Príšerne nahlas a neuveriteľne blízko

Několikáté podojení jedenáctého září. Sázka na dětskýho přemoudřelýho hrdinu, co putuje městem, tentokrát nevyšla, protože Oscar je prostě hodně divnej. Ale divnej takovym nesympaticky vlezlym způsobem. Navíc pointa jeho putování je očekávatelná a nijak originální. Nejsympatičtější je asi Tom Hanks a Max von Sydow. Jeho tichá role byla supr. Vzhledem k tematice, ke které se Američani rádi vracejí, ale dávám jen dvě hvězdy. Mnohem víc mě totiž zasáhlo Remember me. Tady je to poselství, kdy se telefonáty odehrávají přímo v ten okamžik, kdy se bortí Dvojčata, poněkud americké, tedy pateticky rozvláčné. No zkrátka téma pro mě nepřesáhlo jedenáctý září - osobní drama to je, ale to by bylo i bez toho politického pozadí. A to bych pak asi hodnotila výše. Víc psát nebudu, abych náhodou nepoužila spoilery. (28.03.2012)

Daldry, kams to duši dal! Patetičtější blábol jsem snad ještě neviděl. Debilní zápletka tahá kluka od jednoho úžasného Blacka k druhému a každej pomatenýho chlapce okažitě vítá s otevřenou vřelou náručí. Připočtěme němýho mudrce, uplakanou maminku a tatínka zdechnuvšího ve WTC a nominace na Oscara za nejlepší film je doma. Ano, potenciál to mělo, navíc řemeslně je to klasa, ale neustálým nucením diváka do breku jsem ten fim ke konci už doslova nenáviděl. (12.02.2012)

Stephen Daldry se "Billym Elliotem" prokázal jako režisérský zázrak, svou pozici nově objeveného režijního talentu potvrdil oskarovými "Hodinami" a pozici si udržel i temným "Předčítačem". Tímto podivuhodně nazvaným snímkem se po třech letech opět hlásí o slovo (a možná i o Oskary) ale nejspíše zklame všechny své příznivce a dlouhodobé odpůrce utvrdí v tom, že se jen pokouší oblbovat intelektuály a celou Akademii. "Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně blízko" oprašuje již takřka zapomenuté téma 11. září 2001 a zkouší udržet herecké schopnosti Toma Hankse (i když zde hraje menší roli než by se mohlo zdát). Nebudu se tu rozepisovat o dramatickém příběhu s mysteriózní tematikou a napíši jen to, že se jedná o NEUVĚŘITELNĚ DLOUHÝ A NESMÍRNĚ NUDNÝ film, který by si přál být něčím hodně velkým. Neúspěšně. (07.10.2012)

Stephen Daldry pro mě byl a stále je zárukou zajímavé podívané, hloubavých témat a excelentních vypravěčských schopností. Nic se na tomto pohledu nemění ani po tomto snímku, který nevtíravou formou poukazuje na trauma lidí zasažených teroristickými útoky 9/11 a v širším kontextu na lidi, kteří se snaží překonat životní obtíže a nechtějí si při tom připustit, že ve všem nelze hledat smysl. Je mi zcela jasné, že se objeví hlasy o citovém vydírání, laciném, prvoplánovém, patetickém či sentimentálním přístupu či sebestředném americkém hraní si na oběti. Je to přirozeně jedna z možných perspektiv a intepretací, nicméně je z mého pohledu silně povrchní a nereflektuje výpovědní hodnotu celého snímku. Nosným tématem je rodina a reakce na tragedii a nikoliv pouze v jedné verzi, ale hned v několika. Citlivá a neortodoxní výpověď neobyčejného hlavního hrdiny působí naprosto přirozeně a upřímně, což bývá v podobných případech často největší kámen úrazu. Pojetí Daldryho je ovšem nenásilné, protože následuje děckou logiku, která se snaží pochopit a osvojit si věci, které občas logiku postrádají. Nominace na Cenu Akademie v kategorii nejlepší snímek zřejmě proměněna nebude, ale z mého pohledu je neuvěřitelné, že byl snímek ignorován v kategorii nejlepší kamera, která je znamenitá. Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko tak rozhodně stojí za pozornost. 9/10! (11.02.2012)

Ve svém jádru, tam hluboko uvnitř je to vlastně strašně krásný, citlivý a dojemný snímek. S tématem 11. září se jistě nesetkáváme naposledy. Myšlenka filmu je dobrá, je to pěkně natočené, najde se zde pár dobrých režijních nápadů, filmu dominuje krásná hudba Alexandrea Desplata. Všechny scény z tragického dne jsou výborné, dokážou dojmout a určitě si zaslouží o tu jednu hvězdu navíc. Výborné jsou i vnitřní výbuchy Oskara, ale pak je tady to něco mezi tím, co moc neumím popsat. Ačkoliv každým okamžikem, každým dialogem se film snaží něco sdělit, každému něco dát, na mě to působilo strašně podivně a navíc hlavní hrdina si opravdu nedokázal získat mé sympatie, tak chvílemi dorazila nuda, kterou vzápětí ale vystřídala nějaká silná emoční scéna, takže já mám z filmu vlastně docela smíšené pocity. Filmu by prospěla kratší stopáž. Jak tady píší všichni o nánosech patosu, já si nemyslím, že by to bylo nějak přehnané, tato tématika to občas potřebuje, uznávám, že v závěru už režisér moc tlačil na pilu a celé to jen oddaloval, úplná závěrečná scéna je ovšem nádherná. Víc než kdy jindy bych potřebovala hodnocení mezi, protože pro mě je to přesně na hraně mezi 3* a 4* a každou chvíli se ve mně vlastně výsledné dojmy z filmu mění. I tak ale režisér Stephen Daldry má ve své filmografii lepší filmy. (11.02.2012)