Klíč k minulosti

Popisuje stejnou událost, odsun židů z Francie a nechvalně proslulý velodrom, jako film Odsun (La Rafle; který jsem viděl před několika týdny a můžu tedy srovnávat). Popisuje stejnou událost, ale víc se zaměřuje na jednotlivce než na skupinu. I podání děje bylo povedené - píše se to i v obsahu, tak klidně prozradím, že jde o retrospektivu, resp. prolínání dvou časových linií. Příběh má hloubku, občas vás mrazí v zádech a občas vás napadá, že scénárista byl naivní. Kristin si pamatuju jen z Univerzální uklízečky, kde hrála ušlápnutou paničku, a tak jsem její umění mohl ocenit až zde. # Dobrý komentář: Fr (30.06.2011)

Niekedy sa zdá, že utrpenie židov počas 2 svet. vojny nemalo konca.Ja osobne sa akýchkoľvek vojnových príbehov neviem nasýtiť a stále tvrdím, že v dnešných časoch scenáristickej nemohúcnosti v hollywode stále platí, že vojna napísala milióny zaujímavých príbehov a nemusia byť zďaleka iba o židoch, pretože neboli jediní, kto trpel. Oprávnene nie každý má chuť dookola pozerať na vrieskajúcich nemcov v uniformách ako si vylievajú zlosť na židoch. Tu režisér vytiahol historickú udalosť na ktorú Francúzi asi pyšní nebudú, ale podobne to vyzeralo v celej Európe, takže úplne bez viny asi nebude žiaden národ. Príbeh je šikovne vyrozprávaný v dvoch rovinách, súčasnej i tej vojnovej. Obidve roviny dostali približne rovnaký priestor a striedanie medzi nimi je ukážkovo plynulé a nerušivé. Je to smutný film a niekoľkokrát mi fakt zovrelo hrdlo. Divák od začiatku tuší, že kľúč od skrine schováva niečo strašné. Je to hnusná predstava a žiť s tým, ešte horšia. Herecké výkony sú kvalitné, ale nijako strhujúce. To, čo je tu strhujúce, je v prvom rade príbeh a napínavé pátranie v minulosti. Z detských hercov zaujme najmä predstaviteľka Sáry. V závere sa mi páčilo, že tvorcovia počítali s tým , že divák uhádne meno novinárkinej dcéry, ale chvíľu nás nechali na pochybách. O kvalite filmu nepochybujte a dajte mu šancu. Silné štyri hviezdy a dlho som uvažoval o plnom počte. 80%. (26.09.2011)

Holokaust bol a je varovným biľagom na tvári všetkých kultúrne mimoriadne vysoko sa cítiacich národov, ktoré sa na ňom aktívne podieľali. Kľúč k minulosti je skrytý a len sťažka otvára ústa pamätníkov a potomkov pri odhaľovaní temného podielu Francúzska na likvidácii židovských spoluobčanov. Kľúč je zhrdzavený, dvere sa otvárajú stuha. Mnohé boľavé rany sú dodnes nezacelené, rodinná história zamlčiavaná. Odvážna novinárka postupne odkrýva tragický príbeh židovskej rodiny, obývajúcej kedysi byt, do ktorého sa má žurnalistkina rodina nasťahovať. Dejiny obydlia sú prepojené s dejinami rodiny jej muža. Paralelne sa odohráva dráma židovského dievčaťa, ktoré sľúbilo ukrytému bračekovi, že sa poňho vráti. Smutnú históriu čiastočne vyvažuje nádej na zrodenie nového života. Spočiatku je ohrozený, no poznanie histórie zabráni staršej novinárke v manželom požadovanom aborte. Konvenčná dráma s veľkými ambíciami a historicko apelatîvnym presahom, cielene spracovaná do polohy všeobecne prijateľného filmu. Z umeleckého hľadiska mierny podpriemer. Hodnotenie neznižuje potrebu hovoriť o temných stránkach histórie vlastného národa. (28.09.2020)

Pomalé ale v mnoha směrech působivé drama o pátrání americké novinářky po minulosti rodinného domu, který patřil židovské rodině, která z něj byla vytlačena za druhé světové války. Kristin Scott Thomas byla výborná, ale příběh je až moc utahaný a nepřináší žádné překvapivé zvraty, které by diváka držely v napětí. (16.03.2014)

Dramat těžících ze skutečných událostí a tragedií obětí holocaustu není dle mého nikdy dost a filmy s podobnou tematikou bych nejraději pouštěla dětem od 12 let pravidelně a povinně ve škole. Nicméně zde mi chybělo něco zásadního, co by mě opět přinutilo poděkovat v posvátné úctě za každý lok čisté vody a sousto suchého chleba. Něco, co s vámi otřese tak, že už si nikdy nedovolíte zapomenout na hrůzy války, viny těch, co mají krev na rukách, nebo se na ní podíleli. Roky plynou, poslední svědci, oběti i viníci umírají a nastupující generaci už tato nedávná minulost dostatečně neoslovuje. V tomto filmu mi tedy chybělo to cosi, co přiková diváka k obrazovce a sevře mu srdeční krajinu do ocelových obručí ještě dlouho potom, co film skončí. Příběh je to dobrý, nápad s prolínáním do současnosti mi taky nevadil, některé okamžiky silné (oddělení dětí a matek v táboře, čekání na deportace ve velodromu, objevení malého bratra ve skříni)..ale to je na takovou stopáž prostě málo. Francouzi to pojali nějak příliš televizně a vzešel z toho sice dobrý film s krásným konkrétním a citlivě vyprávěným osobním příběhem , na který ovšem za dva dny už ani nepomyslíte. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc. (06.10.2011)