Bludičky

Bludičky jsou "malý televizní" film, potažmo minisérie, ale v mnoha ohledech je to dost milník. Režiséra Irena Pavlásková ho natočila v době, kdy režírovala spoustu slabých filmů (Bestiář, Zemský ráj to napohled). Scénář napsal Ivo Pelant a po tomto snímku ho čekaly už jen naprosto nezajímavé věci (Ordinace v růžové zahradě). Ve filmu se etablují (daleko před prvními režijními úspěchy) jako herečky Tereza Nvotová a Jana Pidrmanová. Tehdy mi tu nebyl protivný ještě tolik neobsazovaný Pavel Řezníček, se sympaťákem Janem Zadražilem jsem problém neměl. Mám tenhle příběh rád, je realistický i vtipný a já lituju, že mnoho mých oblíbenců je teď na jiných (a hodně často horších) pozicích. 90%. (30.06.2020)

Po prvním dílu jsem chtěla tenhle film rozcupovat na milion kousků. Ta spousta nepřesností a nelogičností mě otravovala. Všemu Irena Pavlásková nasadila korunu, když vydávala kladenské nádraží za Hostivice. Toho si musel všimnout snad každý. Při druhém dílu jsem ji dala znovu šanci a svůj názor jsem otočila téměř o třistašedesát stupňů. Odprostila jsem se od všeho a sledovala pouze příběh tří sourozenců, kteří se snaží najít své místo v životě a narážají na spoustu překážek, se kterými se my "normální" (blbý výraz, já vím, jiný mě nenapadl) vyrovnáváme denně a řešíme je v podstatě levou zadní. Ale oni si po celý život ponesou jisté stigma. Irena Pavlásková ve svém nejnověším počinu poukazuje na obrovskou propast mezi světem dětských domovů a obyčejnou každodenní realitou "normálních lidí". (06.12.2010)

Na tohle me privedla chut videt Filipa Cila i v jine roli nez na tanecnim parketu a vyplatilo se. Filip je uzasny a celkove je to moc pekny pocin. Na matku alkoholicku, jejiho slizkeho amanta a sestru slapku se moc lehce nekoukalo, ale jinak je to film plny lasky a nadeje. Necekala bych, ze se v detskem domove k sobe muzou chovat tak hezky a mit tak silne vztahy. Ovsem neprijde mi moc realne, ze by mimo detsky domov narazili na tolik hodnych lidi (Simona Stasova je ucineny andel, Jan Zadrazil ma byt princ z pohadky, Stanislav Zindulka zas stedry dedecek apod.), ale aspon to neni tak depresivni, jak jsem cekala. Jana Pidrmanova rovnez prekvapila a jsem zvedava, jak si spolu s Filipem zahraji ve filmu Posledni z Aporveru :). (14.03.2012)

Já nějak ty angažovaný věci nemusím. Herdek, copak děcka z děcáku mají i v životě jen průsery? Copak není nějaký osud pozitivní? Celé mi to přijde děsně černobílé, depresivní - a tím nereálné. Celé je to zbytečně hrocené, navíc na jednu stranu, člověk jen čeká, kdy přijde další podraz... Ale v reálném životě se každýmu přece dějí i hezký věci, ne? (Některé herecké výkony mi navíc přijdou přehnaně patetické, jiné zbytečně hysterické, sem tam některé dokonce amatérské). (05.12.2010)

Neotřepaný námět je zajímavě zpracovaný. I když se zaměřuje hlavně na sledování linie sourozeneckého příběhu, nabízí prostor k zamyšlení. Autorům se podařilo dát dohromady na televizní poměry věrohodnou výpravu. Dramatičnost příběhu umocňuje hudba. I když některé scény byly nadbytečné nebo působily nereálně, tak především díky herectví ústřední trojice, která představuje sourozenecké trio, na mě příběh působil autenticky. Scéna, kdy Eva (Tereza Nvotová) hledá pomoc v kostele a rozhoduje se, jestli má utéct sama před sebou, patří k nejsilnějším. Líbil se mi i závěr, který sice vyznívá symbolicky, apelativně, ale zároveň má v příběhu své místo. Hudba a text: Jiří Chlumecký. Zpěv: Jan Kalousek a Kateřina Podholová. (28.11.2010)