Žena, ktorá spieva

,,VÍTE, NĚKDY JE LEPŠÍ VŠECHNO NEVĚDĚT“..... /// Stříhali dohola malého chlapečka……- ale nepředbíhejme, …. pěkně popořadě… Neobvyklá závěť rozjíždí příběh, ve kterém se současnost plynule střídá s minulostí. Matka hledá syna, dcera hledá bratra a zároveň zjišťuje: KDO vlastně BYLA JEJICH MATKA!? Skládačka, ve které s intenzitou informací neustále přituhuje, nabízí nejen zajímavé prostředí, ale hlavně neuvěřitelně zajímavé celkové rozuzlení, které potěší všechny matematiky se smyslem pro tragédii. Ono totiž 1 + 1 může bejt 1! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se umřít a hledám námět pro zajímavou závěť. 2.) Mám na patě vytetovaný tři tečky. 3.) Zjistím, že expert na mučení Abu Tarek byl pěknej kanec. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (18.04.2011)

Ke snímku jsem se dostala díky imdb žebříčku. Původně se mi do něj vůbec nechtělo, ale teď zhlédnutí nelituji. Film mísí mnohá klišé s dramatickým, temně se rozvíjejícím příběhem s pořádně hutnou atmosférou. Místy se vleče a místy dějové linky, které mě zajímaly nejvíce, proložily záběry ne až tak atraktivní, které příběh spíše retardovaly. I tak je to ale silný film. Závěrečnou pointu jsem uhádla jen částečně, nechala jsem se unášet na vlnách děje a nijak nespekulovala. Asi to byl vhodný přístup, protože mě snímek na konci vcelku dostal. (03.06.2013)

Nevím proč, ale já tam toho Sofokla od začátku cítil. Každopádně, kdyby jej Villeneuvův hrdina četl, nemusel by se tento již omšelý mýtus promítnout i do jeho osudu. Takto navíc zůstává určitá pachuť účelovosti a prvoplánovosti, když jinak sympatický příběh vyústí do toho nejnepravděpodobnějšího a navýsost naivního finále. Incendies (oceněný nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) se netají velkými ambicemi. Oplývá velkými gesty a vášněmi jako z klasické literatury. Hněv. Křivda. Opovržení. Pomsta. Láska. Odpuštění... Hotový symfonický orchestr svíjející se v dionýsko-apolinských rozepřích pod taktovkou Richarda Wagnera. Magnifique! Bombastique! Ale hlavně jako vychytralý patetik se zde Denis Villeneuve předvedl. Do jaké míry je portrét blízkého východu relevantní, nechť posoudí jiní. Rád bych jenom podotknul, že snímek není nějakým hutným psychologickým dramatem, ani žádnou studií vztahů v arabském světě, ač se tak celou dobu tváří. Ve své podstatě je to pouhá detektivka na pozadí emotivního světa a rozechvělých zjitřených ran. Takhle film začíná a takhle taky končí, ačkoliv si nejsem jistý, do jaké míry šlo o záměr autora. Přes všechny výtky však musím hodnotit poměrně vysoko, a to z formálních důvodů (režie, kamera, střih, narace, skladba dějových linií, přes delší stopáž absence hluchých míst,...). Že je Villeneuve talentovaným tvůrcem, bylo ostatně mým vstupním předpokladem pro shlédnutí tohoto filmu. (27.06.2011)

Dvojčata Jeanne (Mélissa Désormeaux-Poulin) a Simon (Maxim Gaudette) se při čtení závěti své matky Nawal Marwan (Lubna Azabal) dozvídají, že mají staršího bratra a stále žijícího otce, kterého považovali za mrtvého. Musí je najít, aby jim předali dopisy, protože je to podmínka pro zhotovení jejího náhrobku... Příběh, který se odehrává ve dvou časových rovinách, dokáže diváka v závěru překvapit. (23.07.2017)

Film nabízející dobrodružství i silné scény, z kterých mrazí v zádech. Ve středu dění je člověk, jeho lidství, jeho zrůdnost a jeho kulturní rozmanitost, která není vykreslena zrovna v dobrém světle. Příběh je umně rozseknut na dvě části, které do sebe zapadnou ruku v ruce s působivou pointou. Postavy navozují pocit skutečnosti, pochválit tedy musím jak scénář, režii, tak herecké výkony. Tempo je pomalejší, ale díky němu skvěle vynikne tíživá atmosféra. 9/10 (29.03.2015)