Top Gun: Maverick

Asi hodinku som si vravel: "Celkom fajn nostalgia, ale tak, ako som jednotku videl jediný raz niekedy v roku 91 a potom už som nikdy nemal chuť pozrieť si ju znovu, podobne zostane mimo mojich popkultúrnych lások aj toto." Potom som si ale uvedomil, aký je to v rámci dnešnej kinematografie výnimočný film. Že takto sa, kurva, majú točiť návraty klasických hrdinov - teda s rešpektom a bez toho, aby nejaká prepätá ženská alebo otravný mileniál (často kombinácia a zvyčajne vo farbe) do hrdinu nonstop hustili svoje zmätené emocionálne pičoviny, zhadzovali ho či dokonca poučovali a celkovo z neho robili smiešnu starožitnosť (ako sa to stalo v Star Wars, Star Treku či marvelovkách, hlavne tých seriálových). Toto si Tom Cruise veľmi dobre ošéfoval. No a potom vypukla samotná misia a to je veľká pecka a najlepšie vygradované akčné vyvrcholenie za veľmi dlhú dobu. Aj nechty na palcoch som si trochu ohlodal.   Výsledný pocit veľmi dobrý. (26.05.2022)

Top Gun: Maverick je jedním slovem… fenomenální! Jednička mě nikdy moc nebrala, protože jde jen o lehce přepálenou military pohádku. Dlouho chystané pokračování ale všechno povýšilo o dvě úrovně výš a nabízí špičkový mix dramatu, akce a chlapácké nostalgie. Každý záběr je tu vymazlený k dokonalosti, každé Maverickovo dilema tne hluboko do srdce. Na výbornou pak funguje i zbytek obsazení, hudba, romance s krásnou Jennifer Connelly, odkazování na jedničku, balanc mezi zábavou a napětím… no prostě tu není špatně vůbec nic. Jistě, v jádru nejde o nic objevného a většina zdejších mouder už byla ve filmech tisíckrát. Cruise si ale počkal na jednoduchý scénář vypilovaný k dokonalosti a vyždímal z něj maximum, což v IMAXu znamená nezapomenutelný zážitek, jenž okamžitě pasuji na film roku. Sedmička Mission: Impossible má rozhodně co překonávat. Top Gun 2 je totiž nefalšované mistrovské dílo, které stejně měrou tlačí do sedačky i na slzné kanálky. Zkrátka čirá filmová radost, nad níž by Tony Scott uznale pokýval hlavou. Díky moc, Tome! (IMAXových 10/10) (23.05.2022)

Zatímco třeba Mad Max dokázal vnímavě reflektovat současnost, a aniž by sám na sebe rezignoval, zasmát se své někdejší stereotypnosti a poplatnosti a nabídnout pokročilé hrdiny a svět, v němž se v klimatické katastrofě rodí naděje spojená s radikální feminizací, Top Gun Maverick nereviduje vůbec nic a zůstává jedním velkým bezduchým stereotypním klišé, mozek vymývajícím reliktem, který dnes svojí vyčpělostí bolí o dost víc než v osmdesátkách - a navíc je mnohem hloupější než původní snímek (aby bylo jasno, původní Top Gun je film, který si pořád tu a tam z nostalgie pouštíme, pro tu radost z nádherných záběrů a z létání, z té věrnosti a výstižnosti, a pro tu chuť, kterou dokázal vzbouzet, chuť létat nadzvukovou rychlostí, poslouchat raději vlastní intuici než autority a dril, a nebát se přitom riskovat kariéru i život, ale také se bolestně učit.... Jen toho muckání tam mohlo být o 20% míň ve prospěch letadel, na tom se vždycky shodneme). ***** Přitom jsem se na nějaký chytrý a odpovědný posun v rámci hranic upřímně těšila - a ne že bychom ho jako společnost nepotřebovali. Chvála laciného a hloupého eskapizmu je to poslední, čemu bychom v kontextu dnešní doby a stavu světa měli s popcornem na klíně a XL colou tleskat, a navíc to jde i proti duchu původního Top Gunu. IMAX zážitek to bohužel mrazivě zilustroval. *~ (25.05.2022)

