Laputa: Nebeský zámek

Hayao Miyazaki je natolik jedinečný tvůrce, že snímek "Laputa: Nebeský zámek" nejen, že je stále krásným svým příběhem, ale i svou animací, která za těch 30 let příliš nezestárla. Snímek je pořád plný krásné imaginace a nápadů, které jsou jedinečné. Člověk si říká, jak Miyazaki mohl vymyslet tolik krásných děl. (16.05.2017)

Laputa je přenádherný exkurz do nekonečné fantazie páně Miyazakiho, a to považte, že se vší parádou. Jak už podotknul berg.12, co bych za to dal, abych mohl vyrůstat právě s filmy Miyazakiho. Ale i v dospělejším věku je Laputa kouzelným zážitkem. A ten zvrat, co zažijeme uprostřed filmu? No nádhera! (05.08.2009)

O chloupek z kožichu kocoura Jijiho, stále však za úctyhodné, byť tarbíkem pochybnosti nahlodané patero jitřenek. Na to, že se jedná o ten nejslabší Miyazakiho film, s jakým jsem si do této chvíle stačil přátelsky vyplnit volný čas (hudba je neúnosně syntetizátorová, příběh není z nejoriginálnějších, postavičky vesměs postrádají rozměrnost udávající kokoro čili duši, srdce a jiné haraburdí), nemá to můj oblíbený fantasta-kreativec vůbec špatně rozehrané. Snad to o něčem svědčí. (14.03.2009)

Swiftovsko-Verneovsky laděný epický příběh tajuplného města Laputa. Ve světě, který není dobově určen - připomíná období 1. světové války a průmyslové revoluce (stejně jako další filmy od HM) je nalezen z nebe spadnuvší tělo neorganického původu... Takto začíná putování dvojice dětí, která se posléze ztrácí ve světě pochybných politických praktik a násilí... Viděl jsem to na Štědrý den a přál si znovu otevřít Ukradenou vzducholoď a Guliverovy cesty...+ (29.11.2007)

Klasicky Miyazaki, mozna ze az moc klasicky. Vse se zde odehrava podle jeho trademarku a na rozdil od vetsiny jeho ostatnich filmu nema to neco co by to dohrablo na 5*. Ultra sympaticke hlavni detske charaktery, ktere jsou pronasledovany plejadou "zlounu" + mystika okolo levitacniho kamene a letajiciho ostrova Laputa (cely ten ostrov vcetne prirodnich robotu byl uzasny). Jako vzdy diky Miyazakiho dvornimu skladateli Joe Hisaishi fantasticka hudba. Uz sice ne tak elektronicky dokonala jako v predchozi Naushika, zacina se to blizit klasicke symfonicke pizlacce, ale kdyz je zapotrebi tak to i zde doplni magicke zvuky analogovych syntezatoru, ktere to cele hned dostavaji do nove dimenze. 8/10 (22.01.2010)