Ranař

Málo uvěřitelná cesta, navzdory zajímavému námětu vycházejícího ze skutečnosti, jednoho slabomyslného vyhazovače na kluziště nižší hokejové ligy, kde jsou více k vidění kvalitní pěstní souboje bitkařů než dobrý hokej. A v bitkách je Doug Glatt extratřída. Na ledě je to nemotora, co se sotva udrží na bruslích, ale nebyl angažován od toho, aby dával góly a ukazoval technické finesy. Jakmile dojde na rvačku, nemá soupeře. Rány rozdává jako nikdo a nemá v bitkách konkurenci, ale jinak je to dobrák od kosti. Do týmu Higlanders přišel krýt záda tamní hvězdě a excelentnímu technikovi, který ovšem po zranění, které utržil od obávaného bitkaře, ztratil na ledě sebevědomí, na hokej kašle, a tak skončil místo v NHL v ECHL. A navíc, tým má našlápnuto do play off a schyluje se k vrcholné bitce na ledě mezi dobračiskem a zlým mužem ledových ploch, který se vrací po distanci. Bitky jsou hlavní náplní příběhu, který se inspiroval skutečnou postavou hokejisty, který v nižších ligách proslul jako bitkař, ale tady je z Doug The Hammer Smith přejmenován na Doug Glatt a není jasné, proč dostal tvář Sean W.Scotta. Ten se do role bitkaře ani trochu nehodí, navíc není svému předobrazu ani trochu podobný a tohle beru jako velkou chybu castingu. Zřejmě Jay Baruchel, který je autorem scénáře a zahrál si i jednu z vedlejších rolí, napsal roli přímo pro Scotta, si myslel, že film s ním dosáhne "forrestogumpovské" rozměry, jen s tím rozdílem, že se děj přesune na ledovou plochu. A skutečně. Když se film odehrával na ledě, sršel energií a entusiasmem. Mimo led to nepříjemně vázlo. Postava dobráckého bitkaře se musela zamilovat, smířit se s hlavní hvězdou týmu, která ho moc zpočátku nemusela a pak nabančit obávanému bitkaři a postoupit do play off. Vše bylo maximálně předvídatelné, stokrát viděné a postrádalo to dramatické vypětí a občasné až neznatelné komediální vsuvky neměly jiskru. Bitky byly ovšem natočeny velmi solidně krvavě, přehnaně, ale bylo na ně radost pohledět a těšil jsem se, když na ně došlo, ačkoliv se tím zvýraznil stereotypní ráz filmu. Nejlepší herecký výkon podal Liev Schreiber v roli vyhlášeného bitkaře Ross Boss Rhea, který přesně vystihl a zřejmě odpozoroval a nastudoval chování bitkařů, jakým třeba byli svého času šílenci typu Dale Purinton. Rovněž trenér týmu Kim Coates byl perfektně autentický a možná i nepříliš známý Marc-André Grondin coby upadlá hvězda deroucí se zpět na vrchol, i když prokličkoval mezi hokejisty lépe než Malkin s Ovečkinem dohromady. Ostatní herci spíše tvořili povinné křoví a Sean William Scott dopadl tedy nejhůře. Kdyby ve filmu nehrál, asi by to dopadlo mnohem lépe a hlavně uvěřitelněji. Tohle byla taková hokejová pohádka o jednom outsiderovi, co našel uplatnění v životě na ledě, ačkoliv by to od něj nikdo nikdy nečekal. Upozadění reálných prvků, tolik potřebných pro filmy se sportovní tématikou, se nevyplatilo. 60% (17.03.2012)

Tak jsem zase něco vobůroval. Zrovna nyní, v době velkého úhynu brusloidních řezníků (Belak, Rypien, Boogard, Probert) potřebuje toto bohulibé řemeslo mladou, čerstvou, zatím neprolitou krev. A já křičím ano! Jen do toho, pinďouři, ukažte co ve vás je. Pořád lepší než s dalšími onanisty breptat po kafárnách pseudointelektuální kydy o genderových strastech transexuálních scholastiků. Goon je nejlepší film ze sportovního prostředí, jaký mi byl kdy naservírován. Díky mým verbálním lilliím za typ. Drobný vzkaz jeho Verbalstvu - možná že Guma natolik zblbnul z preferování gruppensexu, že vlezl Parou-beckovi do chomoutu, ale kde by byl dnes pravicově (a pravoslavně) naladěný yntelygent, žvýkající Džegr, kdyby mu před lety nehlídal kakáče.... (30.08.2012)

