Top Gun: Maverick

Největší atrakcí nového Top Gunu samozřejmě nejsou nadzvukové stíhačky, ale Tom Cruise opájející se vlastním hereckým odkazem. Jak tomu u legacy pokračování bývá, zápletka je z 90% kopií/variací událostí z jedničky (úvodní a závěrečné titulky jsou prakticky totožné). Zatímco minule byl Cruise studentem, tentokrát je z něj učitel (a náhradní otec), který zelenáčům ukazuje, jak se to (letecké manévry i akční filmy) má dělat. Díky svému důrazu na lidský element (opakování repliky, že záleží na schopnostech pilotů, ne na možnostech strojů) zachraňuje situaci (i akční žánr, kterému jakože navrací ducha). Zůstává nicméně rebelujícím outsiderem, který jezdí na (stejné) motorce, nosí (stejnou) koženou bundu, neposlouchá autority a nečte manuály. Zároveň ovšem poslušně slouží vojensko-průmyslovému komplexu, čili jde o rebelii pouze vnějškovou. Protože se Maverick rozhodl jít vlastní cestou (tak jako Cruiseova kariéra tvoří samostatný vesmír, který není součástí dominujícího komiksového multiversa), nezapustil kořeny a zůstává solitérem (což je neustále zdůrazňováno tím, jak ostatní postavy spíš zpovzdálí pozoruje, než aby s nimi koexistoval). Obdobně jako poslední bondovka, i druhý Top Gun je plný nostalgického ohlížení za minulostí, připouštění vlastní zranitelnosti a smiřování se s omezeností času, který na zemi strávíme (Cruiseovi bude brzy šedesát). Hledání a promýšlení paralel mezi Maverickem a Cruisem rekapitulujícím svou filmografii a reflektujícím svou hvězdnou image, mě po pravdě bavilo víc než četné letecké scény, které jsou vyjma té poslední, odehrávající se pro ozvláštnění nad zasněženou krajinou, zaměnitelné a tak rychle stříhané, že se stejně nemůžete moc kochat (takže v IMAXu se film vyplatí vidět hlavně kvůli zvuku). To samé platí pro variaci na legendární volejbalovou scénu. Házení ragbyovým míčem na pláži je snímané převážně proti slunci, rozsekané spoustou zbytečných střihů a naprosto asexuální. Provinile přiznávám, že se mi při sledování docela stýskalo po Scottově reklamně-videoklipové estetice a nestoudné objektivizaci polonahých mužských těl. Pro non plus ultra heroický, akčně-melodramatický příběh, který se odehrává v podstatě zcela mimo jakýkoli reálný sociopolitický kontext, ve světě existujícím jen pro prezentaci letecké akrobacie a úsměvu Toma Cruise, by mi taková stylizace přišla i příhodnější. 75% (24.05.2022)

Kdybych měl sepsat libovolně dlouhý seznam osmdesátkových fláků, jejichž pokračování bych rád viděl, tak Top Gun... by na něm rozhodně nebyl. Už jako puboš jsem nechápal, jak někdo dokázal natočit o stíhačkách tak nudný film, a dával jsem přednost výrazně zábavnějšímu Železnému orlovi z téhož roku. Dvojka je za mě příjemné ohlédnutí za osmdesátkami a blockbuster dělaný se srdíčkem a bez digibordelu, kterážto chyba v současném hollywoodském matrixu vždycky hodně potěší (zdravím Šíleného Maxe: Zběsilou cestu). A který Cruise - z otravně vysmátého frajírka přehraný do zodpovědného charizmatického chlapa, co ale pořád ignoruje (debilní) rozkazy a překračuje hranice možného - spolehlivě herecky táhne a má s Bruckheimerem pečlivě produkčně ohlídaný. Ale že bych byl z filmu urvaný, to zas ne. Na to je to pořád moc jednoduchoučké a povrchní. (26.05.2022)

Není lepší vizitka pro film než být smutný z toho, že film musí skončit. Nádhera  už ani neznám ten pocit, kdy ani nedozní závěrečný titulky a já už vím, že na film půjdu znova a znova. Starý poctivě natočený blockbuster se vrátil z dávných časů 80-90 let, aby provětral světová kina od zatuchlého digitálního hračkářství. Tohle je pane jiná kávička, poctivá, napínívá, divácky vysoce atraktivní, ať už v dokonale natočených a efektivních leteckých akčních střetech nebo emocích navazných na postavu hlavního hrdinu. Bylo vidět, že Tom Cruise dal svýmu hrdinovi nejen správný chlapácký frajerství, ale pořádnou porci citu a rozervanosti, takže mu Mavericka prostě nelze jinak než sežrat i s navijákem a ještě škemrat o přídavek. Poctivá a neskutečně sexy filmařina, kterou už dlouho, dlouho nepamatuji a která mě katapultovala do diváckého rauše. Jo a při pohledu na Jennifer Connely je ještě někdo, kdo říká, že ženy od 50 nemůžou být kočky nebeský ? Nevím co bych musel letos vidět, abych tady vymazal - film roku. (23.05.2022)

Nevysvětlitelný úkaz v podobě filmu, který žánr neposouvá dopředu, herecky nevyčnívá, hudebně se opakuje a vizuálně cituje desítky let starý originál jedna k jedné - a kritici, diváci, děti i dědové svorně pokyvují hlavami a horko těžko ze sebe soukají, že právě viděli film roku. Poctivá akce, kdy ze stíhaček hmatatelně odletují šroubky a kape olej, stokrát viděná klišé, která zacloumají s každou emocí a esence osmdesátek vybraná až na dřeň přesto v každé minutě funguje ještě o dvě třídy lépe než v onom šestaosmdesátém. Maverick je opak fanservisu, protože nás vrací k fandomu, který má většina ráda jen s nadsázkou a málokdo by ho zařadil mezi svoje nejoblíbenější. A přesto nás drtí steskem po časech, které jsme neprožili, nutí nás melancholicky posedávat nad osudy, které jsme tři dekády neznali a my poctivě jdeme libovolným směrem, který nám ukáže a přemýšlíme, proč že se z nás nikdy nestali piloti. (30.05.2022)

Už jsem normálně zapomněl, jaký je to v kině pocítit poctivej Hollywoodskej blockbuster. Až mi to slzy do očí vehnalo. Nic víc, nic míň, než chlapáctví, patos, Tom Cruise a cool záběry na stíhačky. Ne nejhodnotnější, ale stopro nejzábavnější a nejfunkčnější popcorn letoška. Kdysi se točilo líp, takhle. (26.05.2022)