Rekvalifikace

Bravo, vynikající satira na dnešní poměry. Jsou filmy, které diváci ocení až po mnoha letech. Z českých je to z těch starších například Řeka, Marijka nevěrnice, Extase. Z novějších pak určitě Ulovit miliardáře a nyní Rekvalifikace. Co na tom, že je z toho cítit málo peněz. Který podnikatel by na to taky přispěl? Mohl by se třeba poznat. Důležitější je ta pravdivost a realita života v postmoderní zglobalizované době, kdy nám vládne lumpenburžoazie. Zápletky ve filmu nejsou totiž příliš nadnesené. Podnikatel platí 5000 Kč za příraz a kolik platil nejmenovaný ještě nedávno šéf Světové banky a kandidát na francouzského prezidenta? Tomu servírovali lehké děvy až do postele a on to bral jako samozřejmost. Vlado Štancel se v závěru filmu dobře jistí smlouvami o přivedení do jiného stavu a dokonce mu to kryje pojišťovna. A co jiného jsou smlouvy nejvyhlášenějšího českého prasáka Dr. Bartáka s asistentkami o poskytování nadstandartních sexuálních služeb? Nic v tom filmu není mimo realitu. Ani ten golfový pronájem hřbitova. Takoví „podnikatelé“ a úplatní politici (starostové) jsou totiž všude kolem nás, v každém městě. Film nám zobrazuje, jak někteří naši spoluobčané už nevědí „co by“ a druzí zase nevědí „z které do které“. To je rozdíl mezi starostmi, jak uživit rodinu na jedné straně a nepřekročit dobu pobytu na slunci ani o sekundu na straně druhé. Film nám například u rekvalifikačního školení ukazuje, jak jsme papežštější než papež a přejímáme každou kravinu z ciziny. Taky jsme se dověděli, že tahle země není pro starý a vzdělaný lidi. V padesáti je člověk na odpis.... Co čekat od národa, který strpěl v čele vlády člověka, který běhal s holýma kulama kolem toskánských bazénů? Co čekat od lidí, s kterými nepohne ani slovutný pražský horolezec a jeho kamarád, který když se napije, tak opravdu špatně řídí? Co čekat od lidí, kteří jen kroutí hlavou nad miliony v krabici od vína? Třeba si poslechnou další část velkého díla „Přemluv bábu“, zanadávají si a nechají si zase s…t na hlavu. A proto vyjadřuji velký dík umělcům, kteří nejsou aktivističtí a tendenční a snaží se burcovat. Příkladem jim budou: Vorel, Štancel, Klus, Xindl X, Koller a další. (02.06.2012)

Přesně ten důvod, proč český film poslední dobou za moc nestojí. Příšerný příběh, příšerné herecké výkony a hlavně humor, kterému chybí to naprosto elementární - humor sám. Nezábavný film, který se místy snaží o nějakou tu společenskou kritiku, ale jednoduše selhává, protože se na to chvílemi ani nedá koukat. (15.12.2014)

Film, který je z poloviny natočený zrychleně (kvůli větší srandě) a doplněný hudbou připomínající tóny z windows 95 (kvůli malému rozpočtu). Štancel je fajn chlapík, ale tohle se na plátna dostat nemělo. Jako televizní pořad před večerními zprávami - ideální, ale platit za vstupenku nedoporučuji. Možná právě proto nás v kině bylo přesně 6 diváků (z toho 1 promítač a 1 prodavačka lístků). (06.07.2011)

Námět filmu je skvělý. Jen se jeho přetvoření do filmové podoby nějak nepovedlo. Myslím si, že se na téma 50letého člověka, který marně shání práci, dal natočit film daleko zajímavější. A vůbec by nemusel být pojatý jako komedie, neboť na nezaměstnanosti nic humorného není. Jako nešťastné vidím už samotné prolínání dvou dějů. Nejzajímavější a pravdě nejpodobnější se mi jevilo školení doc. Veselého ze sociologicko-psychologické poradny. Připadá mi nesprávné vtloukat do hlavy nezaměstnaným ono „pozitivní myšlení“. Učit je, že nejsou nezaměstnaní, ale práci hledající, tvrdit o poloprázdné sklenici, že je z poloviny plná a jiné nesmysly. Já osobně jsem pro to, dívat se pravdě do očí a označovat věci, děje a situace pravými jmény. (21.07.2014)

Od té doby, co jsem shlédl těch několik málo filmů s Vlado Štanclem vím, že v budoucím životě nechci být ani mouchou, abych mohl koukat na ženské v koupelnách, ani slavnou zpěvačkou, ani vítězem tour de france, ale jedině Vlado Štanclem. Ten člověk je prostě bůh, jeden z nejlepších komiků, co se kdy narodili. Už jeho image je k počůrání se smíchy, a co teprve když promluví svým nářečím, a co teprve když pronese nějakou tu hlášku. Například z tohohle filmu si pouštím jednu scénu pořád dokola (já se nezlobím... já jsem nasranej!) a chechtám se, až sousedi bouchají na topení. Čili 50x shlédnutá dvouminutová scéna, to znamená 100 minut maximální zábavy, i kdyby všechno ostatní ve filmu byl odpad (což ani náhodou není), je to jasných pět a né že né. (21.04.2013)