Dvíha sa vietor

Na nový Mijazakiho film jsem čekal velice nedočkavě. Vždyť mám celé jeho dílo, vyjma několika kraťasů, které šly jen v muzeu Ghibli, poctivě nakoukáno. Po zralé úvaze musím konstatovat, že to je dobrý film. A je to pořád Mijazaki. Bohužel však jiný, než ho známe, a než bychom si ho někteří z nás přáli. Fakt je, že film je smutný a depresivní a zmizel Mijazakiho trademark, tedy schopnost člověka povzbudit a dodat mu chuť a sílu do života. Rozhodně ale film stojí zato vidět z jiných důvodů. Především na vás dýchne silné národní a kulturní cítění, které má - určitě alespoň starší generace japonců - dost pod kůží. A že se vším nejde uplně souhlasit, to už musítě překousnout. Přál jsem si, aby poslední rozloučení bylo spíše na způsob Karla Zemana. (19.03.2015)

I přesto, že Mijazakiho považuji za krále animovaného filmu (a to nejen japonského) jeho novinka nemá kouzlo jeho starších snímků. Možná to bude tím, že se jedná o jediný, který v sobě nemá prakticky jediný prvek fantasy, nebo tím, že mě letectví moc nezajímá. I přes standardně dokonalou výtvarnou stránku, ho považuji za mistrův druhý nejslabší film (první je předchozí Ponyo). (30.09.2014)

Zdánlivě nenápadný život leteckého konstruktéra se pronikavě vhlížejícím režisérovým pohledem proměňuje v zázračnou pouť za ideálem, která mě především uchvátila svou prostotou, s níž setkává bdělé bytí se snovými zážitky, a okouzlila hrdinovou osobnostní celistvostí - pokorným odevzdáním se času, ranám a práci. Per aspera ad astra. Kaze tačinu... (18.08.2014)

Poslední Myazaki. Poslední možnost nahlédnout do citlivé mysli plné fantazie a pro mne i synonymem pro jeden druh japonské nátury. Celý snímek uteče celkem svižně a přesto není vůbec uspěchaný. Z jeho filmů, které jsou určené spíše dospělému je na vrcholu. Prosím více animovaných životopisů, které ve Vás zůstanou na dlóuho, nebo navěky (společně s jeho dalšími srdcovkami; Naušika z Větrného údoli, Princezna Mononike. Laputa- nebeský zámek)...zvedá se vítr, něco si přej. Třeba svojí životní lásku... (05.12.2015)

Jiné Mijazakiho filmy mám většinou ráda, ale je to hlavně kvůli exotické a kouzelné atmosféře. The Wind Rises je "jen" přibarveným (pseudo)životopisem konstruktéra oněch známých japonských stíhaček Zero. A i v animované formě je to pro našince zábavné přesně tak, jak to zní na první poslech. Ten příběh prostě není silný, a pokud si hned neuvědomíte, že má vlastně jít o jakousi biografii, pak se budete nudit ještě víc. Několik věcí je ale fajn: klasicky rozkošná Mijazakiho animace, zajímavá atmosféra Japonska začátku dvacátého století a vztah hlavního hrdiny Jira s jeho vyvolenou dívkou. Pokud ale nejste fanoušky mistra Mijazakiho nebo historie letectví, tak tenhle film nemůžu úplně doporučit. (25.06.2014)