení toho, o čem jsem se nedávno bolestně přesvědčila, že své blízké někdy nedokážeme uchránit toho nejhoršího, ani když se moc snažíme. (01.10.2012)