Vlčie diery

Hrozně dlouhej film o partyzánech na Slovensku. Hróóózně dlouhej, nebo spíš zdlouhavej. Všichni chlapi - ti bratři a vůbec všichni - jsou tam skoro stejní, takže od začátku do konce jsem v nich měl zmatek. Jedinej, kdo mi zůstal v hlavě je ten hlavní fašoun, protože vypadal trochu jinak (ale mluvil moc dobře slovensky, na to, že byl Němec). Navíc tam všichni mluvili cizí řečí (a slovensky bylo taky často celkem špatně rozumnět) - hodně nepřeložené a neotitulkované němčiny, ruštiny, taky francouzsky tam mluvili. No a ten příběh taky nic moc. A na koncu ty tanky, jak vypadají jak hračky, tak to je děs. Já vím, že je to starej film a natočenej těsně po válce, takže ještě hodně tím ovlivněnej, ale já to prostě neocením. (06.05.2007)

Prvý rýdzo slovenský film s tématikou Slovenského národného povstania natočil Paľo Bielik a tým určil a ovplyvnil vývin Slovenskej kinematografie na veľmi dlhý čas. Kapitola, kedy sa museli Slováci učiť od susedov Čechov ako robiť film sa uzatvorila. Film je dramaticky vystavaný, využíva mnohé lokácie, ktoré tvoria prevažne exteriéry. Film rozvíja niekoľko dramatických zápletiek - vzťah k matky k synom, ktorý sa pridali k partizánom aby bojovali proti Nemcom, vzťah dvoch bratov Ondreja a Matúša, ktorý obidvaja ľúbia to isté dievča a v neposlednom rade aj o hrozivých dopadov vojny, ktorá zasiahne do životov obyčajných ľudí v jednej malej horskej dedinke. Film si v rámci americkej filmovej školy vypožičiava mnohé motívy. Či už je to narábanie z postavami, z dramatickosťou scén, alebo akčnými prvkami. Postavy nie sú vykreslené čierno bielo - ak teda opomenieme Thieleho v podaní Dibarboru. Niektorý Nemci sú dobrý, iný zase zlý, rovnako ako aj obyvatelia mestečka, ktorým sa toto počínanie aj tak ku koncu vypomstí. Vo filme zaznie ako ústredný motív ľudová pesnička Slovenské mamičky, ktorý v mnohých variáciach zaznieva počas celého príbehu. Využitie dokumentárnych záznamov SNP umocňuje realistickosť a hrôzu vojny a čo musím v neposlednom rade vyzdvihnúť je finále s maketovými tankami, ktoré je natočené veľmi zručne aj dramaticky. Nečudo, že sa jedná o divácky najúspešnejší slovenský film vôbec. (19.11.2011)

Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku. (18.05.2015)

Reziser palo Bielik natocil vskutku prelomove dielo CS kinematografie, a to hned z niekolko uhlov pohladu. Po prve, je to zakladajuce dielo slovenskej kinematografie, nakolko ide o prvy celovečerny slovensky hrany film natoceny po 2. svetovej vojne. Predchadzal mu Janosik z roku 1921. Je to zaroven prva prezentacia SNP v SK filme, ktora vychadza z cerstvej kolektivnej pamate tvorcov i divakov. Od skoncenia 2. svetovej vojny do natocenia Vlcich dier uplynuli len 3 roky, aj to nie cele. Magdalena Lokvencova - Husakova bola manzelka jedneho z hlavnych politickych akterov povstania a neskorsiehopredsedu Zboru Poverenikov Gustava Husaka. Bola prva slovenska divadelna reziserka a aj prilezitosne hrala vo filmoch. V kontexte socialistickej kinematografie je tento film pozoruhodny aj tym, ze kombinuje kanon Hollywoodskeho dobrodruzneho filmu /pan reziser v klude svojej obyvacky vo velkom pozeral Hollywoodske filmy/, najma westernu s vykladom casti novodobych SK dejin. Film vznikal este pred tzv. Vitaznym Februarom 1948, premieru mal ale az v decembri..... a vladnuca strana ho neprijala moc dobre. To bol mozno aj dovod, preco sa tema SNP v Sk filmoch stala tak haklivou - dalsie filym s tematikou SNP boli az V hodine dvanastej 1958 a kapitan dabac 1959. Bielik sa vo filme Vlcie Diery ukazal ako talentovany reziser + zaujimave vojnove sceny a scena s rutiacimi sa stromami a 1 sekerou. 100 % (15.01.2013)

Tento film má v sobě výraznou dokumentární a historickou hodnotu, neb podává dění z 2. světové války očima přeživších pouhé 4 roky po jejím ukončení, navrch v režii aktivního účastníka Slovenského národního povstání. Tvůrci přenesli do filmu čerstvé emoce, využili i některé autentické reálie, film obsadili tehdejší slovenskou hereckou špičkou a výsledkem je na svou dobu technicky i umělecky mimořádný snímek. Problém spíše může nastat, vidí-li ho po víc než 70ti letech mladý současný divák, protože sílu vrcholných československých válečných filmů (zejména ze 60. let) Vlčie diery pro mě osobně zdaleka nedosahují. Řada silných momentů (z nichž ten nejsilnější, takřka hororový paradoxně ani nesouvisí s válkou) na druhé straně vyvažuje délka a časté sklony k patetičnosti. Excelentní a nadčasovou filmařinu z mnoha scén doplňují uměle vložené dokumentární záběry a rovněž akční scény z války, jejichž zpracování z roku 1948 je dnes už spíše passé. Ačkoliv to pro všechny silné klady dlouho vypadalo z mé strany na 4 hvězdičky, ke konci již natažená stopáž a zejména to závěrečné naivní a patetické finále, vizuálně doprovázené přímo hračkářskými modely tanků, shodily mé hodnocení o hvězdičku níž. K tvůrcům určitě cítím respekt, k statečným vojákům obětujícím se v boji proti fašismu chovám hrdost, samotný film mě také obohatil a některé scény hodně zapůsobily. Ale opakovaně bych se na Vlčie diery asi nepodíval a přeci jen se nemohu při hodnocení bránit i vnímání jistých slabin. [65%] (14.05.2021)