Klíč k minulosti

Velmi naléhavý apel, dávám 4 za vynikající herecký výkon KST. Námět vážný a děj vcelku neobvyklý, bohužel zpracování ala melodrama z manufaktury Hollywood. Kdyby to uchopil někdo schopnější, Ital, Polák (teď mě napadnul Polanski) dopadlo by to o mnoho lépe. I tak je to ale slušný snímek na který netřeba plivat. Francouzi, slavní budovatelé první demokracie si ponižování a vraždění židů celkem užívali. Otřásla mnou scéna ze stadionu, kdy lidi společně serou na beton, protože se pařížským přisluhovačům něco nepovedlo, nebo se jim ani nechtělo budovat latríny. Utrpení dětí je tu vykresleno nesmírně věrně a Děsivě. Na takové filmy by měly budoucí generace čumět stále, protože ze světa finančních a politických krizí je k fašismu či komunismu zatraceně blízko! (08.08.2011)

Dnes je výročí konce druhé světové války a ČT ART se rozhodla dát tento film. Neznaje ho, zprvu jsem měl dojem, že to nebyla nejvhodnější volba. Filmy o holocaustu jsou vždy strašné, ale pokud je násilí pácháno na dětech jde z toho na mne děs a smutek. Říkal jsem si proč ČT nenasadila třeba Tobruk, Nebeské jezdce, Tmavomodrý svět... Ale nakonec jsem musel uznat, že to nakonec byla dobrá volba. A bylo to hlavně pro ty dvě roviny příběhu. Pro tu současnou jdoucí do minulosti a také pro tu odehrávající se za těch hrozných let. Sám jsem před rokem podobně pátral po důstojníkovi RAF, který dávno všemi zapomenut objevil se v jednom vyprávění ze vzpomínek pamětníka. A na základě té kusé informace jsem postupně odhalil život dávno zapomenutého a statečného člověka. Každý díl skládačky, každá zmínka o něm mne nesmírně rozechvívala podobně jako Kristin. Já ale věděl, že pátrám po již zemřelém člověku. Kristin se pro tyto role hodí. Ona je taková důstojná a smutně krásná. Příběh Sáry je smutným příběhem. Příběhem jedné z milionů židovských rodin, do kterých jednoho dne vtrhla nacistická nenávist na jejímž konci stály mastně dýmající komíny krematorií koncentračních táborů... Na HOLOCAUST se nesmí zapomínat a je smutné, že zde na CSFD se najdou tací, kteří jej rozporují nebo kteří tu hlásí otevřenou nenávist k Židům. * * * * * (08.05.2016)

Je to přesně tak, jak tady mnozí psali. První polovina je nemilosrdná a ostře realistická, geniální... Ta druhá už je tak trochu zbytečná a plná otravných klišé, film se snaží drtit naše city a za každou cenu z nás dostat nějakou tu slzičku. I přes tuhle křečovitost je to ale vcelku slušný počin. Jenom jeden detail - doporučuji vidět ve francouzštině. Dabing je příšerný! 80% (23.01.2012)

Silný príbeh, výborné dávkovanie tempa a striedanie dvoch časových rovín, špičkové herecké výkony vrátane malého dievčatka a krásna klavírna hudba v medzipasážach, mal som z nej miestami zimomriavky. V rámci francúzskeho holocaustu, ktorý nebol ani zďaleka taký tvrdý ako inde v Európe bolo medzi rokmi 1942-44 deportovaných 11 400 detí. Mnoho tisíc iných detí ale prežilo aj vďaka solidarite a ich ukrývaní v iných rodinách. Tento príbeh je len jednou malou smietkou v tisícoch podobných a predsa tak silný. Jedine čo mi chýbalo je viac histórie, aby bol film ešte silnejší, tá moderná rovina nemala toľko emócií, aj keď zakončenie husľovým koncertom opäť prinieslo husiu kožu. (19.01.2021)

Dramat těžících ze skutečných událostí a tragedií obětí holocaustu není dle mého nikdy dost a filmy s podobnou tematikou bych nejraději pouštěla dětem od 12 let pravidelně a povinně ve škole. Nicméně zde mi chybělo něco zásadního, co by mě opět přinutilo poděkovat v posvátné úctě za každý lok čisté vody a sousto suchého chleba. Něco, co s vámi otřese tak, že už si nikdy nedovolíte zapomenout na hrůzy války, viny těch, co mají krev na rukách, nebo se na ní podíleli. Roky plynou, poslední svědci, oběti i viníci umírají a nastupující generaci už tato nedávná minulost dostatečně neoslovuje. V tomto filmu mi tedy chybělo to cosi, co přiková diváka k obrazovce a sevře mu srdeční krajinu do ocelových obručí ještě dlouho potom, co film skončí. Příběh je to dobrý, nápad s prolínáním do současnosti mi taky nevadil, některé okamžiky silné (oddělení dětí a matek v táboře, čekání na deportace ve velodromu, objevení malého bratra ve skříni)..ale to je na takovou stopáž prostě málo. Francouzi to pojali nějak příliš televizně a vzešel z toho sice dobrý film s krásným konkrétním a citlivě vyprávěným osobním příběhem , na který ovšem za dva dny už ani nepomyslíte. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc. (06.10.2011)