Top Gun: Maverick

Já to klidně přiznám - druhý Top Gun jsem vidět nechtěl a teď aspoň konečně vím proč. Moje hodnocení míří hlavně ke klišé a banalitám toho filmu - vše bylo předvídatelné, ohrané a hloupé. V mnoha případech jednoduchost nevadí, ale v tomhle fakt jo. Technická stránka, Cruise a Connelly na tři hvědzy. Za víc ten film nestojí - teda pokud byste velké procento neudělili vydělávání peněz. (20.10.2022)

Zatímco třeba Mad Max dokázal vnímavě reflektovat současnost, a aniž by sám na sebe rezignoval, zasmát se své někdejší stereotypnosti a poplatnosti a nabídnout pokročilé hrdiny a svět, v němž se v klimatické katastrofě rodí naděje spojená s radikální feminizací, Top Gun Maverick nereviduje vůbec nic a zůstává jedním velkým bezduchým stereotypním klišé, mozek vymývajícím reliktem, který dnes svojí vyčpělostí bolí o dost víc než v osmdesátkách - a navíc je mnohem hloupější než původní snímek (aby bylo jasno, původní Top Gun je film, který si pořád tu a tam z nostalgie pouštíme, pro tu radost z nádherných záběrů a z létání, z té věrnosti a výstižnosti, a pro tu chuť, kterou dokázal vzbouzet, chuť létat nadzvukovou rychlostí, poslouchat raději vlastní intuici než autority a dril, a nebát se přitom riskovat kariéru i život, ale také se bolestně učit.... Jen toho muckání tam mohlo být o 20% míň ve prospěch letadel, na tom se vždycky shodneme). ***** Přitom jsem se na nějaký chytrý a odpovědný posun v rámci hranic upřímně těšila - a ne že bychom ho jako společnost nepotřebovali. Chvála laciného a hloupého eskapizmu je to poslední, čemu bychom v kontextu dnešní doby a stavu světa měli s popcornem na klíně a XL colou tleskat, a navíc to jde i proti duchu původního Top Gunu. IMAX zážitek to bohužel mrazivě zilustroval. *~ (25.05.2022)

Jedno s mála pokračovaní, ktoré je lepšie ako jeho predchodca, aj keď treba podotknúť, že prvý diel žiadne veľdielo nebol a jeho kvality sa určite ľahšie prekonávajú. Dvojku na rozdiel od jednotky, chytil do rúk Tom Cruise už ako skúsený a ostrieľaný producent niekoľkých výborných akčných filmov. Za chrbtom však má aj režiséra, ktorý ma vizuálnu stránku v malíčku (Oblivion, Tron Legacy) a taktiež aj producenta a scenáristu v jednom, s ktorým to ťahá úspešne už dlhší čas (Christopher McQuarrie - Jack Reacher, Mission Impossible) a tak záruka kvality sa pretavila aj do Top Gunu. Jednotka nebola zlá, ponúkla rivalitu medzi hlavnými postavami, tragickú smrť, romantiku, hromadu nalietaných hodín a akčné finále. Dvojka ma podobný príbehový oblúk, akurát je logický posunutá viac v čase. Maverick takmer na dôchodku už síce nezostreľuje nepriateľov, ale dostal za úlohu vyškoliť najlepšiu mladú krv, ktorú Amerika ma v kokpitoch, aby splnili takmer nesplniteľnú úlohu. Je to veľmi pekne prepojené s prvým dielom a postava a aj herec Milles Teller, ktorý hrá syna, zosnulého Maverickovho kamoša, ma veľmi bavil. V prvom diely sa hlavná postava musela preniesť cez smrť kamoša, tu musí nájsť spoločnú reč s jeho synom. Taktiež aj romantika nechýba a na rozdiel od prvého dielu, kde to bolo prehnane sladké, tu mi prišlo v pohode. No a záver neponúkne tento krát iba tri zostrelené Migy, ale väčší rozpočet rozpúta hotovú akčnú adrenalínovú jazdu v oblakoch, ktorá je výborne ozvučená (zvuk, strih zvukových efektov, hudba), perfektne natočená (kamera) a predovšetkým strhujúca až do konca. Pre maximálny zážitok doporučujem vykopať odniekiaľ aj prvý diel. Spokojnosť, určite jeden s kandidátov na film roka. 85% - 4* (28.08.2022)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)

Kdybych měl sepsat libovolně dlouhý seznam osmdesátkových fláků, jejichž pokračování bych rád viděl, tak Top Gun... by na něm rozhodně nebyl. Už jako puboš jsem nechápal, jak někdo dokázal natočit o stíhačkách tak nudný film, a dával jsem přednost výrazně zábavnějšímu Železnému orlovi z téhož roku. Dvojka je za mě příjemné ohlédnutí za osmdesátkami a blockbuster dělaný se srdíčkem a bez digibordelu, kterážto chyba v současném hollywoodském matrixu vždycky hodně potěší (zdravím Šíleného Maxe: Zběsilou cestu). A který Cruise - z otravně vysmátého frajírka přehraný do zodpovědného charizmatického chlapa, co ale pořád ignoruje (debilní) rozkazy a překračuje hranice možného - spolehlivě herecky táhne a má s Bruckheimerem pečlivě produkčně ohlídaný. Ale že bych byl z filmu urvaný, to zas ne. Na to je to pořád moc jednoduchoučké a povrchní. (26.05.2022)