Vlk z Wall Street

V pasti úspěchu aneb Diagnóza kapitalismu konce 20. století. Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio jako (novodobí) Králové komedie. Jedni žijí v zajetí systému, druzí mimo něj, třetí ho formují a tvoří a ti čtvrtí - využívají všechny jeho požitky, parazitují na něm, znásilňují ho a vytírají si s ním prdel, protože na to mají a jediné, co chtějí, je víc, víc, VÍC a VÍC. O tom je Vlk z Wall Street, o tom je americký sen, THAT'S THE ENTERTAINMENT. [==] Scorsese každým svým novým hraným filmem dokazuje, proč je jedním, ne-li vůbec, z nejuniverzálnějších a nejlepších filmařů (nejen) současné kinematografie, o jeho dokumentárním záběru raději ani nemluvě. V letošní novince doslova zhušťuje celou svou kariéru do tří hodin. Je to geniální exkurze režisérovou tvorbou, kterou bych nechtěl už nikdy opustit. V pravém slova smyslu duchovní film. (18.01.2014)

S lehkostí pírka lechtajícího vás po bránici i s troufalou opovážlivostí, s neskonale vtipnou nadsázkou, ale s kořeny pevně ukotvenými v dnešní společnosti, Vlk z Wall Street vám připomene, proč máte rádi filmy, Vlk z Wall Street má totiž vše, Vlk z Wall Street je... Film. Scorsese před námi rozprostírá malebný svět, v němž se za svatou trojici považují peníze, drogy a pevná kunda. Geniální Marťas perfektně zachytil esenci prasečiny v lidské nátuře a co je hlavní, přiměl i ty nejčistčí z nás si na chvíli přát také býti špinavým prasetem. Způsob, jakým režisér pevně svírá otěže dramatu i komedie je bezprecedentní. Letmý pohled na agenta v metru řekne více než tisíc slov, naproti tomu analogie s Pepkem námořníkem patří mezi nejlépe vypointované vtipy na stříbrném plátně. Zkrátka dokonalost. :) 10/10 (11.01.2014)

Další Scorseseho luxusní sága o vzestupu jednoho morálního akrobata aneb od mafiánů k finančníkům a z Vegas na Wall Street. Scénář se na můj vkus moc opájí líčením drogových a sexuálních orgií (které stejně jako opilecké historky nebývají zas tak zábavné, pokud jste nebyli jejich aktéry) na úkor rozvíjení postav a dramatu, ale takový DiCapriův zdrogovaný nástup do Lamba stojí zato. Stejně tak může mít nejeden divák problém s tím, že se mu hlavní hrdina tři hodiny vysmívá zato, že je chudý, protože je blbý a neokrádá ostatní. Kamera, hudební dramaturgie, herecké výkony, všechno špičkové. (29.03.2014)

Asi nemám rád filmy, kde je Leo hodně bohatej a poživačnej, faktem je, že až na pár fórků stylu Pařba ve Vegas mi to celé přišlo jako opulentní zkoksovaný karneval, skrývající docela relevantní (a naštěstí hodně tlumené) podobenství o zhoubné přitažlivosti prodané propisky a křiklavý paradox zpocených koulí v metru, opsaný elegantně v posledních minutách. Cením si toho, že Scorsese přijímá perspektivu hráče (a ne kritika systému) a netlačí diváka do znechucení - Belfort je pak samozřejmě odpudivě přitažlivý mediátor světa spekulací. Ty metafory brokerské komunity jako pravěkého kmene / sekty jsou nicméně zbytečně okaté (i když extravaganza je to pohledná). Pozoruhodná je i očividná "amorálnost" filmu, který vlastně s klidem tvrdí, že podobný styl života je svým způsobem cool - a Scorsese má samozřejmě recht, kdyby nebyl, neměl by Vlk co žrát. Nejlepší na celém filmu je v tomto ohledu zhruba 5 minut, které umručí do hypnotického rytmu brokerský šaman McConaughey. Nemám v jádru, co bych tomu vytkl, sjeté noty to přehraje sebejistě a bez chyb, prostě mi to jen nic svou frenetickou kadencí neřeklo. Trochu podobný problém "otupělosti sarkasmem", jaký jsem měl s angažovanějším Gavrasovým Kapitálem. Vlk alespoň to, co všichni tak trochu víme o spekulativní povaze kapitalismu, říká drze, s úšklebkem, přiznaně nespolehlivě a bez zbytečných rétorických frází. A vůbec vás nezatěžuje zbytečně složitými detaily, taky proč, když za rohem čeká další snížek. Ale pořád mu to trvá 3 hodiny, ve kterých jsem nenašel dost stimulů. Samozřejmě kromě koksu, štětek a těch svinskejch zpomalovacích pilulí... (12.01.2014)

Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo. (18.01.2014)