Dievča na moste

Pětihvězdičkový francouzský šanson dvou krvácejících srdcí. Ostré bubnování nožů, zasekávajících se do dřevěného kola smrti vs. strach, z mlasknutí čepele při zaseknutí do měkkého těla. Letící nůž ať sviští rychleji, pádící melodie nechť zvláční. Udržujme rovnováhu mezi smutkem a radostí, vyrovnejme hladinu serotoninu v mozku. Nový účes, drahé šatičky, manikúra, parfém a luxusní šperky. Sexy samička radostně vrtí zadečkem, v mozku to zašplouchá a vlny omývají a tiší bolestně obnažené konečky nervových vláken, roztřepené smutkem. V mozku, chlazeném ledově studenými dlaněmi, klidnými prsty muže za zenitem, muže s ocelovými nervy. Dlaně laskají vrhané nože, zatím míjející hladkou kůži na dívčím těle. „Muži mě zajímají jako krásné oblečení. Vždycky je chci vyzkoušet.“ Kráska na mostě za zábradlím, světla auta zhasnutá před zatáčkou, deprese (neza)plašená třpytem a cingrlátky kabaretu, až přílišné tlačení na pilu se štěstím v ruletě. Plus ve finále pitomý a hnusný Istanbul, to město nemám rád. Měli skončit v těch Athénách, tam jsem byl kdysi šťastný. Nevadí. Určitě si spolu s Danielem Auteuilem ostrými noži zase někdy zaházím. A až půjdu u nás v Plzni po mostě, přes některou z našich pěti řek, možná tam uvidím stát dívku, za zábradlím. A přinesou-li mi vlny času, plynoucí zvolna pod mostem, femme fatale od pánaboha Vanessu Paradis, řeknu jen: „Díky, Bože... a teď prosím zvolni noc, nech zaznít líný jazz, aby pomalu unášel letící nůž“. (16.04.2014)

Dívka na mostě je bezkonkurenčně dialogově naprosto precizně vybroušený film, který pohltí hnedle prvními slovy Vanessy Paradis, když v monologu vypráví o tom, co se všechno vlastně událo. Pak najednou bum, střih a přichází naprosto úžasná scéna na mostě, kde to, jak se bude život odvíjet je popisováno každým slovem a každou emocí. Na scénu nastupuje skvělý Daniel Auteuil a celý ten černobíle laděný příběh se odvíjí hrozně hezky, ale po všech stránkách trošku předvídatelně. To jediné mě na filmu mrzí. Jinak jsem nečekal, že bych z filmu mohl mít takový hezký pocit. Ale je pravda, že Francie to vždycky uměla. Hlavně ta starší. (04.10.2013)

O tom, že život je kruh. Jedna nešťastná, leč naivní krásná bytost stojí na mostě a hledí do vody pod sebou. Zachrání ji muž, vrhač nožů a uvede do světa kabaretu po celé Evropě. Jejich vztah je doslova telepatický, leč ne milostný. Skvělá scéna házení nožů, kdy vrhačovy oči osvětluje pruh světla. Jak říkám, život je kruh a štěstěna vratká. Velmi dobří Vanessa Paradis a Daniel Auteuil. (22.03.2017)

Krásný film o dvou ztracených duších, které se jednoho dne našly. Výborná atmosféra, krásná Vanessa Paradis a charismatický Daniel Auteuil, příjemná hudba a hlavně nezapomenutelné scény při házení nožů, kdy kamera střídá pohled z jednoho hrdiny na druhého a vám pomalu připadá, že jste na jejich místě, dělá z tohoto černobílého filmu, jeden z nejhezčích romantických filmů, které jsem viděla. 90% (09.06.2012)

''Jsi moc mladá, na to abys byla smutná.'' Můj nový filmový objev, který mě doslova okouzlil. Ach, ta Francie. Jeden z nejlepších francouzských herců - Daniel Auteuil je zde naprosto uhraničivý..myslím, že i já bych ho nechala, aby na mě vrhal nože. :) Půvabná Vanessa byla výborná, pánové z ní musí být určitě hotoví :). Je to skvěle obsazená ústřední dvojice. Film má jedinečnou atmosféru..je to jakoby retro francouzské nové vlny, černobíle natočeno a se zajímavým soundtrackem...a některé záběry a scény jsou prostě nádherné....či geniální. :) Tato scéna se mi vryla do paměti (jako asi každému) http://www.youtube.com/watch?v=i5962bYtwKM (03.10.2012)