Nábyteček

Vôbec nie zlý film. Dunhamovú mám ako tvorcu rád. Čo sa mi nie vždy u ženských umelkýň stáva. Jej schopnosťou je perfektne sondovať choroby modernej doby. Všetky tie dokonalé názory na žitie, nepatriacej do skutočnej reality. Tá ohrozuje hrdinov ako nutné zlo z ktorého sa nemôžu vymaniť. Genialita je ukopaná všednosťou a nevinnosť skazená perverzitou a rýchlou láskou. Každý podvádza každého. Každý má svoje vlastné obrovské ego a to je hlavným problémom celej existencie všetkých postáv. Dunhamová má preto takmer dokonalý cit, lenže bohužiaľ pre mňa trafila klinec po hlavičke až seriálom Girls. Tu je to neurotické šaškovanie, značne nedotiahnuté načrtnutými motívmi. Postavy sa veľmi nevyvíjajú, veľa miest je neuzatvorených ako napríklad celá záležitosť s Jedom, alebo jej kamoškou zo školy. Perfektná Jemima Kirke značne zachraňuje slabšie miesta - čo je takmer všetko v rodinnej línií. Inak celkom spokojnosť. Nenadchne, nenudí. A núti trocha k zamysleniu. Ale je to stále volanie o pomoc akých som videl stovky. (16.10.2014)

Je mi ľúto, ale nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou. A neobľubujem ani kritiku či satiru zobrazovanú vo forme konštatovania. Výnimky síce sú, ale podľa mňa si tak nemôže dovoliť točiť každý. Keď mi všetci svojím chovaním pripadajú ako mimozemšťania, je to pre mňa slabý argument. Ale ináč ok, bolo to také zo života. Zo života niekoho na míle vzdialeného odo mňa. A to nielen priestorovo. (12.12.2014)

Pokud se u Nábytečku, potažmo u Girls, nesmějete, dělá si pravděpodobně legraci právě z vás. Lena Dunham exceluje ve schopnosti napsat postavy, které jsou sice na jednu stranu obyčejně sympatické, ale na druhou až nepříjemně narcistické a sobecké. Mnoho situací, do kterých Dunham sama sebe i ostatní postavy dostává, sice můžou působit roztomile trapně a vtipně, ale současně v tom je zřetelná, často nemilosrdná satira privilegovaných bílých twentysomethingů, kteří vystudovali humanitní školu a teď neví, co se sebou. Nemyslím si ani, že by tahle sebekritika vycházela z ironických pozic, jinak velmi typických pro dnešní faux-hipster generaci. Když Aura bez mrknutí oka žádá matku o peníze nebo se vzteká, že nikdo nechápe její potřeby, je na tom nejvíc tragické a znepokojivé to, že si tuhle svoji sebestřednost neuvědomuje. Chápu, že se na tohle někdo dívá a přitom ho vlastně konejší, že někdo jiný (navíc ve filmu nebo televizi) má stejné problémy jako on, ale pokud přitom přehlíží tu kritickou rovinu, je chyba spíš v něm a ne ve filmu (seriálu). (17.08.2013)

Dve sestry Dunhamové sa správali väčšinu príbehu ako duté predmety. Osviežujúcim momentom satisfakcie bola scéna, kedy na domácej párty tá mladšia zrazu ožije a poriadne tej ťape naloží - veľmi pekné... Ako tragikomický, existenciálny portrét vzdelaného, ale nepoužiteľného dievčaťa to fungovalo, super. Akurát sa mi nepodarilo nadviazať spojenie s hlavnou hrdinkou a navyše - ale to bude asi iba môj problém - som mala bláznivé nutkanie ju učesať, uf! (05.03.2016)

Po seriálu Girls další zkušenost s mladou herečkou a filmařkou Lenou Dunham. Poměrně banální příběh všedního života, kdy se hlavní hrdinka protlouká životem, otřesená vlastní existenciální krizí a vztahovými neúspěchy. Zápletka sice není kdovíjak objevná, ale výrazně jí vylepšuje hořký humor, únosná dávka tragikomiky, neokoukaní herci a výborně zpracované dialogy. Škoda jen toho mdlého závěru, který celkové vyznění snímku dost sráží. (03.09.2013)