Znovu a inak

Jedno vím jistě. Charlize bude kus i v osmdesáti. Nasadit ji do tohohle filmu byla perfektní volba. Ona není jen skvostná baba, ale i skvostná herečka. Žánrově je to však spíše drama než komedie i když párkrát jsem se také musel zasmát. Určitě každý z nás si někdy tu otázku určitě položil. Coby bylo kdyby ? Jak by vypadal náš život dnes, kdybychom se tenkrát rozhodli tak a tak, odhodlali k tomu a tomu a neodbočili na onu výhybku na té křižovatce, kde se rozhodovalo o dalším směru v našich životech... Zejména v těch okamžicích smutku, naštvání, zrady či hodnocení ušlé dosavadní cesty to člověka napadá. Mavis se nachází v právě takovém stavu. Její dosavadní život není nic moc. Sice se jí podařilo vymanit z vidlákova a chytit se ve velkoměstě jako celkem úspěšná spisovatelka, ale není šťastná. Její svět je složen z notebooku do kterého píše další a další kapitoly nekonečného románu pro mladé, psíka, kecání s kámoškou a občasného sexu... Mail od její bývalé školní lásky s fotkou narozeného dítěte ji totálně rozhodí. Najednou si uvědomí, že ačkoliv si doposud myslela, že celkem něco dokázala, není to nic. A tak se rozhodne svoji bývalou lásku dnes ženatého muže s dítětem získat zpět. Zabalí se, do autorádia zasune kazetu s písničkami z dob střední, které jak příboj vyvolávají vzpomínky a žene si to po dálnici domů, do míst, kde už leta nebyla. Cíl má jediný. Získat svého chlapa zpět za jakoukoliv cenu. Stejně nemůže být coby ženáč s děckem podle jejího chápání šťastný... Někde ve skrytu jeho duše musí přeci dřímat vzpomínka a snad i touha na ni.. Charlize od začátku rozehraje slušný herecký koncert a na svoji dávnou lásku pozvolna vybalí celý arzenál ženských zbraní. Jenže ono se nic neděje... Když jsem viděl jak jí blesky šlehají vzteky z očí při pohledu na koncertující manželku, říkal jsem si jak skvostně tu nenávist jako herečka dává... Jak se však děj pomalu rozvíjí dál a dál, začne vám být Mavis líto. Víte že má problém, že bojuje s osamělostí, ale že to dělá neblbějším možným způsobem... Velmi dobrá záležitost ! Za mne to jsou 4 loky z láhve Coly Light. * * * * (27.05.2014)

Lepší průměr. Ale není to ani tak Reitmanova chyba, jako spíš chyba celkového námětu a scénáře. Film je totiž strašně předvídatelný a po jeho konci jsem měla dojem, jako by toho až moc zůstalo nevyřčeno. Všechny problémy Mavis totiž jen naťukne a pak nechá být. Skoro to na mě působilo jako pilotní díl k seriálu. Každopádně bylo fajn vidět Theron po delší době v nějaké zajímavější roli. (02.03.2012)

Spíš drama, než komedie. Na Mavis dopadá krize, kterou se snaží řešit oživením vztahu se svojí školní láskou, ale zjišťuje, že zatímco ona se v čase zasekla, ostatní postoupili dál. A aby se i ona posunula, musí projít očistnou cestou, v čemž jí pomáhá postižený kamarád jako mentor. Postavené na Charlize Theron, která film v pohodě utáhla a je to především její zásluha, že si Young Adult drží relativně vysoké hodnocení. Čekal jsem, že se zasměju víc, ale zdá se, že od Reitmana juniora se klasických komedií zřejmě nedočkám. Ale to zase tolik nevadí. 70% (14.01.2014)

Reitman trochu zklamal - na něj až moc nevýrazné. Scénář Diablo Cody není špatný, i když u ní člověk nikdy neví. Na jednu stranu je to neuvěřitelně trefný pohled na americký způsob života, což ovšem mnoho lidí u nás neocení (stigma střední školy, americký zapadákov, uniformní řetězce hotelů/občerstvení). A chtělo by to něco více než jen nastavit společnosti zrcadlo a dělat ze sebe osvíceného... bohužel tohle není dotažené do konce a je to škoda, protože Charlize Theron je skvělá a uvěříte ji každé gesto. Mohl z toho být velký film, ale výsledek je jen mírně nadprůměrný... Jo a český název zase vymýšlel nějaký jouda. (28.03.2012)

Zase jeden z těch filmů,které nerad hodnotím,protože se mi líbí i nelíbí zároveň.Mezi pozitiva snímku řadím Charlize Theron,depresivní atmosféru v začátku filmu a invalidního,ošklivého podivína s palírnou v garáži.K negativům patří postupný úbytek depresivní atmosféry,ošklivý pes a zjištění,že když film skončí,nemám tušení,proč byl natočen.Takže dávám plichtu a jdu od toho. (12.08.2016)