Vrchárka

Průměrná adaptace slavného románu šitá na míru Sophii Loren. Cesira se bohatě provdá do Říma - co na tom, že to byl stařec,hlavně že utekla nuznému vesnickému životu. Plně se upnula na jediné dítě, dceru, která už bude určitě ušetřena jejího hříšného života, dala ji do nejlepší klášterní školy v Římě, vychovala ji v cudnosti, chránila před světem...jenže ten se ukázal silnějším než ona a nakonec zničil všechny její sny. Problém filmu je pro mě v tom, že Loren hraje zase jenom hubatou překrásnou Loren, kterou muži obletují ze všech stran. Věřím Belmondovi studovaného intelektuála (je dokonalý ve scéně s Biblí), prožívám s Eleonorou Brown její tragédii, kdy válka a marokánci zničí její dětský svět, ale nevěřím vždy perfektně nalíčené Loren (viz scéna, kdy brečí v náklaďáku) její venkovanku, která zničila v sobě lásku, aby se stala římskou obchodnicí, ale věří, že její milovaná dcera... (14.03.2009)

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

Sice všechny ty hrůzy války působily docela uvěřitelně, ale jsou to spíš jednotlivý scény. Většina filmu je o tom, jak se pořád někdo plahočí po válkou zmítaný Itálii a ptá se na cestu a kde sehnat nějaký jídlo. Jako celek mě to prostě moc nebavilo. Snad jenom postava pacifisty, kterýho hrál Belmondo, přinesla do filmu jakýsi oživení. A Sophia Loren tady vypadá jak Sabrina Salerno. 50% (15.09.2014)

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)

Ano, Sophia Loren je v tomto filmu bezkonkureční, těžko si dovedu představit vhodnější herečku. Ano, Belmondo má co nabídnout i ve vážnější roli. Jenže téma mě nechytlo tak jak by asi mělo a tak jediné, co jsem mohl obdivovat, byly právě herecké schopnosti hlavních představitelů. Nebýt silné scény v kostele, tak mnou film "prošel" bez výraznějšcíh stop a právě to mi brání dát plné hodnocení. Přeci jen když si člověk na závěr, kvůli jediné scéně uvědomí, že film už kdysi viděl a přesto si na něj nevzpomněl, plný počet to být nemůže. (30.03.2007)