Vrchárka

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)

Neorealista De Sica stvoril podľa slávnej Moraviovej predlohy nečakane "obyčajnú", ale silnú melodrámu, mozaiku ľudského utrpenia počas vojny. Práve ona neúplná previazanosť a "literárnosť" samotných epizodických udalostí (na knižný pôvod poukazuje mimo iného už dialóg v úvode, prostredníctvom ktorého do rozpoloženia protagonistov zasahuje postava z minulosti, ktorá sa v deji neobjavuje) môže byť braná negatívne, no pojítko v podobe Cesiry a Rosetty ich stmeľuje do jedného príbehu. Paradoxne však svojim výkonom najviac neoslní krásna Sophia Loren, ktorej herecký vklad do Cesiry pôsobí častokrát až prehnane oproti civilnosti filmu, ale prekvapivo všedný intelektuál Belmondo. Príklon k melodráme potom naznačuje aj hudba a tlak na emocionálnu vypätosť v najsilnejších okamihoch. 80% (22.11.2014)

Konečně snímek, který nelíčí pouze utrpení vojáků ve válce (které bylo bez sebemenších pochyb strašné), ale vystihuje každodenní problémy hlavně starých lidí, žen a dětí, kteří zůstali doma na pospas bombardování, okupaci, nedostatku jídla a zkrátka všem zvěrstvům, které byly za války na denním pořádku. Cesta vdovy Cesiry v podání geniální Sophie Lorenové a její dcery Rosetty je líčena opravdu naturalisticky, jak už napovída naturalisticko-existenciální předloha od Moravia. Některým divákům se děj může zdát místy nudný nebo zdlouhavý, ale náročnější divák tento snímek jistě ocení. Já ho ocenila 5* :) (09.11.2009)

Sice všechny ty hrůzy války působily docela uvěřitelně, ale jsou to spíš jednotlivý scény. Většina filmu je o tom, jak se pořád někdo plahočí po válkou zmítaný Itálii a ptá se na cestu a kde sehnat nějaký jídlo. Jako celek mě to prostě moc nebavilo. Snad jenom postava pacifisty, kterýho hrál Belmondo, přinesla do filmu jakýsi oživení. A Sophia Loren tady vypadá jak Sabrina Salerno. 50% (15.09.2014)

Film mě příliš nenadchl, což je dost v kontrastu s hodnocením většiny uživatelů. Samotný děj je až do proslulé scény v kostele naprosto nezajímavý, takže jsem se chvílemi nudil. Druhým negativem je pro mě fakt, že většina postav děsně křičí a to i v situacích, kdy to zcela postrádá smysl, včetně Sophie Loren. Ta předvedla velmi dobrý výkon, ale občas mi její bezdůvodné pořvávání trochu vadilo. Jean-Paul Belmondo na mě v roli osvíceného pacifistického „rebela“ působil spíše rozpačitým dojmem. Bohužel klíčové scény ve mně nevzbudily takové emoce, jaké by byly na místě. Kde se v Itálii vzal ruský dezertér a další nelogičnosti v ději i jednání postav raději neřeším. Pro mě je to na hraně dvou a tří hvězdiček, za herecké představení Sophie Loren zvyšuji na tři hvězdy. Zub času má podle mě právě tady výrazný podpis, téma je sice nadčasové, ale forma zpracování u současného mainstreamového publika neobstojí. Vysoké hodnocení připisuji na vrub nízkému počtu diváků a jejich specifickému zaměření. (28.08.2012)