Znovu a inak

Lepší průměr. Ale není to ani tak Reitmanova chyba, jako spíš chyba celkového námětu a scénáře. Film je totiž strašně předvídatelný a po jeho konci jsem měla dojem, jako by toho až moc zůstalo nevyřčeno. Všechny problémy Mavis totiž jen naťukne a pak nechá být. Skoro to na mě působilo jako pilotní díl k seriálu. Každopádně bylo fajn vidět Theron po delší době v nějaké zajímavější roli. (03.03.2012)

Nejslabší "reitmanovka". Žádná indie sonda do duše dospělého dítěte (čili žádná Juno "naruby") se nekoná, Reitman jako by nechal svou typickou lehkost a nadnesenost v kufru George Clooneyho a přináší jen stokrát viděnou variaci na to, jak se chce "looserovitá" postava vyrovnat se svou minulosti. Epizodky, stejně jako celý děj jsou předvídatelné, absence jakéhokoliv závěru či morálního ponaučení nemůže u podobného typu filmu nikoho překvapit, osobní vklad režiséra žádný. Vytrpět bizarní eskapády afektované a deprimované trosky Charlize Theron je opravdu výzva pro diváka. (08.03.2012)

A zase další kousek z herectví Charlize Theron, jaký jsem ještě neviděl. Mavisin výstup na oslavě je mrazivý až do morku kostí - je to nenávist vůči hlavní (záporné?) postavě, co se to nejen při oné scéně hromadí v žilách, anebo lítost? Chlast, trpké přežívání, a nebetyčná naivita (nebo blbost) v dalším výtečném snímku Jasona Reitmana. (28.04.2012)

Komentář uživatelky bagetka007 'Já jsem se prakticky po dlouhou dobu cítila docela "uncomfortable"...' dobře vystihuje, proč je Young Adult dle mého nejlepší Reitmanův film. Konečně se tu totiž neberou ohledy na cílovou diváckou skupinu (zde od asertivních kurviček přes nerdy až po vesnické balíky) a deziluzivní sdělení není servírováno na podkladu rádoby milých (ale otravných) indie drnkaček. Přestože se tu setkáváme se zápletkou typickou pro romkomový narativ, nejsme chlácholeni klišé o hrdinech, kteří dostanou životní lekci a poučeni si v závěru šťastně padnou do náruče, ale místo toho jsme svědky konfliktních střetů postav, které toho sice mají mnohdy dost společné, ale přes svou dosebezahleděnost nebo narcismus dost dobře nedokáží překonat svůj pokřivený náhled na realitu a život. A co hůř, ještě se v něm vzájemně utvrzují. Poněkud neprávem přehlížený film. (25.05.2012)

Charlize Theron je na obrazovke ešte len 30 sekúnd a divák vie o jej postave prvé-posledné. A tak sa to má s jej výkonom po celý čas, kedy z tej obrazovky vlastne ledva zlezie. "One woman show" v naviac aj v ostatných ohľadoch výbornom filme, ktorý napriek extrémnemu charakteru hlavnej postavy zostáva uveriteľný a je teda s čím sa zžiť, čomu sa pousmiať a pri čom zmrznúť až do morku kostí. Zvlášť ak je vám dnes tých 30-40. A pokiaľ v mnohých prípadoch tento typ príbehov končí zvláštne, akoby do prázdna, tak tu, cez posledný dialóg v kuchyni a jeho pointu, predviedol Jason Reitman taký elegantný kúsok, že vo mne nezostala ani len príchuť pachuti, naopak, labužnícky som mľaskol jazykom a tetelím sa vlastne doteraz. (18.07.2012)