Réžia:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Roque BañosHrajú:
Ernesto Alterio, Juan Diego Botto, Ana Celentano, Pablo Echarri, Leonardo Sbaraglia, Adrián Navarro, Ramiro Blas, Paco Escribano, Juana Viale, Nilda Raggi (viac)Obsahy(1)
Bohatství nemusí znamenat štěstí a blahobyt nezaručuje bezpečí. Zejména, když pod naleštěným povrchem číhá hanebné tajemství. Čtvrteční vdovy režiséra Marcela Pineyra jsou adaptací argentinského bestselleru Claudie Pineirové Viudas de los jueves, který vyšel v roce 2005.
Idylu rezidenční komunity Los Altos naruší jednoho poklidného rána nález tří mrtvol v bazénu jedné z usedlostí. Událost všemi otřese, je totiž silně nepravděpodobné, že by tajemnou smrt zavinil někdo zvenčí. Každý z dokonalých a krásných obyvatel Los Altos ovšem skrývá nějakou bolest či dokonce ošklivé tajemství, a je proto slušně vycvičen v předstírání a umění usmívat se, i když se svět otřásá v základech. Místo snahy o vyřešení záhadné vraždy se tedy všichni úspěšní manažeři a zelené vdovy z Los Altos spojí v úsilí odbýt celou věc jako nešťastnou náhodu. Události však svým vlastním tempem spějí k neodvratnému rozuzlení...
Film se odehrává v argentinské zbohatlické komunitě v době finanční krize, která zemi postihla v roce 2001. Napínavý a strhující příběh má tedy v podtextu i sociální aspekt – jak dlouho je udržitelný současný stav, kdy někteří mají všechno a jiní nic?
(Česká televize)
Videá (1)
Recenzie (16)
Hodně zvláštní film v momentě, kdy se začaly rozkrývat souvislosti. Člověk s ukázkovým životem plným peněz, luxusu a postavení nemusí být nutně šťastný. Více to pociťovaly ženy-manželky-kamarádky. Ukázalo se, že se vlastně ani pořádně neznají. Zaujala mě postava, kterou ztvárnila Ana Celentano - u té by nikdo nehádal, jaký boj vede sama se sebou. ()
Film mi trochu připomněl prodobně laděný mexický film "La zona"... prostě o tom, že přepychový život v ghettu za zdí neznamená vždy záruku bezpečí, natož štěstí... P.S. Kdybych neviděla film Pineyrovu Metodu, dala bych i pět hvězdiček, ale Metoda je Metoda a je těžké udržet si i v dalším filmu stejně geniální myšlenkovou vyšponovanost, která se ve Čtvrtečních vdovách sice též vyskytuje, ale na rozdíl od Metody, kde jste v napětí celý film, tak zde jen útržkovitě... ()
Nudný a zároveň hodně depresivní film byl pro mne - po zaujetím Pineyrovou "Metodou" - zklamáním. Tohle už vypadá jako produkt neomarxistické kritiky kapitalismu. Údajně prý ukazuje střední třídu za hospodářské krize v Argentině, ale to, co bylo vidět, šlo o boháče (kteří pochopitelně nebyli šťastní jen proto, že jsou zazobaní). Oproti marxistickým filmům ze Západu v 60.-70. letech obsahují tyto nejnovější filmy více sprosťáren, jinak jsou stejně beznadějné. ()
Pro mě velmi příjemné překvapení, i když uznávám, že takováto originální sonda do života argentinských "ódéesáků" a jejich fetujících dětí v době hospodářské krize v Argentině na přelomu milénia se nebude určitě líbit každému. Tolik nešťastných figur v životě plném prachů - to bych pouštěl Bémovi a spol. ve vyšetřovací vazbě. ()
Skvělý film. Překvapení. Drama, psychologické dílko. Sonda do uzavřené komunity tzv. vrchnější vrstvy. "ještě že máme kreditky, co bychom dělali tam venku". Uzavřená společnost v rámci zdí a kamer. Navenek vše OK - lidi krásní, bohatí a spokojení . Žijí si ve svých usedlostech obehnaných zdí, s perfektním hlídacím systémem. Venku znamená být "ve slamu". Idylu nabourá krize, vyhazov z práce, co si lidé budou myslet, když nebudu mít práci skvělého manažera? A vrchol všeho - tři mrtvoly v bazénu ... ()
Reklama