Black Mass: Špinavá dohoda

Black Mass rozpráva typický mafiánsky príbeh, akých sme už videli dosť, preto z tohto pohľadu nejde o nič mimoriadne. Pochváliť však treba atmosféru vtedajšej doby, ktorú tvorcovia vystihli výborne no a nepochybne výkon J. Deppa, ktorý si pripísal na konto ďalšiu z jeho nezabudnuteľných postáv. Chladné netypické oči, hrubé obočie, plešina... je zmenený na nepoznanie a jeho pohľad hovorí za všetko. Dá sa povedať, že svojou postavou film zachránil, pretože príbehovo to nie je nič moc. 60%. (07.08.2016)

Úplne obstojná retro gangsterka, neviem, čo sa sťažujete. Typovo by zrejme do hlavnej role bostonského bossa pasoval Jack Nicholson vo svojej zriedkavej vážnejšej, no nemenej úchylnej, polohe. Čo ale robiť, keď ten už má skoro 80? Niekto s citom pre požadovaný efekt zrazu musel navrhnúť, nech sa nestarnúci Donnie Brasco nechá zmaskovať na starnúceho Jamesa Bulgera a základ úspechu bol na svete. Inak to má všetko, čo film o organizovanom zločine má mať. Dejová kostra sa rozvíja okolo istého počtu postáv, neskôr sa upriami na menšiu skupinu z nich a keď si tí začnú nažívať v určitom pokoji krviprelievania, skomplikujú im to postavy nové, ktoré sa vyskytujú na rozrastajúcom sa teritóriu, prípadne prevezmú žezlo niektorého z aparátov moci, pretože proste panta rhei. Jediné, čo ma tu nejak výraznejšie prekvapilo, je fakt, že brat známeho mafiána mohol byť senátorom. A keďže bol jeho mladším bratom, asi sa nedostal k moci skôr. So skutočným príbehom sa ale nebudem prieť. (07.02.2016)

„TO NENÍ PRÁSKÁNÍ, JIMMY. JE TO SPOJENECTVÍ…“ /// Film o kriminální kariéře Jamese "Whitey" Bulgera, zaujme faktama a výkonem Johnnyho Deppa, kterej je po letech zase ke koukání. Navíc se na něm vyřádili i maskéři, takže jeho vizáž může někoho zaujmout víc než příběh. Všem, co nejsou chodící (ležící) gangsterský encyklopedie, bych doporučil mrknout, kdo je kdo. Vyprávění o tom, co a jak se dělo při spojenectví mezi gangsterem a FBI, nemá čím překvapit. Milovníci faktů uvítají zmínku o Alcatrazu, testech LSD i setkání s Johnem Cahillem z IRA. To vostatní, včetně mafiánskejch kousků zavání gangsterským klišé. Závěrečný utahování smyčky je zajímavý, ale nijak strhující či snad nervydrásající. To jako fakt mělo smysl vybírat pro scénář plnej faktů převedených do děje, takhle skvělý obsazení? Stejnou úlohu by sehrál i dokument, kterej by si našel svý publikum a nelákal davy na něco, co nabídnout nemůže. James Bulger prostě není Jacques Mesrine, kterýho eskapády vydají na dva filmy. Tady je i těch 123 minut moc a potvrzuje se, že ani notoricky známý zločinec nemusí mít dobrý film. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Black Mass: The True Story of an Unholy Alliance Between the FBI and the Irish Mob“, kterou napsali Dick Lehr, Gerard O'Neill, číst nebudu. 2.) Baví mě kurva Juno Temple. 3.) Thx za titule „mantarey“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.11.2015)

Obdobné zklamání jako Legendy zločinu. I zde by slušela o půl hodiny kratší stopáž, i zde jsou náznaky nesoucí punc old school gangsterek. I zde to celé drží pohromadě pouze Depp (ve druhém případě to byl Hardy), ale jinak nemá Black Mass co říct. Byl jsem nesmírně rád, že uvidím Deppa v "normální" roli a dokonce na oblíbené téma, ale jedna zajímavá postava na dvě hodiny nemastné/neslané kriminálky je málo - 60% a jasným králem podzimu zůstává hypnotické veledílo. (20.11.2015)

Deppův bostonský upír zosobňuje v příběhu s nápadnými náboženskými podtóny neodolatelně svůdné zlo, které si vás díky svému charismatu získá na svou stranu snáze než nudné dobro. Stejně jako ambiciózního, ale prozatím neúspěšného Connolyho. Nedá se ale říct, že by agent FBI představoval protagonistu příběhu, jehož očima bychom dění sledovali a s kterým bychom se měli sžít. Kamera si od něj drží stejný odstup jako od ostatních postav, do jejichž vnitřního světa také nemáme přístup (například v podobě flashbacků nebo vnitřních monologů) a vnímáme je pouze zpovzdálí, spíše jako pozoruhodné objekty k pozorování než jako aktéry vyprávění. Výjimku, kdy vidíme tváře herců zblízka, představují scény násilí. Zděšené výrazy těch, kdo jsou svědky Burgerova sadismu, svědčí o jejich vědomí, že se sami mohou lehko stát příští obětí. Do tváří vidíme také obětem, které jsou společně s manželkami, vystavovanými psychickému nebo fyzickému násilí, jedinými postavami, s nimiž můžeme soucítit. Příznačně jde o postavy nejbezmocnější, které nemohou nic ovlivnit, a nezbývá jim, než se na příchod zla připravit třeba četbou Vymítače ďábla (jako Connolyho žena). Odměřený vizuální styl filmu, založený na velmi pomalých jízdách kamery, statických širokoúhlých záběrech a slabém nasvícení, odpovídá snaze o odměřenou procedurální rekonstrukci toho, proč bylo výsledkem spojenectví mezi FBI a Bulgerem tolik mrtvých, a přispívá k plíživě pomalému tempu vyprávění. V přístupu k faktům dokumentaristicky věcný, maximálně popisný film, který si od postav drží zdrženlivý odstup, namísto uceleného vyprávění nabízí fragmenty, jež si musíme sami pospojovat, a svět organizovaného zločinu rámuje bez snahy o podmanivou podívanou. Nenabízí očekávané žánrové potěšení a vyžaduje více spoluúčasti než byste od filmu s Johnnym Deppem očekávali, ale tím spíše s vámi zůstane déle než snímky, které jdou divákům vstříc a nekladou na ně velké nároky. 75% (18.11.2015)