Laputa: Nebeský zámek

HUDBA: Joe Hisaishi - krásná, velkolepá, ale možná trochu moc umělá, narozdíl od ostatních bych možná uvítal víc syntetizátorů /ač to vypadá, že si protiřečím/... K filmu: druhé setkání s japonskou animovanou kinematografií dopadlo výborně. Moc hezký příběh s duší a vtipem (hlavně máma pirátka:) (06.10.2007)

Z počátku mě to moc nebavilo a trochu mě odrazovala ta dvouhodinová délka, ale postupně mě to zcela okouzlilo, a to jak samotným motivem tajemného létajícího města a jeho krásným výtvarným pojetím (+ ti fascinující roboti!), tak i sympatickou dívenkou Sheetou, která je stejně roztomilá, jako ostatní Mijazakiho animované hrdinky. Za zmínku stojí též nádherný soundtrack a dojemný závěr, který člověka vyloženě potěší na duši. Trochu mě mrzí, že jsem Mijazakiho filmy neznal už v dětství, ale možná o to víc je teď pro mě zážitek objevovat je na stará kolena a těšit se z jejich krásy. (17.02.2023)

No tak tentoraz hodnotím plným počtom z prozaického dôvodu - nemám vonkoncom čo vytknúť! Právom považovaná za jeden z Mijazakiho najväčších skvostov, Laputa v sebe miesi rovnako ohromujúcu esenciu Hajaovej fantázie ako ktorýkoľvek iný jeho film, ale s hravosťou a úsmevom na perách do žánrov primiešava mimo iného aj parádnu komédiu, pri ktorej som sa nestíhal za brucho popadať. Celkovo je to čo do kresby a drsnosti niekde medzi Naušikou a Princeznou Mononoke - a to je jasné plus. Svet je tentoraz zkonštruovaný na báze steampunku, teda sa dočkáme technickej spoločnosti založenej na hutníckom priemysle, s ktorým sa neodmysliteľne spája ten zbrojársky. Motív vojny sa však objavuje až v úplnom závere, po celý film sa skôr stretávame s pirátstvom, túžbou po moci, technologickým napredovaním a pod. Opäť ma prekvapil aj Hisaiši s mocným, nevtieravým soundtrackom, ktorý už pri písaní komentára spokojne počúvam a viem, že sa zaradí medzi moje TOP filmové hudobné zážitky. Chcel som pôvodne písať trochu inak a viac, ale nevidím k tomu dôvod, všetky slová sú aj tak málo. 100% (27.04.2014)

O chloupek z kožichu kocoura Jijiho, stále však za úctyhodné, byť tarbíkem pochybnosti nahlodané patero jitřenek. Na to, že se jedná o ten nejslabší Miyazakiho film, s jakým jsem si do této chvíle stačil přátelsky vyplnit volný čas (hudba je neúnosně syntetizátorová, příběh není z nejoriginálnějších, postavičky vesměs postrádají rozměrnost udávající kokoro čili duši, srdce a jiné haraburdí), nemá to můj oblíbený fantasta-kreativec vůbec špatně rozehrané. Snad to o něčem svědčí. (14.03.2009)

Paráda! Tohle je přesně ten Mijazaki, kterýho žeru. Zatímco mistrova prvotina jménem Naušika mě zase tolik neuhranula a byla pro mě "jenom" dobrým snímkem, tak Laputa mě pohltila naplno a stále jsem si říkal: "ano, ano, to je ono, přesně tohle jsem očekával!". Snímek s tak vymazleným mixem optimismu, vtipu a akce dokreslené nádhernou hudbou jsem už vážně dlouho neviděl (naposledy to byl Tonari no Totoro) - to prostě umí jen pár mistrů, mezi něž pan Mijazaki určitě patří. Z celého snímku jsem si ponejvíce vedle hudby zamiloval celou pirátskou familii v čele s energickou babkou, kteří byli naprosto perfektní; působili na mě tak trochu pratchettovsky, což myslím samozřejmě jako pozitivum. Ani na chvíli po celé dvě hodiny jsem se nenudil a na to, že se jedná o Mijazakiho teprve druhý film, musím jednoduše smeknout... a pustit si hned nějakou skladbu z filmu. Geniální! (20.11.2011)