Vlk

Nejvýraznějším nedostatkem filmu je jeho přílišná stylizace, která jej má otevřít co nejširšímu okruhu diváků (hezké/fotogenické tváře všech zásadních postav, francouzština namísto původního jazyka atd..) Když ale promineme tuhle líbivou ohýbačku reality vyloupne se nám z toho hezký film, který je -stejně jako v posledním trapperovi- spíše o pocitech a krásné přírodě než o nějákém dramatickém oblouku. Někomu to může vadit, mě ale stačí meditovat nad tím jak parádní musí být žít v takové divočině jen pod jednoduchým stanem. (11.12.2013)

Je pravdou, že tento snímek nemá žádný myšlenkový přesah, ovšem i přesto mě zaujal svým čistým příběhem o soužití sibiřských pastevců s vlky, kteří jsou jejich nepřátelé...nepřátelé, pokud útočí na jejich stáda sobů. Příjemná hudba dokresluje záběry na krásnou přírodu a neznámé herecké tváře dodávají snímku na autenticitě. Vlk je rozhodně podívaná, která by neměla uniknout divákovi, jenž má snímky ze života v přírodě rád. (15.05.2012)

Trochu naivní a spíše pohádkový příběh o vztahu člověka a vlka, který nikdy nebude jako vztah člověka a psa. A zde je vidět jak to vypadá, když se člověk v tomto vztahu pokusí něco měnit, příroda si nedá poroučet... Místy vás snad příběh dojme a chytne za srdce, ale zcela určitě vás vtáhne do děje krásná a divoká příroda Sibiře dokreslená podmanivou hudbou. (30.03.2012)

Další hraný film francouzského dobrodruha Nicolase Vaniera, jež je u nás známý především díky snímku Poslední traper. Stejně jako v podobných filmech, stavících spíše na neokoukaném prostředí, není příběh zrovna nejnápaditější ale je rozhodně zajímavý. Zabývá se životem dvou klanů národa Evenů, jejichž život závisí jen na pečlivě střeženém stádu sobů a vlků, jež je ohrožují. Loup ale zaujme především filmaři opomíjenou krásnou sibiřskou krajinou, která nabízí úchvatné scenérie a to v každém ročním období. Ta zde vyniká taky díky opravdu podařené kameře. Až se mi při sledování zachtělo se do těchhle odlehlých a lidmi naštěstí dosud nepříliš poznamenaných končit vydat, což nejspíš jednou udělám. Jediná věc která mi ze začátku vadila byla francouzština ve které je film natočen, ta se totiž do takovéhoto prostředí příliš nehodí, nicméně je jasné že toto byl ústupek komerčnímu úspěchu. (19.03.2011)

Banálně pointovaná pastevecká moralita o tom, že s vlky není radno přátelit se, mě trochu zklamala svým zbytečným naturalismem, který se sice v řadě scén integruje s tím, jak je snímáno (a utvářeno) celé prostředí (jehož časnost film exponuje poznámkami o šířícím se /jonasovsky řečeno/ universálním velkoměstě), ale zároveň umenšuje prostor pro pronikavější psychologickou kresbu. Bez ní ztrácejí všechny exponované vztahy svou dynamiku a působí chladně, předurčeně a ode-vzdaně. Například mechaničnost, s níž se odbývá první milostná zkušenost ústředního páru, až deprimuje... Ocenil bych volnější vyprávění, hru náznaků, otevřený konec a větší prostor pro hrdinovu partnerku, zvláště pro její vlastní hledání něčeho nového ve starém světě. (22.12.2023)