Hrozná hnevu

„A koho máme zastřelit?“ Tendle biják mi už ňákej pátek nedal dospat. Neumím napsat proč, dyť jsem ani neměl šajnu, vo čem je, kdo ho režíroval a že vůbec vznikl podle ňáký jakože prý slavný knížky. Když sem před pár tejdny číhnul, kdo byl ten Steinbeck, že teda jako hroznej tencto… kabrňák, a jaký farky napsal, celý natěšený sem číhal až budou Hrozny v telině. Tož byly. A byly dobrý. Až na ňáký to dramatický zaškobrtnutí, jak říkaj ti inteligenti. Když třebas jeden chlapík majzne jinýho po palici dřevěnou palicí, tak sem sebou neškub a asi sem škubnout měl, ale páč to bylo takový ospalý, neškub sem. Co ještě nejni dobrý na tomdle filmu, co mi nešlo přes nos, ač si jinač – prauda – moc nevymejšlím, byl ten scénář, kerej furt opakoval to samý: rodinka si sebere svých pět švestek a kamsi se odkodrcá na starý zrezivělý šunce a pak musej pro nepřízeň vosudu znovu sbalit fidlátka a alou jinam a tahkle porád a porád až do konce. No já se stejně nenudil, byly tam pěkně napsaný postavy, takoví milí, vobyčejní lidi, šak víte. Žádný složitosti nevykládali, žádný fajnový řečičky, mluvili jak jim zobák narost. Každej jeden jako druhej. A pak ten dojemnej konec, jak ta stará paní říká „..řeka plyne porád dál“, to bylo takový pěkný, skoro až dojemný. Prostě vobyčejnej příběh vobyčejnejch lidí a každej ho pochopí, v tom se snad nemejlím, když to píšu. 80% Zajímavý komentář: sportovec (24.10.2008)

HROZNY, film, jehož nadprůměrnost je bezdiskusní, vyjdeme-li ze současných měřítek, se mění v geniální dílo, zasadíme-li toto srovnání do kontextu filmové tvorby Hollywoodu let třicátých. Tato skutečnost se nezmění ani poté, vtáhneme-li do tohoto srovnávání jiná klasická díla té doby. Bezbřehý, konzumismem maloměšťáctví a nekroceného spekulativního kapitálu prožraný blahobyt dvacátých let skončil proslulým černým pátkem na newyorské burze. Byl-li kdy tzv. americký způsob života ohrožen ve svých kořenech, bylo to právě tehdy. Hrůza a beznaděj nepostihly jen chudinské, ale i střední vrstvy a nemalou část horních amerických statisíc. Mezi normálními smrtelníky, farmáři a jejich čeledí, zoufalství dosáhlo maxima. Prudká levicová reakce, ve svých důsledcích předstihující i tu z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pramenila právě z této existenciální frustrace. Steinbeck a Ford "jen" zachytili to, co bylo součástí všeobecného veřejného povědomí té doby. Skutečnost, že většina hvězd filmů z "továrny na sny" jsou vynikající osobnosti své profese, která je tak trochu i posláním, je známa. Henry Fonda ji - nikoliv poprvé a nikoliv naposled - naplnil beze zbytku. Nebyl na to sám. Bylo by dobře, kdyby toto porozumění hercům bylo i dnes vztažitelné na plné pochopení závažného, nadčasového tématu filmu, který sám o sobě rovněž překonává meze a měřítka své doby. (29.04.2008)

Velká klasika si mě získala jen částečně. Na jednu stranu film výborně zachycuje tragické osudy chudých farmářů postižených ekonomickou krizí a jejich strastiplnou odyseu za pracovním uplatněním, přičemž mu výrazně pomáhají skvělé herecké výkony a naprosto věrohodné ztvárnění tehdejšího společenského chaosu a nedůvěry. Naproti tomu ho ale zbržďuje dost jednotvárné schéma scénáře, kdy se s hlavními hrdiny stále přesouváme z místa na místo, a hlavně poněkud nevýrazné emoce, které režisér Ford i ve vypjatých momentech odflákl a nedopřál jednotlivým scénám ani celému příběhu téměř žádnou gradaci. Ovšem pořád se jedná o mimořádný snímek, už jen tím, jaké téma a v jaké době se odvážil zpracovat, nemluvě o citlivém a precizním přístupu k dané látce z hlediska historie. USA na počátku 30. let minulého století rozhodně není místo a čas, kam bych se chtěl jednou podívat- minimálně tohle mi Ford svým vyprávěním celkem jasně zdělil. (08.08.2013)

Knihu jsem nečetla a upřímně řečeno, vůbec se mi do ní nechtělo. Nemám čas a je to pořádná bichle. Sice jiné knihy Steinbecka mám ráda, ale přesto jsem raději dala přednost filmu. Do soupisu povinné četby se to k maturitě taky dá napsat, navíc je to mnohem rychlejší. Docela mě překvapilo, že byl film tak oceňován, a taky jsem se těšila na hvězdu takového formátu, jako je Henry Fonda. Příběh je to lidský, ale veskrze hodně smutný. Zaujalo mě to, ale bohužel mi film připadal trochu rozvleklý a neměl podle mě takový spád a tempo, které by vás strhlo. (17.06.2013)

Klasika, jejíž název musí něco říkat i absolutnímu filmovému/literárnímu analfabetovi. A jaký jsou Hrozny hněvu filmem? Inu, pokud chcete vidět skutečnou Ameriku přelomu 30/40. let, tak je to trefa do černého. Je to protiklad všem těm filmům s Grantem, Stewartem a podobnými, kde se chodí v nažehlených oblecích a žije v lepší společnosti. Tady máme už tak chudou početnou rodinu, která na začátku přijde o svoji půdu a vydávají se přes půl Ameriky za prací. Cesta je to trnitá, plná bídy, chudoby a nepřejícího okolí. Brutální poldové, vykořisťovatelští statkáři, občas někdo zemře, občas se najde i slušný člověk. Snadno by to mohlo sklouznout k melodramatu, nebo ke komunistické agitce, ale Ford se obojímu zázrakem vyhnul. O síle lidu se mluví ve filmu asi tak 3 minuty z celkové stopáže a rodina bere všechny trable a život tak jak jdou. Čili je to trošku bez emocí, ale i tak se jedná o výborný film. Drama roku 1940. (02.07.2016)