Kuragehime

Pozrieme sa teda na anime, ktoré sa snaží vyťažiť z nápadu všetko. V dieloch sa nič mimoriadne nedeje. Vtipných situácie ma bavili, ale príbeh mohol napredovať rýchlejšie. Postavy nie sú veľmi zaujímavé až na hlavného hrdinu Kuranosuke Koibuchi a hlavnú hrdinku Tsukimi Kurashita. Ženy sú bez zmyslu pre krásu a jediný kto ma zmysel pre krásu je Kuranosuke. Už v tomto bode mi je jasné, že by sa takéto typy ľudí nedali ani dohromady, teda Kuranosuke s ostatnými. Nepáči sa mi ani myšlienka postaviť celé anime na jednom nápade a to ešte na ne-žene, ale nejako som sa cez to "prehryzol" a nebudem za to haniť celý tento počin. Postavy musia byť čo najviac zvláštne, aby boli zaujímavé a tvorili obrovský kontrast. Tento kontrast vychádza a situácie sú vtipné a bavili ma. Takže čo dostaneme? Nadpriemernú romantiku "šmrcnutú" s vtipom a celkom pekným openingom. Príjemnú oddychovko jednohubku na jeden večer s čajom prípadne si k tomu dajte aj čokoľvek iné. Pokračovanie by sa samozrejme hodilo a rád by som si ho pozrel. (Hodnotenie 3,5) (24.12.2014)

Je to snad po spoustě let poprvé, co se anime od Takahira Ómoriho vkradly nepříjemné "ozdoby" povětšinou průměrných anime v takovém množství: uřvanost, levný humor a dokonce deformace. Je otázkou, zda je to hodno žánru, vždyť Kuragehime se tváří jako moderní romance (ano, popelkovská, jak píše mandelbrot - i ztraceného střevíčku se dočkáme), jež dbá na vnitřní život svých hrdinů a hodlá jej představit ve vší komplexnosti. Hovořím samozřejmě pouze o povaze 3, možná 4 význačnějších postav - ty ostatní jsou spíše jednou hypertrofovanou úchylkou (osazenstvo Amamizukanu, řidič, strýc), nebo šediví myšáci (kolega záporačky, otec pan veliký politik). Ti šediví příliš nevadí, ti první často otravují tím, jak se neustále, téměř vždy marně snaží člověka rozesmát. Nicméně, všechny ty vedleší postavy jsou přítomny jen okrajově a tak lze jejich načrtnutost omluvit. Ale co ty hlavní? Začnu s bratrem, zastydlým panicem. Inu, člověk své první sexuální zkušenosti může získat i v tomto, pro danou věc pozdním věku. Sám pár takových lidí znám a rozhodně jsou vším jiným, než ranně pubertálně se zajíkajícím hošíkem. Myšlenka, že člověk jen proto, že, s prominutím, nepíchá, zamrzne ve vztahu k ženám někde na prahu 13 let, je trapná. Kuragehime ji snad ani nepředkládá k uvěření, ono ji jenom dává k dispozici pro vyvolání pocitu mazlení se štěňátkem. V takových chvílích bych zvracel. A tahle karikatura lidství se svého problému začne zbavovat dík lásce, jež se zakládá a startuje na fyzické kráse Tsukimi a ničím jiným nemůže žít, protože nic jiného (až na drobnůstky) o ní není známo. Něžně dojímavé nebo tupě stereotypní a povrchní? A Tsukimi? Holčina zavřená s mrtvou máti do svého světa, bohatého leda tak na medúzy. Spekulovat o tom, co ji táhne k tomu chlapíkovi (prostě pocit, že on ji neublíží, páč je nevinný jak ona sama nebo nějaký jiný rádobyromantický lživý blábol) nehodlám, nepřišel bych na nic mě uspokojujícího, stejně jako nemohu pochopit, co ji vlastně spojuje s osazenstvem Amamizukanu (společné večeře a barák, nic jiného nevidím). Konečně nezaostává ani transvestita, jehož stihl Oidipovský komplex a celý jeho život určuje jeden pohled do maminčiny skříně. Záporačku patřičně zhodnotil mandelbrot a mě nezbývá než říci: "Slabé ***." Občas Kuragehime umí být citlivá, ale v základu do absurdních (a přesto nudných) výšin tlačí "anime uchopení" romantického žánru: osudové souznění, nevinnost protagonistů či traumata z minulosti. Viděny díly 1-10. Edit: Přinutili mě mrknout na díl poslední. Hodnocení zůstává. (24.01.2011)

Tento kousek jsem si pustila čistě náhodou, protože jsem potřebovala něco klidného a krátkého, a ejhle, ono mi to sedlo jako prdel na hrnec. Už první minuty mě neskutečným způsobem vtáhly do svého bizarního světa a musela jsem si pouštět jeden díl za druhým. Vtip, sympatické quirky postavy, romantika, sem tam i nějaká ta dojemná scéna ... no prostě dokonale osvěžující, vyvážená, oddechová jednohubka. Ne nadarmo je josei můj nejoblíbenější žánr. EDIT: Skoro 5 let po původním shlédnutí jsem si dala repete a pořád se mi to moc líbilo a víceméně pořád souhlasím s tím, co jsem napsala. Jen pro objektivitu trochu snižuji původní hodnocení. 8,5/10 (28.01.2015)

Seriál je sice od začátku stylizován do novodobé Popelky a všechny postavy jsou vlastně trochu bláznivé, ale vzhledem k primárnímu zaměření na dívky vnímám jako problematické, že vlastně neobsahuje žádné pořádné ženské postavy. Na jedné straně máme neschopné otaku pošuky a na druhé amorální kariéristku (stojí za povšimnutí, že jediná zaměstnaná žena je spíše záporná postava a zaměstnanost žen je navíc přímo zmíněna v souvislosti s klesající porodností) a jediná normální žena je ve skutečnosti muž. Navíc, co se osazenstva Amamizukanu týče, tak s výjimkou Cukimi jsou to jen pitvořící se figurky a jejich popis by se dal omezit jen na fyzické vzezření a jejich posedlost. Poslední díly sice dávají tušit mírný posun v některých těchhle věcech, ale jestli k němu opravdu dojde se ze seriálu nedozvíme. Je to všechno škoda, protože v těch citlivějších momentech je Kuragehime celkem povedený seriál. (09.01.2011)

WOW, vypadá to, že jsem našla DOKONALÝ seriál:D Lámu se smíchy od začátku do konce, není nic, co by mi v něm lezlo na nervy, dokonce ani ty úvodní a závěrečný titulky, který jsou obvykle nesnesitelný! Takhle to vypadá, když se víla kmotřička zamiluje do Popelky... Pokud hledáte smysluplný nebo hlubokomyslný seriál, nekoukejte se, protože... (16.03.2011)