Vlk z Wall Street

„Väčšina blbcov z Wall Street, ktorých chytám, sa tak narodila. Aj ich otcovia boli blbci. A dedovia. Ale vy, vy ste špeciálny. Vy ste sa k tomu dopracoval sám.“ Strašne sa mi nepáči Stávka na neistotu s Christianom Baleom. Odporné, morálne a aj inak okamžite plným právom zavrhnuteľné postavy, ktoré v podstate ani nie sú ľuďmi, ale tajuplnými, zvrátene pokrivenými skarikatúrovanými monštrami, nepochopiteľný a zároveň absolútne nezaujímavý príbeh. Pre mňa jeden z najhorších „áčkarských“ filmov za posledné roky. O dva roky starší Vlk z Wall Street pojednáva plus mínus o tom istom. Ale je lepší. O bankovku. Bavili ma niektoré scény (s kufríkom peňazí, s gay párty, s morskou búrkou, s oneskoreným účinkovaním tabliet), niektoré hlášky a dialógy („Aj želé by to stihlo rýchlejšie.“), na rozdiel od Stávky na neistotu mal Vlk aspoň jednu kladnú postavu (agenta FBI, ktorého však Scorsese radikálne ignoruje) a je vidno, že Rob Reiner, Matthew McConaughey, Jonah Hill, Margot Robbie, Jon Favreau a Jon Bernthal si to užili. Feťáci, drogovo ťažko závislé skrachované existencie, ľudia s nulovým etickým kódexom, chronickí klamári, luxusné štetky, finanční podvodníci, psychopati a duševne chorí jedinci. Vskutku pozoruhodná spoločnosť. Máme sa smiať a baviť na tom, ako ponižujú ostatných, ako si z nich robia srandu, ako ich urážajú, ako ich majú za hovná, ako im ničia celoživotné úspory, ktoré si nasporili poctivou robotou. Ako sa prevážajú na luxusných jachtách, ktorých súčasťou je pristávacia plocha pre vrtuľníky. Ako berú drogy. Nechápem, prečo to Scorsese nakrútil. Myslel som, že to má byť obžaloba týchto ľudí resp. doby, v ktorej žili. Ale nebola, zdá sa, že všetky tie svine šťastne žili ešte pekných pár rokov resp. žijú dodnes a že Scorsese im úprimne drží palce. Schválne som si narýchlo preklepol jeho filmografiu a zrátal som si, že som od neho videl k dátumu zverejnenia tohto komentu 11 filmov. Vlk z Wall Street je najhorší. (18.04.2017)

(1001) Můj první odchod z promítání, myslím, že ani ne po deseti minutách. Jediný důvod, co by mě udržel po celou dobu stopáže v kině, by byl ten, kdyby mi někdo zaplatil za to, abych se dívala. Hlavní hrdina by asi byl pyšný. --- A když už jsem se tedy musela dívat až do konce kvůli 1001 seznamu, tak jen jednotlivé postřehy: Bože, sexy nahaté ženské jsou nechutné. Leonardo je hodně oranžový. Líbil se mi ten pán, co vyráběl ty boty, protože vypadal úplně přesně jako moje první a nejzásadnější láska. Tento fakt mě trochu rozptýlil na prostřední hodinu nebo dvě, ale nějak tuším, že jsem o mnoho nepřišla. Vedlo to ale k myšlence, že vlastně nevím, o čem to je. O čem to je? Jako jedinou scénu s přidanou hodnotou jsem ohodnotila Leonardův trip z country klubu domů s hlubokým posláním, které požaduje přemožení všech tělesných, fyzických, psychologických a metafyzických překážek. Spolužáci se mě v diskuzi po mém tvrzení, že mě nebaví takovéhle věci, ptali, co mě teda baví. Odpověděla jsem, že upíři a čarodějnice. Možná tedy přece jen nejsem intelektuál. Kdo ví. Každopádně mi vadí, že nezúčastněnému pozorovateli by se snad mohlo zdát, že ten film devalvuje význam slova cool, které jinak sama ráda používám, a také že v drtivé většině případů Scorsese používá humor úplně jinak, než jak humor chápu já. (19.05.2014)

Scorsese se umělecky vrátil do 90. let, kdy dramatické scény prokládal popovými klasikami, své hrdiny morálně nesoudil a vše to zabalil do tříhodinového celku, ve kterém ani jedna scéna nenudí. Film roku, který by si Oscara pro nejlepší režii, scénář, film a herce v hlavní roli zasloužil mnohem více než letošní favorit 12 Years a Slave. (20.01.2014)

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)

Místy ohromně vtipné. A až se to trochu usadí, za pět za deset let to podle mě bude ještě větší legrace. Jako portrét egomaniakálního idiota je to navíc pozoruhodné nejen svojí délkou, ale taky neobvyklou kombinací sebeuvědomělého (částečně nespolehlivého) a omezeného vyprávění. Jinak herecký koncert, DiCaprio je bezkonkurenční, ale i McConaughey na (pohříchu) malém prostoru ukazuje, v jak velkou personu vyrostl. Hodně se těším, až to uvidím znovu. (21.12.2013)