Ďáblův dvojník

Mám rád filmy z prostředí arabských zemí, jelikož se toho z jejich dějin zrovna k nám moc nedostalo a myslím si, že zrovna Sadámova válka nebo i válka v Afghánistánu je plná zajímavých příběhů a možností pro film je zde strašná hromada. Přesto je filmů ale málo a když už, tak je to nějakej šíleně epickej film o amerických vojácích, ve kterém bych zrovna nějakou pravdu nehledal. Lee Tamahori si právě proto vybral příběh, i když z války, který se zaobírá naprosto něčím odlišným. Latifův život je zajímavý což o to, ale nevím jestli je opravdu tak zajímavý, aby mě dokázal pobavit jako celovečerní film. Příběh Iráckého "prince" a jeho dvojníka je krásným námětem pro zajímavý dokument, ale tomuhle zpracování prostě něco chybí a nepůsobilo to na mě jako plnohodnotný film. (10.12.2014)

„Neříkávali ti, že vypadáš jako Uday Saddam Hussein? Neříkali to tak ve škole? Chci tebe, Latife. Chci, abys byl mým andělem. Chci, abys mi byl bratrem. Nic neříkej. Nech si 10 minut. Popřemýšlej o tom.“ - „Co se stane, když řeknu ne?“ - „Máš 10 minut.“ A některé nabídky se neodmítají. Třeba ty, které by měly za následek rozsudek smrti pro celou svou rodinu…Nejdřív mě rušila neautentická angličtina, ale postupně jsem si zvykl. A užíval si dvojroli Dominica Coopera, který se na své postavě mohl vyřádit. Už ta přeměna v „originál“ byla absurdně směšná až děsivá. A nakonec, vše je jen otázkou přijetí své role a osudu…anebo ne? Překvapivě zajímavý film, kterému dávám solidní 4*. „Budou si myslet, že jsi zemřel jako mučedník. Chápu, že je to těžké, ale takhle to Uday chce. Nic jiného nepřijme.“ - „Má rodina bude obcházet všechny nemocnice v Bagdádu.“ - „Až se budeš dnes večer modlit, až zhasneš světla a zavřeš oči, měl by sis říct tohle. Latif Yahia je mrtvý. Zemřel v Íránu. Kéž se nad ním Bůh smiluje. Nyní jsem Uday Saddam Hussein.“ (22.03.2024)

Nekompromisní příběh, kterému vládne, pro mě v té době neznámý, Dominic Cooper, mě sejmul hnedka v prvních minutách. Takový příběh se totiž jen tak nevidí. Příběh odehrávající se v Bagdádu, vyprávějící o odporném životě jednoho ze synů Sadáma Husajna. Ten film vlastně zaujme prakticky vším. Prostředím, námětem, hereckými výkony...Všechno je tak absolutně atraktivní a neobvyklý, že atraktivnější a neobvyklejší film se v té záplavě dnešních filmů snad ani najít nedá. (13.02.2012)

Zvěrstva, která napáchal Uday Saddam Hussayn al-Tikriti, irácký Caligula, ta prostě přesahují naši představivost. Tohle chtít zachytit v jednom filmu je marnost nad marnost. Třpyt zlatých střech paláců a mihotání světel diskoték s lajnami koksu, jen tu a tam proložené zanaříkáním obětí, to nevytrhnou. A z jeho dvojníka udělat Mirka Dušína, bez jediné kapky cizí krve na rukou (skutečný Uday by ho donutil si sakra smočit), to mi nepřijde jako dobrý nápad. (24.07.2013)

Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak, jsou filmy které mě donutí říct "zaplať pán bůh, že žiju v tom našem kocourkově, protože proti tomu co předváděl Udaj Husajn svýmu národu jsou nějaké lži a korupce našich mocipánků hotové skautské sušenky. Trošku mě mrzí, že film nevyzněl víc syrovějc, že z něj nebyla cítit beznaděj absolutní, ale jen beznaděj povrchní. Tohle téma se mohlo natočit takovým způsobem, že by jeden měl problémy jít po filmu s čistou hlavou spát, takhle to bylo v duchu lehce nabyl, lehce pozbyl, škoda. (26.12.2013)