Studená ryba

Cez krvavý príbeh porovnanie dvoch rodín. Rodiny postaršieho bezohľadného obchodníka s exotickými rybami, ktorý však navonok pôsobí ako zábavný, i keď miestami trochu vtieravý spoločník. Jeho manželkou je vášnivá a zvodná manželka, ktorá s obľubou porcuje. Majú vlastné bývanie i čosi ako svätyňu kresťanskej sekty v horách. Biznis ide ani po masle, obsluhu v obchode robí skupinka mladých dievčat v dráždivej firemnej uniforme. Druhou je rodina prežívajúceho obchodníka s exotickými rybami. V jednom dome žijú, prevádzkujú obchod, spia, milujú. Počkať, milovať sa chodia do motela, kvôli dcére, žijúcej s nimi. Manželka si však s nevlastnou dcérou nerozumie, tá chce stoj-čo stoj vypadnúť z domu plného studených rýb. Medzi ktoré pochopiteľne, radí i svojich rodičov. Do toho ostré šľahy celkovo k inštitúcii rodiny, vernosti, peňažnej nenažranosti, kritike korporátneho spôsobu života v pracovných kolektívoch, i ku konkurenčnému boju, ku vzťahom k neznesiteľným zamestnávateľom a tak. Šion Sono opäť na výbornú, nevynechávajúc nič zo svojho tradične absurdného mixu melancholickej drámy, krváku non plus ultra, a filozofujúceho filmu. Dve a pol hodiny tak zbehnú ani voda. (19.07.2022)

V porovnání s režisérovým úsměvně šíleným Ai no mukidaši je tenhle krvavě šílený kousek výrazné přitvrzení. Film začíná celkem nevinně, jako další japonská mírně šílená černá groteska, postupně přechází v hodně šílenou a černou japonskou "coenovštinu", aby skončil jako non plus ultra šílený japonský exploaťák (ubodání propiskou jsem ještě v žádném filmu neviděl). Závěrečné scény transformace romantického akvaristického astronoma v machistického zuřivce jsou k popukání. A navíc ve filmu hrají dvě opravdu nádherné japonské paničky, sám nevím, která se mi líbila víc, jestli submisivní a duchem nepřítomná Taeko, nebo šílená, sadistická, nymfomaniakální a duchem nepřítomná Aiko... Těžko něco podrobnějšího napsat bez spoilerování, mrkněte se sami, je to nářez; a pro ctitele pokleslých japonských žánrů bezmála dvouapůlhodinová stupňující se rozkoš. (16.04.2014)

Tak to mi zase jednou vytřeli parádně Japonci zrak. A začalo to tak nenápadně....byl jednou jeden skromný, pracovitý ,poctivý chovatel akvarijních rybiček, kterému v obchodě pomáhala jeho krásná, mladá žena, která bohužel sňatkem s ním vyvdala i jeho poněkud nezdárnou mladistvou dcerku. A tato uličnice jednoho dne ukradne pár věcí v sámošce, z čehož majitele málem klepne a volá rodiče. Od většího průšvihu ji zachrání veselý starší pán, který se za ni zaručí, shodou okolností je to bohatý majitel - kdo by to řekl-velkého obchodu Amazon, který kupuje exotické ryby po celém světě. Překvapenému taťkovi nabídne místo společníka ve své firmě a holčinu ihned zaméstná , kde bude pod dozorem a polepší se, kdo by protestoval, když ho domů sveze v červeném Ferrari. A to není všechno, tenhle uk,ecaný skorodědula má krásnou, mladou ženu......a dál se pěkně koukejte sami:-) Poslední půlhodina filmu je neskutečná a donutí vás přemýšlet o spoustě věcí, které dokáží radikálně převrátit život všem zúčastněným vzhůru nohama, doslova i obrazně. Možná jsem mírně úchylná, ale dávám pět hvězd. (28.10.2012)

„Studená ryba“ není filmem, který by mě od Sona tak dostal jako třeba „Suicide Club“. Tam mi přišlo, že je ta výpověď o společnosti silnější a smysluplnější. Přesto i ve filmu „Studená ryba“ najdete něco víc, co vás dostane, co vás donutí přemýšlet, jací vlastně lidé jsou a kam až jsou schopni zajít jen pro to, aby uspokojili nějaké svoje choutky. Nemluvě o tom, že svým chováním působí i na jiné. (27.05.2017)

Copak do žen a do melounů, v Japonsku nikdo nevidí ani režisérovi do hlavy. Úchylný Šion Sono připravil velmi chutné a pikantní sushi, za které by se nemuseli stydět kuchaři v restauracích s Michelinskou hvězdou. Murata, vrah ovládající tajemství neviditelnosti, šel do všeho s vervou, ale na můj vkus až příliš radostně. To je ta odlišná japonská mentalita. Oni i ten manželský slib pojímají poněkud jinak. V dobrém i ve zlém, dokud nás řeznický nůž nerozdělí. (17.09.2023)