Vlk z Wall Street

„Väčšina blbcov z Wall Street, ktorých chytám, sa tak narodila. Aj ich otcovia boli blbci. A dedovia. Ale vy, vy ste špeciálny. Vy ste sa k tomu dopracoval sám.“ Strašne sa mi nepáči Stávka na neistotu s Christianom Baleom. Odporné, morálne a aj inak okamžite plným právom zavrhnuteľné postavy, ktoré v podstate ani nie sú ľuďmi, ale tajuplnými, zvrátene pokrivenými skarikatúrovanými monštrami, nepochopiteľný a zároveň absolútne nezaujímavý príbeh. Pre mňa jeden z najhorších „áčkarských“ filmov za posledné roky. O dva roky starší Vlk z Wall Street pojednáva plus mínus o tom istom. Ale je lepší. O bankovku. Bavili ma niektoré scény (s kufríkom peňazí, s gay párty, s morskou búrkou, s oneskoreným účinkovaním tabliet), niektoré hlášky a dialógy („Aj želé by to stihlo rýchlejšie.“), na rozdiel od Stávky na neistotu mal Vlk aspoň jednu kladnú postavu (agenta FBI, ktorého však Scorsese radikálne ignoruje) a je vidno, že Rob Reiner, Matthew McConaughey, Jonah Hill, Margot Robbie, Jon Favreau a Jon Bernthal si to užili. Feťáci, drogovo ťažko závislé skrachované existencie, ľudia s nulovým etickým kódexom, chronickí klamári, luxusné štetky, finanční podvodníci, psychopati a duševne chorí jedinci. Vskutku pozoruhodná spoločnosť. Máme sa smiať a baviť na tom, ako ponižujú ostatných, ako si z nich robia srandu, ako ich urážajú, ako ich majú za hovná, ako im ničia celoživotné úspory, ktoré si nasporili poctivou robotou. Ako sa prevážajú na luxusných jachtách, ktorých súčasťou je pristávacia plocha pre vrtuľníky. Ako berú drogy. Nechápem, prečo to Scorsese nakrútil. Myslel som, že to má byť obžaloba týchto ľudí resp. doby, v ktorej žili. Ale nebola, zdá sa, že všetky tie svine šťastne žili ešte pekných pár rokov resp. žijú dodnes a že Scorsese im úprimne drží palce. Schválne som si narýchlo preklepol jeho filmografiu a zrátal som si, že som od neho videl k dátumu zverejnenia tohto komentu 11 filmov. Vlk z Wall Street je najhorší. (18.04.2017)

Nějak podvědomě jsem se tomuhle snímku dlouho bránila, nicméně nebylo zbytí a spadla jsem do toho taky. Ale spadla jsem do totálního bordelu doslova a do písmene. Scorsese má na to, aby z takového námětu vykřesal daleko stravitelnější polívčičku než tu, kterou mi tady předložil. Leonardo zářil, to je nezvratný fakt, ale on by zářil i v jiném provedení, takže to bude opravdu asi touhle zvláštní trojkou Terenceho, Jordana a Martina. Néé, nuda to není, ale vidět to znova nemusím namátkou oproti skvělému Prokletému ostrovu. (06.11.2015)

Asi nemám rád filmy, kde je Leo hodně bohatej a poživačnej, faktem je, že až na pár fórků stylu Pařba ve Vegas mi to celé přišlo jako opulentní zkoksovaný karneval, skrývající docela relevantní (a naštěstí hodně tlumené) podobenství o zhoubné přitažlivosti prodané propisky a křiklavý paradox zpocených koulí v metru, opsaný elegantně v posledních minutách. Cením si toho, že Scorsese přijímá perspektivu hráče (a ne kritika systému) a netlačí diváka do znechucení - Belfort je pak samozřejmě odpudivě přitažlivý mediátor světa spekulací. Ty metafory brokerské komunity jako pravěkého kmene / sekty jsou nicméně zbytečně okaté (i když extravaganza je to pohledná). Pozoruhodná je i očividná "amorálnost" filmu, který vlastně s klidem tvrdí, že podobný styl života je svým způsobem cool - a Scorsese má samozřejmě recht, kdyby nebyl, neměl by Vlk co žrát. Nejlepší na celém filmu je v tomto ohledu zhruba 5 minut, které umručí do hypnotického rytmu brokerský šaman McConaughey. Nemám v jádru, co bych tomu vytkl, sjeté noty to přehraje sebejistě a bez chyb, prostě mi to jen nic svou frenetickou kadencí neřeklo. Trochu podobný problém "otupělosti sarkasmem", jaký jsem měl s angažovanějším Gavrasovým Kapitálem. Vlk alespoň to, co všichni tak trochu víme o spekulativní povaze kapitalismu, říká drze, s úšklebkem, přiznaně nespolehlivě a bez zbytečných rétorických frází. A vůbec vás nezatěžuje zbytečně složitými detaily, taky proč, když za rohem čeká další snížek. Ale pořád mu to trvá 3 hodiny, ve kterých jsem nenašel dost stimulů. Samozřejmě kromě koksu, štětek a těch svinskejch zpomalovacích pilulí... (12.01.2014)

Nesporně nadprůměrné dílo nesené především mimořádným di Capriovým výkonem v hlavní úloze si vynucuje srovnání se sice ne dokonalým, ale mravně a hodnotově zakotveným dílem Costy Gavrase KAPITÁL. Oba týmy se shodnou v jednom: že americký kapitalismus předhání ten evropský mírou bezohlednosti a sebestřednosti zaměňované za individuální svobodu. U Gavrase alespoň vytušíme, kolik slušných lidí toto defraudantství ve velkém přivedlo na mizinu a doslova si můžeme sáhnout na kulturní vyprázdněnost jeho vyhraněného nositele (Masaryk by řekl kulturní chudobu); dohlédneme však i na ty, kteří jsou oproti hlavnímu hrdinovi věcnou alternativou, protože ještě nestačili rezignovat na slušnost a altruismus (nesobectví). U VLKA takovou oporu jen hledáme. A vadila-li u LINCOLNA délka, není zcela jasné, proč mnohem rozvleklejší a v poslední čtvrtině viditelně drhnoucí scénář VLKA přivádí většinu komentátorů naopak k nadšení. Neutrální pohled tu navíc vyznívá jako faktická podpora hlavního hrdiny, jakkoliv (chceme-li zůstat nezaujatými) umožňuje i alternativní názor na řádění firmy, která neměla nikdy vzniknout. Islandský státní bankrot, který během jednoho roku změnil díky bankovním spekulacím kvetoucí zem v synonymum krize a katastrofálního propadu, naznačuje, že scény VLKA, v nichž dominuje opojení penězi i ostatními drogami, psal - jak se kdysi velmi neobratně vyjadřovalo - sám život. (27.01.2014)

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)