Elle s'appelait Sarah
Sarah's Key
Réžia:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Pascal RidaoHudba:
Max RichterHrajú:
Kristin Scott Thomas, Mélusine Mayance, Niels Arestrup, Frédéric Pierrot, Michel Duchaussoy, Dominique Frot, Natasha Mashkevich, Gisèle Casadesus (viac)Obsahy(2)
Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (5)
Recenzie (127)
První část o válce a srdceryvný příběh Sářiny rodiny mě zaujal a nemohla jsem se od filmu odtrhnout a zvažovala jsem plný počet hvězdiček. Ale vzhledem k tomu, že konec mě uspal, tak to nelze. (Musím ale nicméně vyzdvihnout jednu scénu a sice jak se holčičky na útěku snaží zbavit židovské hvězdy a svlékají stále další a další oblečení a na každém je vždy další hvězda... To bylo tak strašně smutné! ) ()
Zaujímavo nakrútený film o historickej udalosti, ktorá sa počas druhej svetovej vojny odohrávala v rôznych podobách a rôznom rozsahu vo väčšine európskych štátov. Je dobré vedieť, že nielen Nemci, ale aj ich domáci prisluhovači bažiaci po židovských majetkoch boli ochotnými spolupáchateľmi pri genocíde jedného etnika. Film som si pozrel najmä kvôli Kristin Scott Thomas, ktorú mám v Top 10. Napriek množstvu zaujímavých scén ho považujem za zaujímavý, potrebný, ale nijako nie výnimočný film. Dosť mi prekážalo, keď režisér viackrát zbytočne "tlačil na pílu". ()
Dnes je výročí konce druhé světové války a ČT ART se rozhodla dát tento film. Neznaje ho, zprvu jsem měl dojem, že to nebyla nejvhodnější volba. Filmy o holocaustu jsou vždy strašné, ale pokud je násilí pácháno na dětech jde z toho na mne děs a smutek. Říkal jsem si proč ČT nenasadila třeba Tobruk, Nebeské jezdce, Tmavomodrý svět... Ale nakonec jsem musel uznat, že to nakonec byla dobrá volba. A bylo to hlavně pro ty dvě roviny příběhu. Pro tu současnou jdoucí do minulosti a také pro tu odehrávající se za těch hrozných let. Sám jsem před rokem podobně pátral po důstojníkovi RAF, který dávno všemi zapomenut objevil se v jednom vyprávění ze vzpomínek pamětníka. A na základě té kusé informace jsem postupně odhalil život dávno zapomenutého a statečného člověka. Každý díl skládačky, každá zmínka o něm mne nesmírně rozechvívala podobně jako Kristin. Já ale věděl, že pátrám po již zemřelém člověku. Kristin se pro tyto role hodí. Ona je taková důstojná a smutně krásná. Příběh Sáry je smutným příběhem. Příběhem jedné z milionů židovských rodin, do kterých jednoho dne vtrhla nacistická nenávist na jejímž konci stály mastně dýmající komíny krematorií koncentračních táborů... Na HOLOCAUST se nesmí zapomínat a je smutné, že zde na CSFD se najdou tací, kteří jej rozporují nebo kteří tu hlásí otevřenou nenávist k Židům. * * * * * ()
Moc pěkný a přitom ne srdcervoucí příběh jedné rodiny v Paříži, kterou semlela válka. Frantíkům tleskám a mám snad jen jedinou výtku k závěru (to už asi bude můj problém, že bych ráda všechny dějové linky pěkně uzavřené), jinak klobouk dolů. Kristin Scott Thomas jsem věřila její novinářku, která zjistí, že příběh, o kterém má psát, se prolíná s tím jejím. Má svoje rodinné trable, ale oživlá minulost ji láká víc a do pátrání po holčičce Sarah se pouští bez přemýšlení. "udělali na Židy zátah a svezli je na jedno místo, odkud je později převáželi do pracovních táborů. Neexistuje ale jediná fotografie té události." - Jak to, Němci přece byli tak precizní, měli zdokumentováno všechno.." - to ale nebyli Němci.. byli to Francouzi." Aneb kde končí porozumění a nastupuje lhostejnost? Možná to trochu srdcervoucí bude, ale tak jako s citem. ()
Memento slz. K minulosti s obezřetností překročit práh, vyslyšet „němou historii" v pravý čas. Nelze zapomínat. Po letech zabořit se do rodinných šlépějí, kam směřují životní generace, jež orámovány jsou dějinnými katakombami. Uvědomit si i nalézt snad oproštění. Slovům zátaras, emocí ozval se hlas. Střep v duši hluboko zaklesnut, postihnout ten zbytek sil, co život vykoupil. Ve smrti útěchu, kdo protrpěl. Dej požehnání svobodě, ať chrání nás bez přestání, ať nikdy není churav tento dar. ()
Reklama