Úlovek

Jako kdyby Fan Vavřincová při psaní Takové normální rodinky šňupala kokain.. Emocemi napěchovaná mini-sága z produkce britské televize Sky, v níž po vzoru Shakespearovských dramat spolu zápolí dva princové o královskou korunu. Možná by se našly v Druryho režii rezervy, ale má na ně člověk čas myslet, když na place řádí ta smějící se bestie jménem Hardy..? „It wasn´t little Jimmy. It was little Freddie…“ (17.02.2014)

Sám jsem si upřímně na začátku třetího dílu vykonstruoval teorii, že malej Freddie zabije na konci svýho tátu, ale ta mi vůbec nevyšla. To každopádně nic nemění na tom, že to byla pecková podívaná. Je sice pravda (jak už tu někdo psal), že je trochu škoda, že se celej ten příběh nerozprostřel do více dílů, protože by si to asi zasloužil, ale i tak to bylo "smashing" - člověk nikdy nevěděl, co se stane v dalším záběru (hlavně v těch, kde se objevoval táta Freddie). Britové opět potvrdili, že jejich minisérie jsou nabouchaný od začátku do konce a Hardy to, že pro role psychopatů se snad narodil - 5*. (17.09.2012)

První dva díly si to hraje na Scarface po britsku a díky Tomu Hardovi to je uvěřitelný a dobrý. Druhý dva díly se změní a začíná se hrát na osudovou notu a v posledních minutách jde o Kmotra po britsku a tady už to druhý manželský pár tak neumí. Mrzí mě jen Tom Hardy, jak skončil. Zasloužil by si lepší ukončení. (12.08.2012)

Silný kafe hlavně po psychický stránce. Vždycky jsem byl napjatej, co udělá tamten až se dozví že ten druhej spáchal s tamtou tohleto atd. Není to žádná brutalita, jako jiné britské gangsterky a hodně se toho odehrává mimo záběr. Jenže ty postavy jsou fakt dobře napsané a kromě ústředních dvou gangsterů tam je rovnocenná linie ženských postav a hrají velmi důležitou roli. Tom Hardy válí, ale mě se velice líbila, pro mě, dosud neznámá Charlotte Riley. Půvabná a talentovaná to žena. 9/10 (09.08.2012)

Nerad používám tyto přívlastky u filmu, ale u téhle série musím. Špinavá, tvrdá, bezohledná, cynická. No jako Freddie. Nekompromisní úsečný seriál zachycuje 10 let ústřední čtveřice v prostředí drsného Londýna na přelomu 80. a 90. let. No zkrátka takové ryze italské téma mafie dle britského receptu. A ono to vážně funguje. Tvůrcům jako by bylo naprosto jedno, jak The Take na diváka zapůsobí; bez okolků si natočili krutej život dvou bratranců a zvysoka kašlou na to, že by to někoho mohlo i pohoršit. Paradoxem zůstává, že zde člověk nenarazí na nějaké brutální nebo naturalistický scény, při kterých by se mu mohlo udělat nevolno. Z čeho mu bude špatně, je buď celkový dojem ubohosti života nebo rychlého zakončení. Zvrat ve třetí epizodě je v různých modifikacích vídaný v mnoha seriálech, kde diváka sebere. Důvod? Dokáží si vybudovat úrodnou půdu z desítek předchozích epizod a když překvapení přijde, traktor co tu půdu orá diváka semele a nechá ho otřeseného v blátě za sebou. Ono byť se protagonisti snaží sebevíc, za tři epizody si k nim člověk zkrátka nestihne vypěstovat dostatečný vztah, aby ho jejich utrpení nějak sebralo. Jediné, co bych tedy mohl vytknout je stopáž, ale to je jediná "vada" na kráse. Krása, která je přímo ušitá pro ty, kdo si musí pokaždé měnit spodky po Ritchiem nebo Welshovi (z nejrůznějších důvodů). Nejde nevypíchnout Hardyho, kterej je zkrátka učiněnej magor. V přesně takovéto roli mi chyběl. Psychopatickej gauner, co se kurví po sídlištích, sem tam exne whisky nebo někomu upraví ciferník. Blázen v dobrým slova smyslu. Po čtyřech nabitých epizodách tak zůstává velmi silný dojem s mírným zklamáním z useknuté koncovky. No, ale aspoň se člověk snáze dokope dát opakovačku. Nejlepší soundtrack z filmu: Club foot. 90 % (03.06.2014)