Verdikt

Slzy a krása Sophie mě snad nikdy nepřestanou dojímat a sledovat Jeana Gabena je přímo pochoutka, kde to není třeba ani komentovat žádnými superlativy. Oba jsou legendami, které nikdy neomrzí sledovat, vždy to bude nezapomenutelný zážitek. Je těžké srovnávat dva podobné filmy od stejného režiséra a navíc s dokonalým hereckým obsazením, ale kdybych měla přiznat, tak Prožít si své peklo zanechalo na mém srdci hlubší zářez a dodnes mám mrazení při vzpomínce na prozření matky (Annie Girrardot), která odhalila kdo za tím vězí. (22.04.2015)

Strhující drama předsedy soudu v podání Jeana Gabina, který vede soudní přelíčení se synem známého recidivisty, který je obviněn ze znásilnění a vraždy mladé dívky. Jeho matka (Sophie Loren) je rozhodnuta udělat všechno, aby dosáhla osvobození svého syna, včetně únosu manželky předsedy soudu. Strhující a temný příběh, podpořený ponurou hudbou. (28.04.2009)

Je to silné drama, ale ze strany soudce jsem přece jen čekal větší odpor nátlaku, který na něj byl vyvíjen. Troufám si říct, že při svých zkušenostech by dokázal uvážit pravděpodobnost nalezení své ženy, pokud by se obrátil na policii. Zoufalá matka zase nebyla tak silný protihráč, i když si to o sobě myslela. (15.12.2019)

Excelentní drama s vynikajícím hereckým obsazením.  Lorenová jako slepě milující matka, která není ochotna přijmout fakt, že by se její syn mohl dopustit odporného zločinu a proti ní  bigotní soudce Gabin, který své obžalované nemilosrdně drtí všemi možnými prostředky. Matka má však svůj plán a když je soudci unesena těžce nemocná manželka, rázem tu máme situaci, s kterou se dosud nesetkal a jeho smysl pro spravedlnost je vystaven dosud nepoznanému tlaku.  Obě herecké hvězdy tu září velmi jasně a je to velká podívaná. Scény ze soudní síně plně ovládá Gabinovo charisma a třeba při poradě s porotou jeho výstup snese srovnání s nejlepší soudničkou ever, tedy Dvanácti rozhněvanými muži a člověka až zamrazí při představě, že by tam byl. Lorenová pak  snad nešťastnou a téměř všehoschopnou matku ani nehrála, ona jí v té době byla. Ten strhaný výraz a ty oči zraněné laně... nepříjemně krásné.  A když se její vynucený vztah se soudcem postupně vyvíjí a v jedné chvíli dokonce mezi nimi přeskočí překvapivá jiskra, stává se v pomyslném souboji velikánů v mých očích nevyhlášeným vítězem. Trochu předpokládaný, ale o nic méně zdrcující, závěr pak dává Verdiktu poslední zářez do vyrytého puncu nejvyšší kvality. (20.12.2021)

Cayattovka jak vyšitá, která chtě nechtě působí "pouze" jako svého druhu příprava na o tři roky mladší majstrštyk Prožít si své peklo. Sice jiné obsazení i děj, ale přesto jsou si v lecčems (především průběhem od zdánlivě schématicky svázaného úvodu po zdrcující závěr) podobné jak vejce vejci. Verdikt však ztrácí body emocionální chladností, která je stejně tak záměrná jako stylová, ale v jedné (v té "její") ze dvou dějových rovin ne zcela vhodná. A poté i Lorenovou, která se na tu roli dvakrát moc nehodí. Nikdy své výkony nezbavila jisté teatrálnosti, se kterou někteří režiséři uměli pracovat a která k určitému typu postav i sedla; toto ovšem není ten případ. Jinak všechna čest, přesně takováto nekompromisní kriminální dramata stavící na silných postavách a jejich Sofiiných volbách jsou důvodem, proč jsou francouzské žánrovky ze sedmdesátek dodnes takovým pojmem a bernou mincí. (12.02.2018)