Vlk z Wall Street

Co se týče těch stylových serepetiček kolem, divák může takřka chrochtat blahem. To se však bohužel nedá říct o příběhu, jehož téma není tak nosné (jak by se na první pohled mohlo zdát) a sám o sobě místy ztrácí šťávu (i přes svoji mírnou nekorektnost, drzost a občasný humor). Naštěstí je tu Maestro Leonardo, který během filmu vyzkouší snad všechny myslitelné herecké polohy (co víc měl ještě předvést, aby konečně dostal zlatého plešouna?) a právě on je ten důvod, proč divák sleduje s neutuchajícím zájmem tuhle 3-hodinovou podívanou i přes sem tam polevující tempo či vyloženě nudnější scénu. Za mě to budou silné 4*. (26.04.2014)

Podívejme se na to z té druhé strany. Já tedy viděl tříhodinovou ódu na zkurveného zloděje a manipulátora, který doslova promrdal, prohnal čenichem a projachtařil úspory tisíců "spokojených" dyků. Zajímalo by mě, jestli to "přešťastní" investoři do Straton Oukmont, co skončili po těhle pařbách s holou prdelí, vidí také jako roztomilou a hravou komedii, jenž v podstatě dělá z bezskrupulózního zmrda kůl frajera. Po neadekvátním trestu ještě vydělá na tom, že své veselé trampoty sepíše, vykešuje filmová práva a jeden z nejslavnějších režisérských velikánů ho glorifikuje ve filmových análech. Což o to, být to podle neskutečných událostí, je to film zábavný, mistrovsky zrežírovaný a špatně zahraný. Ano, rozhodne si nemyslím, že když Rocco Siffredi jednou vycení zuby a jednou spadne ze schodů, přičemž se zbytek stopáže tváří jako špatně nalubrikovaný genitál, je na jakoukoliv hereckou cenu. No, s takovou se brzy dočkáme i nějakého žertovného počinu místní provenience, kterak dobrák Viki hýří na Bahamách Harwardskými fondy. Bude ho hrát Matonoha a tipuju to tak na sto až dvěstě tisíc infarktů všech těch s jistotou desetinásobku. Filmově za pět, morálně odpad. (16.01.2014)

(1001) Můj první odchod z promítání, myslím, že ani ne po deseti minutách. Jediný důvod, co by mě udržel po celou dobu stopáže v kině, by byl ten, kdyby mi někdo zaplatil za to, abych se dívala. Hlavní hrdina by asi byl pyšný. --- A když už jsem se tedy musela dívat až do konce kvůli 1001 seznamu, tak jen jednotlivé postřehy: Bože, sexy nahaté ženské jsou nechutné. Leonardo je hodně oranžový. Líbil se mi ten pán, co vyráběl ty boty, protože vypadal úplně přesně jako moje první a nejzásadnější láska. Tento fakt mě trochu rozptýlil na prostřední hodinu nebo dvě, ale nějak tuším, že jsem o mnoho nepřišla. Vedlo to ale k myšlence, že vlastně nevím, o čem to je. O čem to je? Jako jedinou scénu s přidanou hodnotou jsem ohodnotila Leonardův trip z country klubu domů s hlubokým posláním, které požaduje přemožení všech tělesných, fyzických, psychologických a metafyzických překážek. Spolužáci se mě v diskuzi po mém tvrzení, že mě nebaví takovéhle věci, ptali, co mě teda baví. Odpověděla jsem, že upíři a čarodějnice. Možná tedy přece jen nejsem intelektuál. Kdo ví. Každopádně mi vadí, že nezúčastněnému pozorovateli by se snad mohlo zdát, že ten film devalvuje význam slova cool, které jinak sama ráda používám, a také že v drtivé většině případů Scorsese používá humor úplně jinak, než jak humor chápu já. (19.05.2014)

Popravdě jsem po shlédnutí filmu tak nějak neměl slov. Tenhle film je naprosto poctivý Scorsese, ale na druhou stranu to není nic, co bych si s radostí zapamatoval. Film je totiž krutým odrazem společnosti, kterou vytvořil kapitalismus. Tudíž prostředí, ve kterém žijeme. A věřte, že se na to nekouká hezky. A to i přesto, že legrace je dost a herecké výkony nemají chybu. I přesto všechno ale Vlka z Wall Street nechci už vidět. Prozřít k realitě je občas bolestivé a já nejsem schopnej takovou realitu znova přijmout. A nejhorší je, že se to vše točí podle skutečných událostí. Nicméně jednu věc musím uznat. Ten člověk, podle nějž se tento příběh natočil, byl neskutečný obchodník. Ale to je asi tak jediné, co v sobě měl. (24.01.2014)

Tři hodiny vydestilované esence amerického snu. Metafora naší mezní doby. Nectnosti kapitalismu v kostce. Instantní podoba celého ekonomického systému. Satirická a komediální obdoba Až na krev. Scorsese jakoby točil jakýsi temný filmový pohanský rituál oslavující modlu Materialismu a vyvolávajícího ducha Kapitalismu. Neskutečně halucinogenní jízda, kdy snad poprvé někdo trumfl vrcholně bizarní Strach a hnus v Las Vegas. Naprosté popření Maxe Webera, anebo důkaz o tom, jak dlouhou cestu ušel kapitalismus od dob souznění s protestanskou morálkou. Až amorální fascinace extrémním individualismem. Antihrdinství. Oslava chamtivosti, bezohlednosti, sobectví. Přesto silná reflexe ničivosti tohoto stavu. Filmový zážitek. Životní role Leonarda DiCapria. Jeden z nejlepších filmů Martina Scorseseho. Jeden z nejlepších a nejsilnějších filmů celé poslední dekády... etc. etc. (16.01.2014)