The underdog story of the year. "Goon" není nic nového pod sluncem, ale funguje famózně právě díky tomu, že dobře pracuje s léty prověřeným rámcem filmů o outsiderech, kteří objeví svůj potenciál pro nějakou výstřední oblast lidských činností a postupem času si získávají sympatie nejen svého pochybovačného okolí, ale i diváků. Příznačně současné době, kdy už coming outy nejsou nic neobvyklého a všechny myslitelné cílové skupiny již našly místo v našem srdci, je načase, abychom opět s otevřenou náručí přijali tupého heterosexuálního bouchače. "Goon" je principielně "Rocky" přesazený na led, který hledá své místo v post-apatowovském světě. Není nikterak prostořeký, ani rozšafně vulgární, a už vůbec není žádný smart hošík, který dřepí u compu a vyjadřuje se popkulturními citacemi. Stejně jako Italský hřebec i tahle javorová mlátička je prosťáček k pohledání, který s upřímnou bezprostředností říká věci o oddanosti týmu a i on má právo se realizovat, byť neumí nic jiného než krvácet, rozdávat rány a nepadnout na kolena. V současnosti, kdy jsou bitky v hokeji zakázané, tak může být "Goon" opravdovým hrdinou své doby. Ukazuje totiž, že někomu nabančit nebo ustát několik ran, je také talent hodný uznání. "Goon" okouzluje samozřejmě díky tomu, že svého hrdinu nedělá machem, nýbrž dobrosrdečným ňoumou; prostě méďou, u kterého se může dívka dobře schoulit a k němuž můžou ostatní vzhlížet. Hrdinovu roli v dnešní post-feministické a post-comingoutové společnosti stvrzují právě vedlejší postavy. Typicky apatowovský (prostořeký floutek s košatým slovníkem) kámoš ho obdivuje a hlavní ženská postava z něj ovuluje (příznačně opustí svého smart přítele, typického zástupce vyšší střední třídy, ve svetříku, s upraveným vzhledem, a dokonce řekne, že když je s hrdinou, necítí potřebu spát s jinými chlapy). Ve výsledku "Goon" vlastně představuje podvratný snímek, protože v době politické korektnosti, emancipace, kultivovanosti a krize maskulinity prezentuje jako crownd-pleaser až gladiátorsky barbarskou podívanou plnou krvavých kontaktních rvaček, flusání, excesivní slovní vulgarity, nahoty a nevázaného sexu. (12.02.2012)

Ja som celkom spokojný. Síce to až taká komédia nebola, skôr sa to prikláňalo k športovej romantickej dráme, ale to asi nebolo tak dôležité, aj keď by som nejaké tie vtipné hlášky navyše vrelo privítal. Hlavné bolo, že film nenudil, a aj keď som ho pozeral neskoro v noci, dokázal udržať moju pozornosť a to aj napriek tomu, že hlavná pointa filmu bola klišoidná ako hrom. 70/100 (30.10.2013)

Když už té bandě vymaštěnců, co si musí někde na ledňáčku každou neděli sežrat hamburger, vychlastat pár piv a zařvat gól nestačí, že ta partička nuzně placených, prudce inteligentních mudrců předstírá práci s pukem, musí si ti skoro maturanti sem tam i rozšmelcovat držky, aby byl kulturní zážitek úplný a naplňující. Vznikají pak i takovéto tklivé příběhy zneuznaných intelektuálů, které semele ta zlá hokejová mašinérie. Každopádně je velmi milé, že se k nim pak společnost nechová macešsky, staví jim pomníčky a po skončení aktivní kariéry jim umožní naučit se třeba i číst a psát nebo vstoupit do ČSSD. Taky je moc hezké, že když se jim třeba něco nemilého přihodí, lidé na Staromáku pak truchlí víc, než kdyby jim pomřeli vlastní rodiče. To když onehdá spadlo letadlo s mým kamarádem, který byl jen obyčejný astrofyzik pro Bajkonur, neštěk ani pes. A ani se tomu nedivím. Ten když se zabral do těch svých výpočtů kosmických trajektorií, měl problém trefit i branku u baráku. Ale jinak je to film zábavný, veselý a hezky ukazuje, jaké by to bylo, kdyby se Youngblood nebral tolik vážně. (04.04.2012)