Verdikt

Strhující drama předsedy soudu v podání Jeana Gabina, který vede soudní přelíčení se synem známého recidivisty, který je obviněn ze znásilnění a vraždy mladé dívky. Jeho matka (Sophie Loren) je rozhodnuta udělat všechno, aby dosáhla osvobození svého syna, včetně únosu manželky předsedy soudu. Strhující a temný příběh, podpořený ponurou hudbou. (28.04.2009)

Slzy a krása Sophie mě snad nikdy nepřestanou dojímat a sledovat Jeana Gabena je přímo pochoutka, kde to není třeba ani komentovat žádnými superlativy. Oba jsou legendami, které nikdy neomrzí sledovat, vždy to bude nezapomenutelný zážitek. Je těžké srovnávat dva podobné filmy od stejného režiséra a navíc s dokonalým hereckým obsazením, ale kdybych měla přiznat, tak Prožít si své peklo zanechalo na mém srdci hlubší zářez a dodnes mám mrazení při vzpomínce na prozření matky (Annie Girrardot), která odhalila kdo za tím vězí. (22.04.2015)

Shodou okolností je to možná jediný film, který svedl dohromady Jeana Gabina se Sophií Loren, protože to původně měla hrát herečka Lea Massari. Samozřejmě zásluhou obou hlavních představitelů je snímek působivý. Zajímavostí je, že v době vzniku tohoto filmu psali všelijací francouzští filmoví kritici v pařížském tisku o hluboké krizi francouzské kinematografie, ale dle mého soudu natáčeli nejúspěšnější filmy právě v šedesátých, sedmdesátých či osmdesátých letech. (25.09.2011)

Cayattovka jak vyšitá, která chtě nechtě působí "pouze" jako svého druhu příprava na o tři roky mladší majstrštyk Prožít si své peklo. Sice jiné obsazení i děj, ale přesto jsou si v lecčems (především průběhem od zdánlivě schématicky svázaného úvodu po zdrcující závěr) podobné jak vejce vejci. Verdikt však ztrácí body emocionální chladností, která je stejně tak záměrná jako stylová, ale v jedné (v té "její") ze dvou dějových rovin ne zcela vhodná. A poté i Lorenovou, která se na tu roli dvakrát moc nehodí. Nikdy své výkony nezbavila jisté teatrálnosti, se kterou někteří režiséři uměli pracovat a která k určitému typu postav i sedla; toto ovšem není ten případ. Jinak všechna čest, přesně takováto nekompromisní kriminální dramata stavící na silných postavách a jejich Sofiiných volbách jsou důvodem, proč jsou francouzské žánrovky ze sedmdesátek dodnes takovým pojmem a bernou mincí. (12.02.2018)

Je to silné drama, ale ze strany soudce jsem přece jen čekal větší odpor nátlaku, který na něj byl vyvíjen. Troufám si říct, že při svých zkušenostech by dokázal uvážit pravděpodobnost nalezení své ženy, pokud by se obrátil na policii. Zoufalá matka zase nebyla tak silný protihráč, i když si to o sobě myslela. (15.12.2019)