Nič nás nerozdelí

Umučení Naomi Watts střídá táta a manžel Ewan McGregor jako Samotář v Thajsku. Technicky brilantní, především v okamžicích, kdy si tichý vodní mixér pohrává s lidmi jako s přirozením, ale nesedla mi ta explicitní útrpnost a mnohdy zbytečné tlačení na pilu sentimentu. Jistě, mohlo být i hůř, kdyby tsunami dirigoval pomatený kazisvět Roland (kdo zná z paměti slova americké hymny, udržel by se na palmě) či kdyby se po thajském pobřeží zmateně potuloval přetrhdílo Cage a s výrazem vyděšené laně hledal své blízké. Takhle se dá napsat, že Bayona zvolil svou (na mainstream poněkud neortodoxní) cestu. Vzhledem ke znalosti věcí, co přijdou, mi přišla nejintenzivnější jedna ze scén na začátku, kdy dítě nemohlo usnout a došlo za rodiči do hotelové ložnice. Neváhejte a běžte se s ním podívat na hvězdy, jako by to bylo naposledy.. (08.08.2016)

Bayona hned zkraje zužitkovává svou předchozí zkušenost s hororovým žánrem. Znejišťující hudební motiv a způsob snímání (podhled z hlubin) mění pokojnou mořskou hladinu ve zlověstnou nestvůru, která se v nestřežený moment může probudit k životu. Rychle se valící, celé plátno vyplňující vlna dělá z pána tvorstva bezbranné stvoření. Zbaveny možnosti kamkoli uniknout nejsou jenom postavy, utéct nemůžeme ani my. Díky burácivému zvukovému efektu jde z hlediska viscerálního prožitku o jeden z nejpůsobivějších obrazů zkázy, které jsem v posledních letech v kině „zakusil“. 3D brýlí paradoxně nebylo třeba. ___ Poté, co nás společně s postavami semele neovládnutelný přírodní živel, film se z katastrofického spektáklu hladce přelije v rodinné melodrama. Ukázku brilantních speciálních efektů střídá zarputilé herectví tělem i duší. Naomi Watts exceluje a ze všech si vytrpí nejvíce (možná proto, že tomu tak bylo i ve skutečnosti, možná proto, že je žena a jde o melodrama). Skvěle, bez nadbytečných slov a citových výlevů, jí sekunduje Tom Holland, který je ve své roli usazený dokonce lépe než McGregor, na němž je očividnější, že své vypjaté emocionální stavy jenom hraje. ___ Proměna v chování nejstaršího syna ukazuje, jak drasticky může podobná krajní zkušenost zatřást s vaším hodnotovým žebříčkem. Materiální výdobytky jsou náhle zbytené, z plechovky coly se stává cenný poklad a děti již více nemohou spoléhat na to, že dospělí vše potřebné obstarají. Dosavadní vztahová hierarchie byla rozbita, role prohozeny. ___ Prostá myšlenka o významu rodinné soudružnosti a vzájemné pomoci je důsledně, byť s (pochopitelnými) sklony k melodramatickému excesu, všita do narativu, díky čemu nabývá oživování osm let staré historie na naléhavosti. Nač si něco nalhávat, jediný, kdo nám v případě skeptiky prorokované ekonomického (či jiného) kolapsu pomůže, budou naši nejbližší. ___ Hlavní napětí filmu je vytvářeno oddalováním momentu shledání roztroušených členů rodiny. Opětovné nastolení počáteční harmonie předpokládáme už z logiky žánru melodramatu, čeho si Bayona byl zřejmě dobře vědom a dělá maximum, aby nás znejistil, zda opětovné stvrzení statu quo nenastane příliš pozdě. Nepřekvapiví pak, že emocionální vrchol filmu má podobu v prostoru mistrně rozvrženého „míjení se“ několika postav. ___ Troufám si tvrdit, že takhle emocionálně kompaktní, suverénně zrežírované a výsad velkého plátna naplno využívající melodrama tady nebylo přinejmenším od Titanicu. 80% Zajímavé komentáře: Sandiego, ScarPoul (30.01.2013)

