Klíč k minulosti

Memento slz. K minulosti s obezřetností překročit práh, vyslyšet „němou historii" v pravý čas. Nelze zapomínat. Po letech zabořit se do rodinných šlépějí, kam směřují životní generace, jež orámovány jsou dějinnými katakombami. Uvědomit si i nalézt snad oproštění. Slovům zátaras, emocí ozval se hlas. Střep v duši hluboko zaklesnut, postihnout ten zbytek sil, co život vykoupil. Ve smrti útěchu, kdo protrpěl. Dej požehnání svobodě, ať chrání nás bez přestání, ať nikdy není churav tento dar. (04.05.2015)

Moc pěkný a přitom ne srdcervoucí příběh jedné rodiny v Paříži, kterou semlela válka. Frantíkům tleskám a mám snad jen jedinou výtku k závěru (to už asi bude můj problém, že bych ráda všechny dějové linky pěkně uzavřené), jinak klobouk dolů. Kristin Scott Thomas jsem věřila její novinářku, která zjistí, že příběh, o kterém má psát, se prolíná s tím jejím. Má svoje rodinné trable, ale oživlá minulost ji láká víc a do pátrání po holčičce Sarah se pouští bez přemýšlení. "udělali na Židy zátah a svezli je na jedno místo, odkud je později převáželi do pracovních táborů. Neexistuje ale jediná fotografie té události." - Jak to, Němci přece byli tak precizní, měli zdokumentováno všechno.." - to ale nebyli Němci.. byli to Francouzi." Aneb kde končí porozumění a nastupuje lhostejnost? Možná to trochu srdcervoucí bude, ale tak jako s citem. (11.07.2016)

První polovina naprosto výborná, příběh dívenky, která zamkne před francouzskou policií bratříčka do skříně a následně uteče z tábora, aby jej mohla zachránit, se mě zkrátka dotkl. Prolínání s přítomností mi nevadilo, i když mě to novinářské šťourání tolik nechytlo. Jakmile však byla z malé dívky dospělá, film začal ztrácet dech a to co přišlo potom byla jen nastavovaná kaše. Je to škoda,původně jsem chtěla hodnotit 100%. Každopádně film krásně ukazuje, jak události té doby zasahují i do dnešní a je spousta lidí, které ty hrůzy ještě pamatují. No, nechtějme vidět historii naší skříně.. ( pro vyznavače morbidního humoru jako jsem já doporučuji komentář uživatele Fr:)) ) (08.07.2012)

Dvě roviny příběhů. Zajímavý koncept a emocionálně silný příběh. Jak už u podobných příběhů bývá zvykem, normální člověk ( myšleno všichni, kromě hololebkových kreatur s IQ shnilého banánu ) pocítí nechuť, zlost, mražení, prostě emoce. Jde o téma, které je ve své podstatě nevyčerpatelné a tak máme každý rok další a další příběh o tom či onom. Zatím to působí, a ani tady není víceméně co vytýkat. (26.11.2011)

Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec se přikláním až nahoru. Snímek o odsunu 13 000 židů do Německa a Polska nám ukazuje příběh jedné rodiny, který je ve snímku zpracován ve dvou dějových liniích. Skutečný osud židovské rodiny v roce 1942 a dnešní příběh o americké novinářce žijící ve Francii, která je s příběhem spjata nejen pracovně. Je to emotivní snímek k zamyšlení a další ukázka toho, že nacisté nebyli jen Němci. (12.09.2011)