Kúpili sme ZOO

Mnohonásobně lepší, procítěnější a emocionálnější film než tématem podobné a velebené Děti moje. Tam, kde Clooney posílal k dceři psycholožku a na mrtvou matku si za pár týdnů nikdo nevzpomněl, tady Damon se svými dětmi najde společnou řeč a zavzpomíná na ženu v jedné z nejdojemnějších scén posledních let. (10.04.2012)

Jsem rád, když se filmaři chytnou nějakého dobrého a neotřelého příběhu ze života, který zpracují naprosto krásnou a přirozenou formou, která u mě donutí vydrápat na povrch tunu emocí a na konci filmu mi bude akorát tak hrozně krásně. Takových pozitivních filmů je v dnešní době asi jako zrní pro lesní zvěř uprostřed pouště. No, to je možná blbý přirovnání. Prostě jich je hrozně a hrozně málo. Přitom ale pořád se najdou příběhy, které mají dobré konce, a které stojí za to vidět. Tenhle ždíme, co to jde, protože je nejenom o sympatické rodince, ale i o Zoo, což je okamžitě dvojitej zápřah. Matt Damon mě svým upřímným výrazem v celém filmu udělal obrovskou radost. Víc takových překvapení, ať je stále se na co těšit a mít za ostatní radost z dobře vykonané práce. (13.05.2013)

Cameron vyměkl. Knižní předloha ho sice evidentně zaujala, přesto však téma, které zpracovává, zůstává tuctové a zdaleka se nevyrovná tomu, jak se s ním například popasoval Payne v Descendants, případně Levine v 50/50. Ti se ve filmu o umírání nebáli jít za hranici a dokázali ze svých hereckých svěřenců vytřískat maximum. Taková Scarlett zde působí zcela vyčpěle a kdejaká neznámá herečka by ji snadno dokázala nahradit. Roztomilost Maggie Elizabeth Jones působí strašně nepřirozeně a někdy až otravuje. Dvacet sedm druhů zvířátek je sice fajn, ale i tak si myslím, že Crowe by měl zůstat u toho, čemu nejlíp rozumí (tedy hudbě) a točit hudební filmy a dokumenty. Na průměrný rodinný mainstream je tu řada jiných. (11.01.2012)

Krásný "feel good movie", kterému prakticky nic nechybí. Příběh je poutavý a uvěřitelný, herci jsou skvělí (i ti dětští, kteří jsou i přirození a nepřehrávají) no a taková ta roztomiloučká zvířátka berte jako bonus. We Bought a Zoo snese srovnání s filmem The Descendants, tematicky jsou si tyto snímky hodně podobné (když to "ostrouháte" dostanete dva různé příběhy na jedno téma - ztráta matky) a zatímco The Descendants má jednoho Oscara a čtyři nominace, Zoo nemá ani jednu. Proč, divíte se? Zatímco se u prvního zmiňovaného snímku se akademici mohli ztotožnit s hlavním hrdinou (stárnoucí chlap, který má peněz na rozdávání a chce nás přesvědčit, že je na tom stejně, jako my všichni, samozřejmě s tím rozdílem, že my ty peníze nemáme a nežijeme na Havaji) tady není nic takového a možná proto se mi tento film líbil mnohem víc. Přišel mi tak nějak upřímnější, tak nějak lepší a hlavně jsem si z něj něco odnesl. Opravdu někdy stačí 20 vteřin šílené odvahy… 95 %. (03.09.2012)

„Prečo nie.“ Trvalo mi 6 rokov, kým som sa na Kúpili sme ZOO odhodlal. Z nejakého dôvodu som z neho mal obavy. Nakoniec je z toho jeden z najlepších filmov roka a vynikajúci feel good movie. Síce dlhý, ale, pravdupovediac, tie postavy (ľudské i zvieracie) sú natoľko úžasné, jedinečné a zábavné, že by som možno bez problémov bral aj štvorhodinový režisérsky strih. V širokom spektre sympatických postáv je ťažké vybrať si svoju najobľúbenejšiu, ale u mňa to zrejme bol pošuk Angus Macfadyen. Scenár nie je síce nejako extrémne objavne originálny, ale napriek tomu je dostatočne svieži a iný na to, aby vedel prekvapiť. Je to vtipné, je to dojemné a je to pôvabné („Zabuchla som sa do teba a neviem to nijako pochopiť.“). Má to všetko, vrátane pávov. V neposlednom rade snímka obsahuje strašne veľké množstvo podarených hlášok („Všetci tu hovoria, že si ko*ot, ja teda neviem, čo to znamená, ale neverím tomu.“) a dialógov („Si podozrivo pokojný.“ – „Hmmmm...“ – „Ty si pil?“ – „Celú noc.“). A má to super myšlienku, ktorá sa dá použiť v reálnom živote, že aj na najhoršie veci vám stačí v podstate len pár sekúnd odvahy a potom to už ide. Pre mňa najlepší film Camerona Crowea. „Keď máš dobré pohnútky, nič ťa nezastaví.“ (07.05.2017)