Emotivní až na půdu, to rozhodně. Ale stačí jen to, abych byl s filmem spokojen? Začátek je rozhodně velmi poutavý a výborně zpracovaný, počáteční šok z katastrofy taky stojí za to... Nicméně pak už to je jen čekání na něco, co dřív nebo později určitě příjde a film už nemá čím překvapit. Jako ukázka tragédie z roku 2004 to je hodně dobře udělané, ovšem jako film to podle mého názoru zas není taková sláva. Dojalo mě to, to víte že jo, ale tu druhou půlku jsem se prostě vinou předvídatelnosti místy nudil. 70% (05.02.2013)

Hrát si s fakanama na schovku v posttsunamovém Thajsku může být docela kůl zábava, avšak nesmí se toho pak chytit nějaká otylá, životem zklamaná vdova, co z toho udělá močopudného harlekýna o tklivých trampotách vzorové americké rodiny, která před tím hrála v reklamě na Cornflakesy. Divím se, že hamburgeři po Vlně neprohlásili přírodu za mezinárodního teroristu a CIA nemučí koloušky a zajíčky, aby prozradili, kde se skrývá Matka Gaia, jednička na listu nejhledanějších. Poté by se toho mohla ještě chytit ta zpolitizovaná stvůra Katka Bigellow a ukázat nám, jak je třeba takový medvídek koala odolný proti waterboardingu. Nicméně, Eman MekŘehoř byl naštěstí najat jen jako kulisa, a tak to moc neprasil, Vlna je svěží a pěkně udělaná, a když se jeden povznese nad ten scénář Rosamunde Pilcherové a připraví si ke křeslu kýbl na zvracení patosu, dá se to bez větší újmy dokoukat do konce. (19.01.2013)

Už vím, jak se cítí bakterie v toaletě při spláchnutí! Tak tohle se mi u nás na kopci v Prdelovicích stát nemůže: možná mi při vichřici spadne na lebznu sousedovic modřín, v krajním případě by mě mohlo tornádo odnést do země Oz, ale utopit se můžu maximálně ve vaně. V prdelovickém potoce je totiž vody po kotníky (při povodních až po kolena!) a místní rybník je ve skutečnosti kaliště, kde je vrstva generacemi starousedlíky produkovaných hoven natolik souvislá a napěchovaná, až by po hladině mohl šílený dobrovolník v gumákách přejít neposranou nohou. Do Thajska ani na žádné jiné mořské pobřeží se rozhodně nechystám - jako by nestačili všichni ti prehistoričtí agresivní žraloci, přerostlé vyhladovělé krakatice a japonské godzilly, teď bych tam ještě hrůzou cedila bobky, že by mě vlna tsunami prohodila hotelem a nadělala ze mě žrádlo pro kraby. První polovina filmu byla strhující ve všech významech toho slova; překvapilo mě jen, jak skoupí byli tvůrci na ukazování mrtvých těl mezi troskami. O to víc se vyřádili v nemocnici: trpěla jsem fyzicky s mamčou Bennettovou a její synek mě dokázal spolehlivě dojímat. Bohužel potom otěže částečně převzal fotr Bennet a s ním přišel patos, lehce marinovaný v nudě. Závěr pak byl potvrzením původního názvu "Lo Imposible" a osobně bych byla radši, kdyby scénáristé přepsali skutečnou událost na něco méně kýčovitého, tragičtějšího. Happyendová tsunami dost pocuchala mé předchozí pozitivně otřesené dojmy a při posledních vteřinách před titulky už se ve mně zase potměšile šklíbila cynická čůza: to by byla prdel, kdyby to letadlo spadlo! Za první poločas bych dala i stovku, ale celkově to vidím tak na 75% s přivřenýma očima a ucpaným nosem. (27.08.2013)