Top Gun: Maverick

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

Nedávno jsem viděl starý Top Gun v kině a jasně, je to kult, ale zároveň velký 80’s patos, kterému se dneska půl stopáže smějete... Dvojka nemohla být lepší – cool záběry kokpitů a vtahující stíhačková akce, cit ohledně flashbacků a nostalgie, srandičky i sympatický lidský rozměr. Cruise tu nechal srdce a speciálně radost jsem měl z Tellera (super casting do zásadní role). Je to pocta tradici válečných pilotů, aneb vítej světe bezpilotních dronů. (25.05.2022)

Hrozně rád bych u tohoto komentáře vynechal taková ta superlativa začínající na „nej“ a přišel s něčím fakt originálním, ale ona by to u tohoto filmu zrovna byla obrovská škoda. Pokračování Top Gunu je totiž neuvěřitelnej nářez. Od začátku do konce. Herecky ve všech ohledech skvělé. Objeví se herci ze staré gardy, objeví se nové tváře. Dojde k nárazu těchto dvou generací, kde je to přesně takové, jak si dovedete, byť jen, představit. Jenže k těm všem emocím plným nostalgie a vzteku k nerespektujícímu mládí je tu Tom, kterej ze sebe udělá absolutního borce. A nejen svou rolí, ale i svým výkonem. Akční scény jsou totiž reálné, žádné efekty, žádné CGI. Prostě totální hukot, ze kterého Vám po poslední půlhodinové akci bude zvonit v uších ještě druhý den. Jestli tohle není nejlepší pokračování osmdesátkové legendy, tak pak už nevím co. Naprosto oprávněně oslavovaný blockbuster dokazující, že dobrý popkorňák stále existuje. (02.06.2022)

Top Gun: Maverick je jedním slovem… fenomenální! Jednička mě nikdy moc nebrala, protože jde jen o lehce přepálenou military pohádku. Dlouho chystané pokračování ale všechno povýšilo o dvě úrovně výš a nabízí špičkový mix dramatu, akce a chlapácké nostalgie. Každý záběr je tu vymazlený k dokonalosti, každé Maverickovo dilema tne hluboko do srdce. Na výbornou pak funguje i zbytek obsazení, hudba, romance s krásnou Jennifer Connelly, odkazování na jedničku, balanc mezi zábavou a napětím… no prostě tu není špatně vůbec nic. Jistě, v jádru nejde o nic objevného a většina zdejších mouder už byla ve filmech tisíckrát. Cruise si ale počkal na jednoduchý scénář vypilovaný k dokonalosti a vyždímal z něj maximum, což v IMAXu znamená nezapomenutelný zážitek, jenž okamžitě pasuji na film roku. Sedmička Mission: Impossible má rozhodně co překonávat. Top Gun 2 je totiž nefalšované mistrovské dílo, které stejně měrou tlačí do sedačky i na slzné kanálky. Zkrátka čirá filmová radost, nad níž by Tony Scott uznale pokýval hlavou. Díky moc, Tome! (IMAXových 10/10) (23.05.2022)