Vlk z Wall Street

Vlk z Wall Street se stal celkem oprávněně jednou z nejdůležitějších událostí sezóny. Strefil se totiž do atmosféry doby rozjitřené hospodářskou krizí a zaskočené poznáním, že opasky se v době nouze neutahují stejnou měrou a lidská spravedlnost je na některé zmetky krátká a jejich hroší kůže evidentně neprůstřelná. Pokud to nejde jinak, aspoň si to s nimi vyřídíme na filmovém plátně. Vlk připomíná divoký mejdan, ze kterého si vedle vzrušujícího pocitu ochutnávky zakázaného ovoce a překročení hranic běžně tolerovaného chování za pár dní vybavíte nejspíš už jen pár šokujících úletů a skopičin. Film je totiž v líčení dlouhého sledu večírků, radovánek, drogových tripů a neukojitelné touhy po zbohatnutí poněkud stereotypní a tím i únavný. Líčí osudy skupiny makléřů neváhajících nabídkou bezcenných akcií obskurních firem ničit životy naivních klientů. Snímek připomíná Obchodníka se smrtí a Trainspotting absencí morálního rozměru a závěrečné katarze. Ve všech třech případech jde o parchanty, kterým to nakonec i přes dílčí kotrmelce a ztráty vyšlo a prošlo. Scorsese dokazuje, že vysoký věk nemusí nutně znamenat ztrátu kontaktu s moderní filmařinou. Právě naopak, platí pro něj totéž, co pro archívní vína - čím starší, tím lepší. Dohání Finchera v kamerových hrátkách, vychutnává si davové scény, hravě zvládá akci, jako je potopení jachty na rozbouřeném moři. Střídá rytmus, zpomaluje záběry, jediným detailem dokáže prozradit o své postavě víc, než by jiný režisér dokázal popsat v celém filmu. Samostatnou kapitolou je výkon DiCapria v hlavní roli. Záporáci jsou pro herce vždycky vděčnější. DiCaprio se přímo vyžívá v roli cynického obchodníka bez skrupulí, labužnicky předvádí jeho bezbřehý hedonismus, narcismus a manipulativnost. Říká se, že když se baví herci při natáčení, diváci spláčou nad výdělkem, a naopak. Tady to evidentně neplatí. Scénu předávkování si určitě jak DiCaprio, tak i Jonah Hill skvěle užívali a přitom je to geniálně komické číslo, které se nejspíš stane pro filmové fanoušky uctívanou klasikou. DiCaprio slibuje, svádí, podplácí a vyhrožuje a především předvádí studii člověka posedlého sebou samým a pohybujícího se na nikdy nekončícím drogovém tripu. Přes výše uvedené nedám nejvyšší hodnocení. Vlk je totiž jako hyperaktivní sebestředné dítě, které se panovačně neustále dožaduje pozornosti. Jeho coolovitost časem začne unavovat. Paradoxně jsem si uvědomil, že bych si víc film užil s kratší stopáží a s menším počtem gagů. Celkový dojem: 85 %. (22.01.2014)

Tak vyšperkovaná óda na peníze, sex, drogy a nebetyčnou zhýralost, až bych skoro zapomněl, že v reálu mi takový typ lidí přijde zralý na zdravé proplesknutí. Jenže i kdybych jen tři hodiny fascinovaně studoval pohyby vlčího krále Lea, stálo by to za to. Kousavé monology, kastování prostitutek nebo mozková obrna vedou, ale DiCaprio celkově podává výkon na hranici lidských možností, který může vypadat ležérně a pohodově, ale zahrát ho musela být o třídu větší dřina než kdykoli předtím. Škoda ale je, že se Scorsese rozmachuje až zbytečně široce. Ani moje láska k nadstřeleným příběhům, které nevědí, kdy přestat vyprávět, mi nezabránila v ošívání se nad tím, že poslední hodinka už jede na volnoběh. Marty s Leem tak i tentokrát umí a svůj um si neuvěřitelně užívají. Úplný střed, ať už s dolarem nebo bez, ale o jedno pole míjejí. (23.01.2014)

V pasti úspěchu aneb Diagnóza kapitalismu konce 20. století. Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio jako (novodobí) Králové komedie. Jedni žijí v zajetí systému, druzí mimo něj, třetí ho formují a tvoří a ti čtvrtí - využívají všechny jeho požitky, parazitují na něm, znásilňují ho a vytírají si s ním prdel, protože na to mají a jediné, co chtějí, je víc, víc, VÍC a VÍC. O tom je Vlk z Wall Street, o tom je americký sen, THAT'S THE ENTERTAINMENT. [==] Scorsese každým svým novým hraným filmem dokazuje, proč je jedním, ne-li vůbec, z nejuniverzálnějších a nejlepších filmařů (nejen) současné kinematografie, o jeho dokumentárním záběru raději ani nemluvě. V letošní novince doslova zhušťuje celou svou kariéru do tří hodin. Je to geniální exkurze režisérovou tvorbou, kterou bych nechtěl už nikdy opustit. V pravém slova smyslu duchovní film. (18.01.2014)

Místy ohromně vtipné. A až se to trochu usadí, za pět za deset let to podle mě bude ještě větší legrace. Jako portrét egomaniakálního idiota je to navíc pozoruhodné nejen svojí délkou, ale taky neobvyklou kombinací sebeuvědomělého (částečně nespolehlivého) a omezeného vyprávění. Jinak herecký koncert, DiCaprio je bezkonkurenční, ale i McConaughey na (pohříchu) malém prostoru ukazuje, v jak velkou personu vyrostl. Hodně se těším, až to uvidím znovu. (21.12.2013)

Popravdě jsem po shlédnutí filmu tak nějak neměl slov. Tenhle film je naprosto poctivý Scorsese, ale na druhou stranu to není nic, co bych si s radostí zapamatoval. Film je totiž krutým odrazem společnosti, kterou vytvořil kapitalismus. Tudíž prostředí, ve kterém žijeme. A věřte, že se na to nekouká hezky. A to i přesto, že legrace je dost a herecké výkony nemají chybu. I přesto všechno ale Vlka z Wall Street nechci už vidět. Prozřít k realitě je občas bolestivé a já nejsem schopnej takovou realitu znova přijmout. A nejhorší je, že se to vše točí podle skutečných událostí. Nicméně jednu věc musím uznat. Ten člověk, podle nějž se tento příběh natočil, byl neskutečný obchodník. Ale to je asi tak jediné, co v sobě měl. (24.01.2014)