Ďáblův dvojník

Lee Tamahori patří mezi režiséry, u kterých si člověk nikdy nemůže být jistý finálním výsledkem. Něco se mu podaří, něco fakticky ne. Ďáblův dvojník patří spíše do první kategorie. Samotný příběh točící se kolem synáčka Saddáma Husajna dokáže zaháčkovat každého diváka, neboť jeho život není tolik všeobecně známý. A ta zápletka s jeho dvojníkem už vůbec ne! Dominic Cooper tu dvojroli zvládl s notnou dávkou grácie, jeho sebejisté počínání na obrazovce jsem si užíval plnými doušky (nečekal jsem to!). Jako divák vás film utvrdí v jedné věci...Být nablízku takovému typu člověka je za trest! V jednu chvíli jste jeho nejdůvěrnější přítel, aby vás pak najednou zničehonic odpravil. Hrůza. Líbilo se mi ztvárnění Iráku, ta dobová atmosféra měla čím zaujmout. Škoda jen, že ten příběh byl dost zkratkovitý s různými časovými skoky, to mi zabraňuje filmu dát čtyři hvězdičky. Takže tučné tři. 7/10 (04.09.2021)

Když máte peníze a moc, vaše možnosti jsou omezené pouze vaší fantazíí. A bohužel fantazie rodiny Husajnových byla zvrácená. Zvláště pak syna Udaye Husajna, který se v tom vyžíval a přidával do toho kopce kokainu, které mu neprospívaly. Film si mě získal svou syrovostí, která přesto je dobře spracována filmovými technikami a umocněna bravurními hereckými výkony. Pár chyb by se možná našlo, ale tady je nepotřebuji hledat. Byl jsem přikován v křesle a nevěřícně zíral, co dokáže udělat člověk s neomezenou mocí. (25.12.2011)

Z původem maorského režiséra Lee Tamahori (jehož zdaleka nejlepším filmem je právě strhující sondáž do upadajícího světa dnešních potomků Maorů Kdysi byli bojovníky) se stal nejen vlivem jeho umělecké cesty vedoucí přes Hollywood naprostý kosmopolita, není tedy tak úplně divu, že hledaje nějakou hlubší vrstvu umělecké výpovědi zakotvil v Evropě. A aby nevynechal Asii, natočil velmi sugestivní thriller o iráckém totalitním režimu Saddama Husseina, konkrétně pak o jeho nechvalně proslulém synovi Uday Husseinovi. Tamahoriho film je skutečně nemile naturalistický a chvílemi se nelze ubránit pocitu, že je natáčen účelově, jako svého druhu propagandistické obhájení spojenecké invaze, té trpké pachuti jsme se ale nakonec zbavil, neboť ji překryla ta neskutečná jízda. Uday Hussein byl totiž nanejvýš skutečný, stejně jako motiv dvojnictví a celá ta plejáda zvrhlostí vyplývajících z pocitu absolutní moci. I přes některé faktické nepřesnosti (Saddam třeba nechal svého syna arestovat za vraždu svého soukmenovce, což se ve filmu nezmíní, jeho působení ve funkci předsedy iráckého olympijského výboru a osobně prováděné mučení neúspěšných iráckých olympioniků je zase odbito jen VHS kazetou přehrávanou Latifovi...) je popis vládnutí Saddama a jeho rodiny sugestivně mrazivý. Mozaika vztahů členů diktátorova rodinného kruhu a jeho nejbližšího okolí (zvláště osobních strážců, tajné policie a lehkých žen) se soustřeďuje především na zvláštní (až osudovou) bipolaritu mezi Udayem a jeho dvojníkem, což je ústřední a (alespoň ve filmu) fatální vztah celého tak bizarního příběhu. Udayův pocit naprosto absolutní moci podpořený bezčasím nekonečné epochy (Saddam ovládal Írák více než 20 let) je i pro evropského diváka (zvláště toho východního) hořce známou zkušeností (podobný film by se dal natočit třeba v reáliích Sovětského Ruska 30. let, Rumunska 70. let a většiny východního bloku 50. let...) a má silně univerzální platnost (co třeba takový Muammar Kaddáfí, Kim Ir-sen a ostatní tyrani, že?), proto je celý snímek vlastně silné politikum (a jistě ne náhodou vznikl právě v koprodukci Holandska a Belgie). Co se týče formy, vyzdvihnout lze kameru, podařenou hudební složku a především mizanscénu, neboť ta byla skutečně grandiózní. Zcela mimořádný herecký výkon pak podal Angličan Dominic Cooper v dvojroli (!) Udaye Husseina i jeho dvojníka Latifa, jeho herecké rozštěpení do Jekylla a Hydea bylo elektrizující... (05.12.2011)

,,NEŘÍKÁVALI TI NÁHODOU, ŽE VYPADÁŠ JAKO UDAY SADDÁM HUSAJN? NEŘÍKALI TO TAK VE ŠKOLE? CHCI TĚ, LATIFE. CHCI, ABYS BYL MÝM ANDĚLEM. CHCI, ABYS MI BYL BRATREM“....... /// Latifa právě dostal nabídku, jaká se neodmítá (nebo se nedá odmítnout?). Může mít čtyři služky, jahody v zimě, fíky v červenci, dívky který mu dají vše – stačí říct. Skoro jako tenkrát, když Lelíček makal pro Portorickýho krále. Jenže tohle, tohle je skutečnost! DĚLEJ DOBŘE, PRACUJ TVRDĚ A BUDEŠ ČLENEM RODINY! Kdo by nechtěl nakouknout do soukromí rodinky Saddáma Husajna. Mrknout, jak si skromně žili a pokorně se chovali. Příběh splňuje onu nejzákladnější podmínku – upoutat a šokovat. A když začnou hrát Frankie Goes to Hollywood - Relax, připadám si jako v Bony a klid. Jen místo bonů je tu absolutní moc a místo vekslu se tu plká o válce s Kuvajtem. Skandální útržky ze života Udaye Husajna. Hmm, a co dál? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád poslouchám životní příběhy. Ten od Latifa Yahia jsem ještě neslyšel. 2.) Nevím co se dělá v případě, když má dvojník větší péro. 3.) Chtěl bych, aby můj stvořitel miloval svou zemi, svou matku, svého otce, ale kundy, ty aby miloval víc než Boha! 4.) Thx za titule ,,richja“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.11.2011)

Nemá to moc výrazný příběh, protože je to celé založené na tom jakej byl Udaj Husajn magor. A to stačí. V Iráku to byl největší boss, mohl si dělat všechno a taky to dělal a ani Saddám mu v tom nějak výrazně nebránil. Dominic Cooper je v hlavní dvojroli excelentní. Perfektně dokázal zahrát naprosto odlišně dva lidi, co vypadají stejně a mají se i stejně chovat :) Jediné co mě zklamalo byla Ludivine Sagnier, protože v tom filmu byla fakt ohyzdná. Nevím jestli zestárla či co, ale její půvab z dob filmu Bazén se tedy dočista vytratil. Fakt hrozný koště. (23.03.2013)