Black Mass: Špinavá dohoda

Obdobné zklamání jako Legendy zločinu. I zde by slušela o půl hodiny kratší stopáž, i zde jsou náznaky nesoucí punc old school gangsterek. I zde to celé drží pohromadě pouze Depp (ve druhém případě to byl Hardy), ale jinak nemá Black Mass co říct. Byl jsem nesmírně rád, že uvidím Deppa v "normální" roli a dokonce na oblíbené téma, ale jedna zajímavá postava na dvě hodiny nemastné/neslané kriminálky je málo - 60% a jasným králem podzimu zůstává hypnotické veledílo. (20.11.2015)

Úplne obstojná retro gangsterka, neviem, čo sa sťažujete. Typovo by zrejme do hlavnej role bostonského bossa pasoval Jack Nicholson vo svojej zriedkavej vážnejšej, no nemenej úchylnej, polohe. Čo ale robiť, keď ten už má skoro 80? Niekto s citom pre požadovaný efekt zrazu musel navrhnúť, nech sa nestarnúci Donnie Brasco nechá zmaskovať na starnúceho Jamesa Bulgera a základ úspechu bol na svete. Inak to má všetko, čo film o organizovanom zločine má mať. Dejová kostra sa rozvíja okolo istého počtu postáv, neskôr sa upriami na menšiu skupinu z nich a keď si tí začnú nažívať v určitom pokoji krviprelievania, skomplikujú im to postavy nové, ktoré sa vyskytujú na rozrastajúcom sa teritóriu, prípadne prevezmú žezlo niektorého z aparátov moci, pretože proste panta rhei. Jediné, čo ma tu nejak výraznejšie prekvapilo, je fakt, že brat známeho mafiána mohol byť senátorom. A keďže bol jeho mladším bratom, asi sa nedostal k moci skôr. So skutočným príbehom sa ale nebudem prieť. (07.02.2016)

Gangsterka bez duše. Asi jak kedysi Donnie Brasco, vlastne ešte menej. Black Mass chce byť tak moc temný, že mu to paradoxne uberá na atmosfére. Brasco bol tiež točený bez Scorseovského chlapského citu, ale pohodovo, mafiáni si užívajú života, sem tam nejaký vtip... Black Mass je vážny jak hovno, občasná vraždička, Johnny so zaťatými zubami, a ja vlastne ani poriadne neviem, s čím to celý čas kšeftovali. Kvalitné remeslo, nuda to tiež nie je, ale potenciál na kultovosť tu nemá jediná jedna scénka. 70% (07.11.2015)

Film se tak dlouho tvářil hodně špatným dojmem, až mě přinutil se na ně podívat projistotu znovu. Abych to vysvětlil. Zpočátku se vyprávění řítí rychlostí vpřed a není moc prostoru pro nějakou zapamatováníhodnou scénku, vše se změní na konci 2 třetiny kdy u stolu sedí všechny hlavní postavy a Johnny Depp má zase jednou za 100 let svou geniální chvilku. Tady se mu daří na relativně malém prostoru mě přesvědčit že se skutečně jedná o hodně nebezpečného člověka, se kterým si není radno zahrávat. Podobnou scénku jsem viděl když se Joe Pesci ptal Funny how? Prostě divák netuší co se bude dít a to je přesně ono. Příběhy seřazené chronologicky nejsou nic zajímavého dokud se děj značně nezpomalí... Scott Cooper to se mnou docela umí, že mu to tenkráte ale trvalo. 75% (15.02.2016)

Paradox. Zatímco Cooperovo vyfabulované Out of the Furnace mělo srdce a disponovalo živými postavami, tady v tom krysím panoptiku podle skutečné události, plném informátorů, kriminálníků a prospěchářských agentů, se nenajde nikdo, kdo by člověka alespoň trochu zajímal. Snaží se nás sice do toho pocitu vtlačit, ale když v boji se scénářem bez invence podlehne autor, co se pak čeká od diváka? V paměti mi zůstane jen to, že Depp měl na sobě víc make-upu, než Mariah Carey a svou vizáží budil dojem, že kdyby práskači z jižního Bostonu nosili kolem krku česnekový věnec, měli by od něj pokoj.. (09.11.2015)