Dievča na moste

Vanessa Paradis presvedčivo zahrala krásnu a vášnivú ženu, Daniel Auteuil mal dobre napísané dialógy a uhrančivý pohľad pološialeného čarodejníka, čiernobiely materiál dal vyniknúť vynaliezavej kamere, prekvapilo ma i zaradenie najznámejšej skladby Brendy Lee, ale ... bolo to pomerne málo na celovečerný film, aj keď mal iba 90 minút. Film, ktorému nemám veľmi čo vyčítať ale asi naň po krátkom čase zabudnem. (02.01.2014)

Představte si jednu stěnu dělanou jen z dřevěných prken. Z prken, které nejsou přibity těsně k sobě a tak mezerou mezi nima prosvítají sluneční paprsky. O tuto stěnu se opírá Vanessa Paradis, která mezi těmi prosvítajícími paprsky slunce připomíná nádhernýho anděla. Má dlouhý černý šaty, v rukách drží černý krajkový závoj, který postupně zvedá nad hlavu, její pohled je soustředěný, přivírá své krásné oči, pmalu otáči hlavu ke straně a otvírá oči. Z jejího pohledu se zračí touha, ta nejromantičtější touha, kterou jsem kdy ve filmu uviděl. Kamera se otáčí do směru kterým Vannesa kouká a tam stojí Daniel Auteuil. Stíny od dřevěné stěny mu zakrývají část tváře, ale díky slunečním paprskům je mu vidět do oči a ty říkají jedno jediné, miluju tě. Kamera vrací záběr zpět na Vannessu, která upřeně kouká na Daniela, ruce má stále nad hlavou a pomalu z ních pouští černý krajkový závoj. Kamera se vrácí pohledem zpět na Daniela, ten napřahuje ruku ve které má vrhací nůž, Vannesa pomalinku, klidně a bez známky strachu zavírá oči, vedle její hlavy dopadá první nůž .... druhý nůž, kamera zabírá Danielovi soustředěné oči plné vášně. Daniel pomalu zvedá ruce a v každý z nich má jeden vrhací nůž, oba hází těsný kousek od Vannessy a pak další a další. Vannese ze zrcyhluje dech a pomalu otevírá oči. Na chvilku se zamilovaně usměje na Daniela. Daniel zavírá oči a kamera se přesunuje za jeho záda, poprvé tak spatřím oba v jednom záběru. Vannessu opřenou o dřevěnou stěnu obtesanou noži a Daniela jak zvedá ruku s posledním nožem...háže....a...nůž dopadá těsně vedle krku Vannessy....v dalších 30 sekudnách následuje něco, co by nedokázal popsat ani ten nejlepší spisovatel, natož obyčejný uživatel CSFD, ale pokud jste někdy skutečně milovali a byli skutečně milováni, tak znáte přesně ten pohled co si Vannessa a Daniel mezi sebou vyměnili. A že jsem tady popsal tolik prostoru kvůli jedné scéně ?? A celkově jsem o filmu nic neřekl ?? Kdepak, ještě nikdy jsem na této databázi nemluvil o hererckých výkonech a filmu jako celku tak přesně jako právě teď. (29.01.2009)

Reziser Patrice Leconte /Tandem 1987 a Taxi 1993/ natocil dalsi sympaticky film o dievcati so psychickym i problemami, ktore sa bohuzial rozhodla riesit dost extremnym sposobom. ZaplatGanesha ju vsak zachranil akysi chlap. Film ani nema poriadnu dejovu liniu, to vsak az tak nevadi. Yde tu hlavne o dialogy a atmosferu Pariza. Vanessa Paradis /Polovicni Sance/ skvela a z Daniela Auteuila /Jean od floretty, Manon od pramene/ som nebol namakko ako vacsina pritomnych. Podla mna je sice vyborny herec, ale holt, pisat stale oslavne ody na chlapov mi je neprijemne a podla mna aj nahovno. Delam to velmi nerad a len obcas. Reziser Leconte vsak odviedol fuckt vybornu pracu. 80 % (03.02.2015)

Krásný film o dvou ztracených duších, které se jednoho dne našly. Výborná atmosféra, krásná Vanessa Paradis a charismatický Daniel Auteuil, příjemná hudba a hlavně nezapomenutelné scény při házení nožů, kdy kamera střídá pohled z jednoho hrdiny na druhého a vám pomalu připadá, že jste na jejich místě, dělá z tohoto černobílého filmu, jeden z nejhezčích romantických filmů, které jsem viděla. 90% (09.06.2012)

Pětihvězdičkový francouzský šanson dvou krvácejících srdcí. Ostré bubnování nožů, zasekávajících se do dřevěného kola smrti vs. strach, z mlasknutí čepele při zaseknutí do měkkého těla. Letící nůž ať sviští rychleji, pádící melodie nechť zvláční. Udržujme rovnováhu mezi smutkem a radostí, vyrovnejme hladinu serotoninu v mozku. Nový účes, drahé šatičky, manikúra, parfém a luxusní šperky. Sexy samička radostně vrtí zadečkem, v mozku to zašplouchá a vlny omývají a tiší bolestně obnažené konečky nervových vláken, roztřepené smutkem. V mozku, chlazeném ledově studenými dlaněmi, klidnými prsty muže za zenitem, muže s ocelovými nervy. Dlaně laskají vrhané nože, zatím míjející hladkou kůži na dívčím těle. „Muži mě zajímají jako krásné oblečení. Vždycky je chci vyzkoušet.“ Kráska na mostě za zábradlím, světla auta zhasnutá před zatáčkou, deprese (neza)plašená třpytem a cingrlátky kabaretu, až přílišné tlačení na pilu se štěstím v ruletě. Plus ve finále pitomý a hnusný Istanbul, to město nemám rád. Měli skončit v těch Athénách, tam jsem byl kdysi šťastný. Nevadí. Určitě si spolu s Danielem Auteuilem ostrými noži zase někdy zaházím. A až půjdu u nás v Plzni po mostě, přes některou z našich pěti řek, možná tam uvidím stát dívku, za zábradlím. A přinesou-li mi vlny času, plynoucí zvolna pod mostem, femme fatale od pánaboha Vanessu Paradis, řeknu jen: „Díky, Bože... a teď prosím zvolni noc, nech zaznít líný jazz, aby pomalu unášel letící nůž“. (16.04.2014)