Po předlouhých 34 letech jsem si před verzí 2.0 pustil jedničku. A i po té době to zase byl Top gay aneb Báječčční müžžži na létajících strojích, tedy přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa a s odporným prkenným pizizubým a pydlookým slizákem napřesdržku v hlavní roli. Ovšem přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa, která se v dobách, kdy začínaly uhelnatět plavuně, stala popkulturním hitem, zejména za železnou oponou, protože to zkrátka proti všem těm konzervativním socialistickým sqostům bylo něco jiného, a mně, tenkrát třeba dvanáctiletému panici, se to skoro trefilo do tehdejšího mentálního rozpoložení. Tudíž jsem byl ještě včera, když je mi už mentálně třináct, k reinstalaci spíše skeptický. Naštěstí scénáristé s hlavami vytaženými z prdelí ještě zcela nevymřeli a téměř neuvěřitelně se jim v dnešních časech furtokolových homixových lobotomií povedlo natočit film, u kterého by se hypoteticky nemuseli otravovat jak obstarožní otyloň za zenitem s plísňáky ještě z polské burzy a hrdě se producírující s napodobeninou buzerantských zrcadlovek od Vietnamců (v kině nadpoloviční většina), tak povrchní sluníčkářský mileniální vymaštěnec či školou povinný trotlík s mobilem přirostlým k držce. Je to sice opět jednoduchá pozérská patetická kokotina, navíc schematicky úplně stejná jako její osmdesátková braková předloha, avšak lidé se zjevně od té doby naučili mluvit souvisle, logicky a systematicky, k sájetologickému zachrapovi byl čas vcelku milosrdný a je z něj docela sympatický, mohutně dobarvený, dosolárkovaný a naolejovaný děda s porcelánovým chrupem, snímaný přes milosrdné a dost rychlé kamerové filtry, takže proti němu místy vypadá páprdovitě i o sto let mladší Milouš Talíř s vkusným východoněmeckým pornoknírkem a jeho povislá krabatá kožka se neprovařila ani při opakování tehdejší kültovní scény plážžžového homovolejbalu, nahrazeného nyní plážžžovým homofotbalem. Milosrdní tvůrci prozíravým střihem tentokrát moudře ušetřili diváka i traumatu z kýčovitě osmdesátkové gerontopíchačky atrofovaného šedesátiletého Metuzaléma a svraštělé anorektické padesátky Dženyfer, čili vzniklo více než vkusné (a možná až příliš důstojné) retro s naprosto vynikajícími až dechberoucími aviatickými akčními scénami a několika opravdu chladnými momenty, po nichž nejeden pamětník dozajista zatouží zatáhnout panděro a vypravit se ve skoro pravém koženkovém leteckém bombru a teplouškých slunečních brýlích značky Cuong Trang na diskotéku pro mrtvé a umírající z posledních sil poklátit u „Take my breath away“ pár ještě ne příliš rozplizlých a zatuchlých MILFek. (29.05.2022)

Jednička byla mladistvá, řízná, neposedná a překvapivě o dost tvrdší a méně předvídatelná. Dvojka jede ve všem na jistotu. Aby to nevyznělo špatně, je to skvělý film. To, co dokázali Bruckheimer produkovat, Kosinski natočit a Cruise a spol. zahrát bude v učebnicích pro následující dekádu o tom, jak se má točit "letecký film". Všechny ty vycizelované záběry, dechberoucí kamerové twisty a výkruty F18tek (a to by bylo aby Cruise nepředvedl Cobru alespoň jednou za film) jsou vskutku oku lahodící a nelze než jen smeknout před nasazením herců. Avšak po celou dobu tady není ani jedno překvapení, ani jedna nečekaná scéna - tedy jeden náznak ke konci filmu je, ale po pár vteřinách se senzace rozplyne v dalším náporu klišé. Ovšem pravda je, že klišé, které má po celou dobu noblesu, eleganci a celkově přijatelnou konzistenci. Tvůrci z části rozvíjí příběh Mavericka a vlastně tak trochu i restaurují oblíbené fan-momenty jedničky pro o tři generace mladší diváky. Staří se culí protože vědí a mladí zírají protože nevědí a moc se jim to líbí. Tím pádem cílovka jsou všichni a proto taky Maverick vydělá balík a zaslouženě. Ovšem scenáristické kvality nemá ani zdaleka tak vysoké, jako technické. Což ve finále není očividně až takový problém pro vysoké hodnocení, protože když si Cruise nandá tu svojí zaprášenou bundu a sedne na motorku při západu slunce, je těžké tam prostě nenapálit pět hvězd z nostalgie. (01.06.2022)